Kdy a jak jste přišel na nápad vyrábět produkty ze sóji?
S rodinou jsme dva roky byli pracovně v Indonésii. Tam jsme poznali, co je tempeh, tofu apod. a moc nám to chutnalo. Když jsme se vrátili domů, chtěli jsme si podobné jídlo uvařit. Ovšem co jsme koupili v obchodě, nebylo dobré. Řekli jsme si, že přece nemůže být tak těžké, udělat si tofu sami. Jenže na to potřebujete čerstvé sójové mléko. Nedalo se nikde koupit, tak jsme si jej začali vařit doma. Po nějaké době jsme si říkali, že přece musí existovat nějaký přístroj, kterým by se proces vaření sójového mléka usnadnil. A tak jsem sedl k internetu a vyskočil na mě inzerát, že někdo v Liberci takový stroj prodává.
Vy jste se do Liberce vydal. Jak to dopadlo?
Na místě jsem zjistil, že pan Karel Vlasák, který stroj prodával, měl i firmu Soyka, která vyráběla čerstvá sójová mléka. Nicméně tehdy tomu trh v Česku nebyl příliš nakloněn, a tak podnikání ukončil, postupně rozprodal vybavení a poslední, co mu zbylo, byl právě ten stroj. Se ženou nás to nadchlo, a tak jsme v létě 2018 od něj odkoupili nejen onen stroj, ale i název a původní sro. A to byl start našeho podnikání.
Nebáli jste se, že na trhu neuspějete?
Víte, my jsme o tom ani takto nepřemýšleli. I našim kamarádům a známým výrobky chutnaly. Byli z toho nadšeni. Nám sója přišla jako samozřejmá. Asie na ní funguje po tisíciletí, je to generacemi prověřená plodina. Navíc se dá spotřebovat celá, beze zbytku. My sami jsme v Indonésii přestali jíst maso a přešli plně na vegetariánskou, téměř veganskou stravu. Rostlinná strava nám připadá rozmanitější než živočišná, nehledě na etický rozměr, který to celé má.
Kde jste získali receptury a jak jste oslovovali první zákazníky?
Sójové mléko má svými vlastnostmi blízko ke kravskému. Fungují nám tedy stejné recepty pro jogurty, kefíry, zakysanou smetanu apod. Je to samozřejmě neustálé experimentování, a to nás baví. A když jsme měli první výrobky, začali jsme jezdit na festivaly a farmářské trhy a dělali ochutnávky. Sójové mléko, tofu, tempeh apod. Každý víkend, přes dva roky. Reakce byly skvělé, lidem to chutnalo. Vraceli se, kupovali znovu, dávali zpětnou vazbu na nové produkty. Naše uzené tofu se stalo vyhlášeným. Japonské rodiny k nám na Kulaťák chodily pravidelně nakupovat čerstvé sójové mléko. Začaly se ozývat i první obchody.
Jak se liší dnešní výroba oproti začátkům?
Oproti začátkům máme i další řady produktů. Nejen alternativy mléka, ale i fermentované produkty, dezerty, hotová jídla a produkty vhodné pro přípravu jídel. To vše i v gastro balení například pro restaurace, bistra a jiná stravovací zařízení, která třeba chtějí mít v nabídce alespoň jedno veganské a opravdu dobré jídlo s jednoduchou přípravou.
Jinak je vše v podstatě velmi podobné, jen je toho násobně více. A některé procesy jsou více automatizované. Část výroby stále probíhá v našich prostorech v Roudnici nad Labem. Větší série produktů a ty s delší trvanlivostí se pak vyrábí v našem druhém výrobním závodě v Hrobčicích, kde disponujeme technologií, díky níž dokážeme docílit prodloužení trvanlivosti bez přidání konzervantů či jiných příměsí.
Stále jsme cirkulární výroba, využíváme zelenou energii ze solárních panelů, k chlazení používáme recyklovanou vodu, vyrábíme do vratného skla.
Kolik jste na začátku investoval? A už se vám investice vrátila?
Investovali jsme v řádech jednotek milionů korun z vlastních prostředků. Postupně se přidávaly další investice. Co vyděláme, investujeme zpátky do výroby a zkvalitnění procesu technologií. Stále se rozvíjíme. V potravinářství je vše v nerezu a velmi drahé. Navíc s tím, jak rosteme, musíme například místo původních strojů pořídit jiné s daleko vyšší kapacitou.
Co bylo na začátku podnikání nejtěžší, co vás překvapilo, s čím jste nepočítal, s čím jste se nejvíc pral?
