Pozor, Finové na EuroBasketu nejsou nováčky, to ani zdaleka. Poprvé se mezi evropskou smetánkou představili už v roce 1939. Jenže začátky to byly vskutku náročné a neslavné, třeba od Litvy museli Seveřané vstřebat ostudnou porážku 9:112...
Ovšem uplynulo necelé století a finský basketbal rázem vylétl vzhůru způsobem, jakým snad ani tamní vedení nedoufalo. Reprezentace se letos jako vůbec první z Evropy kvalifikovala na světový šampionát a na probíhajícím EuroBasketu se pasovala do role černého koně.
V pražské skupině působili Finové hodně svěžím dojmem. Ač na úvod padli v prodloužení s Izraelem, poradili si posléze s Poláky, Čechy i Nizozemci a proklouzli do berlínské vyřazovací části. A když po sobě Chorvati jen poštěkávali a nepřipomínali jednotné mužstvo ani v náznaku, přetlačili Susijengi, v překladu Vlčí smečka, i je.
Zrovna s Chorvatskem byl vidět parádní kontrast. Parta individualit proti skutečnému týmu. Finové jsou věčně usměvaví, hraví, basketbalem se baví a není na nich vidět ani známka nervozity.
Jen škoda, že početná fanouškovská výprava, která udivila četnými nápaditými kostýmy, nenásledovala národní tým z Prahy i do Berlína.
„Od začátku budování našeho projektu jsme měli pohromadě výbornou skupinu schopných lidí. Taky jsme pochopili, že pokud chceme být v něčem vážně dobří, základem je kvalitní vzdělávání. Opravdu hodně jsme tak investovali do výchovy koučů a totéž platilo i o hráčích,“ vysvětluje Henrik Dettmann, trenér Finů v uplynulých osmnácti letech.
Čtyři piva za cenu jednoho! Jak Finové dobyli Prahu a odnesli si 100 tisíc |
„Navíc ve finské společnosti existovala jakási skrytá poptávka po něčem jiném, než je hokej,“ dodává.
Finové v dějináchV 50. a 60. letech byli finští basketbalisté tradičními účastníky mistrovství Evropy. Jejich první vrchol přišel v roce 1967, kde na domácím turnaji skončili šestí. Ve skupině si poradili se španělským výběrem i Čechoslováky, kteří se nakonec probili až do finále. Pivot Veikko Vainio patřil do ideální pětky turnaje. V následujících čtyřech dekádách se však Finové podívali na finálový podnik jen dvakrát. |
Vidět Lauriho Markkanena v momentální formě zblízka je zážitek. Vytáhlý pětadvacetiletý hubeňour se v NBA spíš trápí. Po dvou hodně slibných sezonách v Chicagu na úvod pak přišly dvě slabší a výměna do Clevelandu.
Jenže ani Cavaliers spícího Seveřana neprobrali, těsně před EuroBasketem jej tak jako součást štědrého balíčku za Donovana Mitchella poslali do Utahu.
V mormonském státě si bude muset na úspěch počkat, Jazz rozjeli totální přestavbu, boss Danny Ainge kádr rozbombardoval a přivedl základní kusy pro budoucnost.
Markkanen si nyní výrazně říká o to, aby dostal v NBA znovu významnější roli, než měl dosud.
Jistě, kvalitní obranář z něj nikdy nebude, a to ani v evropských pravidlech na šampionátu, kdy může stát pod košem, jak se mu jen zlíbí. Směrem dopředu ale dosud převyšuje úplně všechny.
Dončič, Jokič nebo Janis prominou, zatím jde o mistrovství Lauriho Markkanena, který si hlasitě říká o cenu pro nejužitečnějšího hráče.
„Na ostatní se vůbec nekoukám. Jde mi jen o to, abychom byli pořád v turnaji,“ prohlásil.
Skvostný Lauri vystřílel 43 body postup Finů. Jokič a spol. jedou domů |
S průměrem 27,8 na zápas je těsně za nejlepšími, ale jeho minutáž zatím rozhodně nepatřila mezi extrémní, spíš naopak. Jestli však v úterním čtvrtfinále proti Španělsku takřka nesleze z palubovky, o překvapení nepůjde.
Proti Chorvatsku vytvořil 43 body nový rekord finského národního týmu, tolik ještě nikdo před ním nenasázel. „Prostě jen dělám, co je zrovna potřeba. Měl jsem pocit, že tam spadlo snad úplně všechno,“ pravil Markkanen skromně. „Víme, že když hrajeme na maximum, můžeme porazit každého.“
EuroBasket 2022příloha iDNES.cz |
Ostatní Finové neoplývají přepychovými adresami, snad jen trojkař Sasu Salin je stálicí španělské ligy, kde se nyní usazuje i Elias Valtonen. Většina týmu působí v nepříliš věhlasné domácí soutěži.
Na tom ovšem evidentně není nic špatného, jak dosavadní výsledky ukazují. I kdyby Susijengi nyní nestačili na Španělsko, nepojedou domů s ostudou. Spíš s vědomím, že měřit už se na mezinárodní scéně mohou úplně s každým.