Spojuje je smysl pro sebeironii. „Člověk si musí umět říct, že je dřevák,“ prohlašuje Friedl, bývalá světová čtrnáctka v deblu a wimbledonský šampion v mixu s Danielou Hantuchovou z roku 2001.
Podobné je též jejich vystupování na kurtu. Plíšková má pověst ledové královny. „A já byl chodící socha,“ přiznává pětačtyřicetiletý trenér pocházející z Jindřichova Hradce.
KP v osmifinálePlíšková na US Open postoupila už mezi poslední šestnáctku, o čtvrtfinále se utká v pondělí cca od 21:00 českého času s Běloruskou Azarenkovou (online ZDE). |
Jak zatím hodnotíte dosavadní výkony Karolíny v New Yorku?
Hraje velmi dobře. A nejenom tady. Už na konci třetího týdne přípravy v Marbelle se její hra značně posunula dopředu. V San Jose pak po dvou porážkách porazila Boulterovou a měla dobře rozehraný zápas s Anisimovou. V něm teprve zjišťovala, že opravdu funguje to, co po ní chci. Naplno se to potvrdilo v Torontu, kde došla do semifinále.
S jakými plány jste do angažmá nastupoval?
Samozřejmě jsem měl v hlavě nějaké věci, které Kája potřebuje změnit. Taky u tenistky, která byla první světě, se dá úroveň hry posunout ještě výš, což se nám zatím daří.
Můžete být konkrétnější?
Je potřeba občas hrát i po lajnách a ne jenom do krosu. Jde taky o taktické prvky, které mají vliv na vývoj zápasů. Nebo o postavení při určitých úderech a jejich provedení.
Před US Open měla problémy s nohou. Překvapilo vás, že na ní výpadek v přípravě v podstatě není znát?
Zranění nás bohužel zabrzdilo. Víceméně nemohla týden hrát. Z předchozích turnajů ale měla formu. Věděli jsme, že po tenisové stránce to může být dobré, jen bylo potřeba dát dohromady zdraví, což se na poslední chvíli podařilo.
Smála se, když jste jí po návratu na kurt opakovaně tvrdil, že má falešnou formu. Teď už je pravá?
Už je delší dobu opravdová. Jen jsem Káju trochu brzdil. První trénink po pauze bývá výborný. Hráč se cítí parádně, jenže druhý, třetí trénink už jsou trošku horší. Jenže Kája je výjimka, o ní tohle neplatí.
Ve 30 letech je hotovou hráčkou. Jaký má ještě potenciál? Čeho byste mohli spolu dosáhnout?
Kája pořád hraje a maká, aby jednou vyhrála grandslam. Tomu cíli dává stoprocentní úsilí. Doufáme, že se to povede, ale jdeme zápas od zápasu. Umí zahrát dobře, až skvěle - na úrovni světové jedničky nebo grandslamové šampionky. Teď jen potřebujeme všechno sladit a načasovat, aby výborné zápasy poskládala po sobě ve správný čas.
Tenis máme. Může to zkazit jen hlava, řekla Plíšková. Pak uklohnila výhru |
Také po vlastní hráčské kariéře jste se coby kouč pohyboval na mužském okruhu. Stačil už jste poznat i ten ženský?
Jasně, chlapský a dámský tenis se liší v mentalitě hráčů. Zkušenosti s babami ale mám například z klubu v Jihlavě, kde za nás jeden rok hrály extraligu obě sestry Fruhvirtovy.
Taky jste Karolíně před rokem pomáhal, když její kouč Sascha Bajin čekal na víza, že?
Ano. Normálně jsme se potkávali na turnajích, po kterých jsem jezdil s Filipem Poláškem, Ivanem Dodigem a Johnem Peersem. Známe se už od mládí, kdy jsme hráli extraligu. A že si sedneme po lidské stránce, se potvrdilo vloni během měsíce tady v Americe.
V čem je specifická jako tenistka?
Umí během zápasu splnit to, co se po ní chce, a reagovat na jeho vývoj.
Na dvorci zpravidla působí klidně až flegmaticky, že?
Ano. Víme, že se chování těžko mění, což znám od sebe. Taky jsem si myslel, že jsem na kurtu pozitivní. A když si teď pustím nějaký svůj zápas, nedá se na mě koukat. Byl jsem chodící socha.
Zdání klame?
My hráči máme o sobě nějakou představu, ale navenek vypadáme jinak. Kája je soustředěná. Občas by se hodilo, kdyby se zasmála. Občas se zadaří. Zlepšuje se nám i pohyb a řeč těla. Jsme na začátku a věříme, že pokroků bude víc.
Kdo Karolínu pozná blíž, bývá mile překvapený její povahou. Jakou zkušenost máte vy?
My jsme si lidsky sedli. Jsme si podobní, což mě překvapilo. Co lidi vidí v televizi, se ve spoustě případů neshoduje s realitou. Někdo vypadá, že ho mají všichni rádi. Jenže ve skutečnosti to tak není, což platí i obráceně. Ale zase každý nemůže mít rád každého. Někdy je i lepší, aby vás lidé neměli rádi. To bychom měli moc kamarádů.
Líbí se vám, že si umí sama ze sebe udělat legraci?
To je nejdůležitější. Kdo tohle neumí, jde sám proti sobě. Měl jsem to stejně. Člověk si musí i v zápase třeba říct: „Jsem dřevák!“ To je realita. Když zkazím něco, co normálně nekazím, tak je to prostě fakt. A příště už si pohlídám, abych neudělal stejnou chybu. Nemáme americkou povahu, se kterou by toho Češi všeobecně dokázali daleko víc - nejen ve sportu. Ale zase jsme šikovní.