Úřední šiml. Legislativa EU ohledně možnosti, jak pojmenovávat rostlinné produkty. Respektive její extenzivní a účelový výklad českými úředníky.
Některé své výrobky jste musel přejmenovat.
Připadá mi to absurdní a v podstatě zoufalý pokus mlékárenského lobby házet klacky pod nohy. Víte, že například navrhovali, aby se rostlinná mléka nesměla prodávat v podobném balení jako klasická? Žádné lahve ani tetrapacky/krabice? To bychom si pak třeba ovesné mléko „nalévali“ do kávy rozprašovačem na kytky? Toto jim naštěstí neprošlo.
V čem byl problém?
Představte si, že když někde napíšete čerstvé sójové mléko, tak to prý může být matoucí a někdo, tedy průměrný spotřebitel, by si to mohl splést a koupit si jej místo kravského. Doložili jsme průzkum zpracovaný agenturou IPSOS, že naprostá většina lidí bez problému jasně pozná, o co jde. Navíc pojem sójové, kokosové apod. mléko je v naší řeči poměrně ustálený pojem.
Přesto jste dostali pokutu?
Požívali jsme slovo s hvězdičkou, na etiketě stálo: Čerstvé Sójové Ml*ko. Za to jsme byli pokutováni. Odvolali jsme se, mezitím jsme ale dostali další pokutu. A sice za dovětek, který byl z boku: „Nesmím se jmenovat a nejsem mléko, ale vy mi tak říkat můžete.“ Česká potravinářská inspekce s tím má ovšem problém. Prý je tato věta ještě více matoucí. Podotýkám, že jinde v Evropě, například v Německu, Holandsku apod. to nevadí. Jsme zase papežštější než papež.
My rozhodně nechceme klamat spotřebitele. Nechceme, aby si naše rostlinná mléka někdo kupoval omylem, to bychom byli sami proti sobě. Ale zkuste si představit, že vaříte omáčku a rozhodnete se pro sójovou alternativu smetany. Výrobce tento název nesmí uvést. Bude tedy vymýšlet patvary a vlastní pojmenování, které ovšem tím, že nejsou „zažitá“, budou pro zákazníky ještě více matoucí. Směrnice EU, a hlavně potravinářská inspekce, by neměla „chránit“ jen konzumenty živočišných mlék, ale i ty, kteří preferují rostlinné alternativy a potřebují jasně rozumět tomu, k čemu (například při vaření) se dají použít.
Michal Jeřábek (46 let)
|
Vaše výrobky mohou zákazníci najít v prodejnách zaměřených na zdravou stravu a také na Rohlíku. Jak se vám podařilo navázat spolupráci s tak velkým partnerem?
My jsme v dobrém slova smyslu takoví „exoti“. Vyrábíme čerstvé věci z rakouské bio sóji a plníme je do vratných lahví. To vše bez konzervantů a chemických nebo jiných zbytečností. V tom, co děláme a v jakém rozsahu a kvalitě, nemáme minimálně v Evropě konkurenci. Myslím, že tím vším a také naším rodinným přístupem jsme zaujali a spolupráce trvá již pár let.
Působíte i na zahraničních trzích, který z nich je pro vás nejdůležitější?
V podstatě od samého začátku exportujeme do Německa a Rakouska. Velký úspěch jsme zaznamenali i letos na Biofachu, předním světovém veletrhu biopotravin v německém Norimberku, kde jsme představili nové řady výrobků, například hotová jídla a polévky, ale hlavně i nový design výrobků a firmy. Ohlasy byly více než skvělé a přivezli jsme si zajímavé zakázky. Čeká nás spousta práce.
Co máte v nejbližší době v plánu?
Chceme do výrobků přidat další druhy luštěnin a rozšířit řady produktů, a to i pro gastro sektor. Přelomové pro nás bude spuštění vlastního e-shopu, který jsme dosud hlavně kvůli chlazené logistice nemohli mít. A čeká nás zahájení prodeje na německém Amazonu.
Považujete se za úspěšného podnikatele? A co je podle vás pro úspěch nejdůležitější?
Záleží na tom, jaké zvolíme měřítko. Daří se nám, firma funguje, rosteme, a to i přes složité vnější okolnosti u nás i v zahraničí. Podle mně je důležité netříštit úsilí, neodbíhat, nesedět jedním zadkem na více židlích. Zkrátka co se rozhodnu dělat, dělat naplno, s nadšením a přesvědčením.
