Ve čtvrtek na sociálních sítích s typickou noblesou ohlásil, že se příští týden při Laver Cupu v Londýně rozloučí se svou skvostnou kariérou.
V jedenačtyřiceti vzdává úmorný boj s nenávratně pošramoceným kolenem. Už při US Open mi milý kolega Simon Graf z listu Tages-Anzeiger se zasmušilým výrazem v obličeji říkal: „S Rogerem to vůbec nevypadá dobře. Jen ještě nic nepiš. Mám informace od jeho blízkých a nesmím zradit jejich důvěru.“
Legendární Federer oznámil konec kariéry, rozloučí se na Laver Cupu |
Ani baletní mistr travnatých, betonových i antukových jevišť se nedokázal vyhnout opotřebení namáhaného těla. Viděl jsem, jak se vzteká na dvorci. Na tiskovce odsekl na dotaz, který mu zrovna nevoněl. Porážky ho dráždily, nikdy si na ně nezvykl. Ojedinělé drobné hříchy ovšem jen potvrzovaly jeho lidskost.
Ostatně i René Stauffer, další Federerův krajan a autor jeho životopisu, mi vyprávěl, jak kdysi mládenec s delšími vlasy staženými do culíku po zkažených úderech zuřil. Zároveň líčil, jak umí být RF zdvořilý.
„Když jsem s ním dřív mluvil na turnaji, říkal mi: Díky, že jste přišel. A teď? Po rozhovoru se začne ptát on. Jiný tenista by pádil pryč. Jeho zajímají mé další plány, kam letím příště. Někdy chce znát můj názor. Co si myslím o Davis Cupu a tak.“
Vskutku, mnohem méně významní sportovci leckdy působí odměřeně, protivně až nadutě. Při setkání s novináři dávají najevo, že jen plní nepříjemnou povinnost. Neprojevují známky slušného vychování. Nezdraví. Mohli by se učit od Federera, což dokládá jedno skromné svědectví.
Při propagaci prvního ročníku Laver Cupu přiletěl v únoru 2017 do Prahy, aby si zapinkal s Tomášem Berdychem na lodi u Karlova mostu. Pózoval fotografům. Naučil se pozvánku pro televizní diváky v češtině, bravurně ji odpřednášel do kamery.
A čelil salvě rozhovorů. Při jednom z nich jsem se ho vyptával třeba na české hráče jeho milovaného fotbalového klubu z rodné Basileje.
V očích se mu zablýsklo: „Váčlik a Sůši!“ Chválil brankáře Tomáše Vaclíka a obránce Marka Suchého. Coby hokejový příznivec se rozzářil při zmínce o jiném veteránovi věhlasných stadionů – Jaromíru Jágrovi. „Vnímám ho jako inspiraci. Když člověk dře a miluje to, co dělá, je možné leccos.“
„Sleduju ho od svých devatenácti. On byl dávno hvězda, jeden z nejdokonalejších hokejistů. Ne že bych byl nějaký odborník. Ale když jsem hrál NHL na Playstationu, vždy jsem ho měl ve svém týmu.“
Idol, šampión, legenda. Tenisové hvězdy se klaní končícímu Federerovi |
Už tehdy zmínil odchod do penze: „Nebojím se ho. Naopak, budu mít víc času na spoustu věcí. Vím, že budu šťastný, až skončím, protože mi toho tenis dal tak moc.“
Vzájemné poděkování, vřelé rozloučení. Tečka. Nebo ne?
O sedm měsíců později jsem v obrovském stanu na Staroměstském náměstí v hloučku žurnalistů přistoupil k legendám, které trůnily vedle sebe před startem premiéry Laver Cupu: Borg, Nadal, McEnroe...
Nadechl jsem se k otázce, ale v tu chvíli zahlaholil Federer: „Ahoj, rád tě zase vidím! Jak se máš?“
„Ehm. Právě teď výborně! A ty?“
