„Pivovar po celou dobu své existence funguje a vaří pivo na stejném místě a od samotného začátku se mu také říká starobrněnské,“ přibližuje pracovnice pivovaru Kateřina Čechová.
Majitelé si pro stavbu pivovaru v roce 1872 vytipovali pozemek bývalé cihelny, na němž byly obrovské jámy po těžbě hlíny na cihly. „Výstavba sklepů tím byla výrazně zjednodušená, zlevněná a urychlená. První sklepy vznikaly od dnešního Mendlova náměstí do Pisárek. Budovaly se postupně, v roce 1903 měly dvacet oddělení se 1 380 sudy o objemu 40 až 100 hektolitrů,“ popisuje Čechová.
Pracovat zde v konstantních pěti stupních Celsia a nepříjemném vlhku nebyl žádný med, jak názorně ztvárnil jeden z herců Městského divadla Brno.
„Proces kvašení trval od jednoho do šesti měsíců, výjimečně devět až dvanáct. Svítilo se tady lojovými svíčkami. Kouření bylo přísně zakázáno, a když náhodou zjistili, že u sebe máte sirky, měli jste hned padáka. Problém nastal, když vám svíčka zhasla, to jste museli potmě hledat dalšího kamaráda,“ vylíčil jako fiktivní pracovník z té doby.
Zajímavostí je, že hned od samého počátku se nepočítalo se studnou, jak tomu bývalo zvykem, ale rovnou s vodovodem z právě dokončené úpravny vody z řeky Svratky v nedalekých Pisárkách. V letech 1894 až 1896 zde vybudovali umělé chlazení, kromě něj ovšem stále používali přírodní led, který se získával v okolí Brna z řek a rybníků.
Pivovar měl také podzemní ledárnu přezdívanou Kréta umístěnou ve svahu Žlutého kopce. Z té putoval led do pivovarské lednice, kam se dostával pomocí výtahu z nádvoří areálu, odtud se pak přesouval osm set metrů dlouhou dřevěnou klouzačkou dále do sklepa.
Mnoho změn, podobný postup
Používal se hlavně na chlazení mladiny, tedy ochmeleného nefermentovaného piva, a během kvašení. Led se přenášel ve velkých nádobách zvaných putna, jak opět předvedl jeden z herců s tím, že „i v kabátě má omrzliny druhého stupně“. „Že to, kurňa, furt taháme z té řeky. Říkala vám, ne, z kama to je? Ze Svratky. Zajímalo by mě, jestli to je jiný, jestli je ze Svitavy nebo Svratky. Jestli to má jinej šmak,“ zamýšlel se.
Ve spilkách se do piva přidávaly kvasnice a probíhalo tady hlavní kvašení, fáze trvající osm až deset dní. Kdysi zde bývaly dubové nádoby, ovšem kvůli nedostačující kapacitě se sem postupně od 50. let minulého století přidávaly nádoby železobetonové, které pak v letech devadesátých vyměnili za nerezové tanky.
Práce je tím daleko jednodušší s lepší možností čištění. Co se starých ležáckých sklepů týče, tam se – jak název napovídá – odehrává poslední fáze zrání a ležení piva. I tady samozřejmě postupně přibyly ocelové tanky nahrazující ty původní.
Jinak se však na postupu výroby piva příliš nezměnilo. Pivovar toho za dobu existence zažil skutečně mnoho, včetně bombardování během druhé světové války přes budovatelské roky po převzetí skupinou Heineken. Raritou je, že i ve velkých krizích měl rekordní produkci.
I za normálního provozu se ve Starobrnu konají prohlídky, a to v sobotu a v neděli, pro více než pět lidí i jindy po domluvě. Prochází se technologie od vaření přes kvašení po stáčecí linku na plastové lahve, která je podle Čechové vůbec nejoblíbenější a končí se ochutnávkou ve sklepě zpravidla nefiltrovaného piva.
