Tedy kromě Špotákové, která u sebe medaili neměla.
„Nebojte, medaile dorazí,“ ujišťovala tisková mluvčí, zatímco fotografové netrpělivě čekali. Bylo zapotřebí improvizovat, a tak přednost dostaly individuální rozhovory, během nichž se vše vyjasnilo.
„Říkala jsem si, že si ji vezmu, ale klasicky jsem na ni zapomněla. I při kvalifikaci na mistrovství jsem si udělala ionťák a nechala jsem si ho na stole. Prostě jsem roztržitá, to se stává,“ smála se Špotáková.
Oštěpařka Barbora Špotáková hovoří s novináři po návratu z atletického mistrovství Evropy v Mnichově, kde vybojovala bronzovou medaili.
Oštěpařka byla během celého odpoledne skvěle naladěná. Po slovech díků všem medailistům k ní putovaly asi čtyři pugéty květin. „To je jak v krematoriu,“ sdělila laškovně.
Slavnostní přípitek šampaňským následně doprovázela slova „Na vaše budoucí úspěchy!“ Špotáková při ťukání si s mladšími reprezentačními kolegy Vadlejchem a Staňkem procedila: „Na vaše budoucí úspěchy!“
A sál se rozesmál.
POHLED: Zarputilá legenda Špotáková. Co jí chybělo a znovu to našla |
„Určitě budou 41leté atletce připíjet na budoucí úspěchy,“ uvedla v rozhovoru sebeironicky. „Možná nějaké jo, ale ne v profesionálním sportu.“
Přestože uvažuje nad koncem kariéry, její mladší syn Darek jí to asi nedovolí: „Dneska mi už dvakrát řekl, že chce házet oštěpem. A mně povídá, že budu závodit furt... Ale nic nejde do nekonečna,“ uvědomuje si. „Uvidíme, mně v říjnu vždycky otrne,“ přiznávala, když jí konečně dorazila očekávaná medaile.
Oštěpařka Barbora Špotáková pózuje s bronzovou medailí po návratu z atletického mistrovství Evropy v Mnichově.
Svrchu má kovový vzhled, ale je viditelně vyrobená z umělé hmoty. Výrazně se blýská. Fotografové jí okamžitě i s majitelkou začali zabírat.
A co bronzový kus plastu představuje pro Špotákovou? Hnací motor? „No, motor... Mohl by to být i špunt za tím vším.“
Oslavy? Kdepak, zatím nic velkého
Jestli čekáte, že úspěšní atleti nějak bouřlivě oslavovali, mýlíte se.
Jak ji zvládne tělo? A co volný den? Hromada neznámých, poznává Řepa Vueltu |
Špotáková zašla v Mnichově s Bára Ultras hned po vyhlašování do jednoho z mála otevřených barů, nicméně jak ona, tak její příznivci byli unavení.
Zničený zůstal i koulař Staněk: „Vstával jsem v šest a šel jsem spát ve čtyři,“ rozchechtal se. „Místo bujarých oslav šlo spíše o pozdní pracovní spánek.“
Koulař Tomáš Staněk pózuje s bronzovou medailí po návratu z atletického mistrovství Evropy v Mnichově.
Jedenatřicetiletý pražský silák si totiž spolu s dalšími vrhači koulí zazávodil dvakrát během jediného dne: „Asi si to vybralo daň, kvůli tréninkovému manku jsem nebyl až tak připravený. Pořád ve mně ale přetrvává lehké zklamání z bronzu,“ přiznává.
Křepčení s medailí se zatím odkládá, Staňka do konce sezony ještě čekají další dva nebo tři závody. Stejně tak stříbrného Vadlejcha.
Vadlejch: Stříbrná sbírka? Chci víc. V téhle generaci je možné všechno |
„Něco většího vymyslíme potom,“ hlásí oštěpař směrem k oslavám. „Zatím to bylo jen decentní. S trenérem jsme si po návratu na hotel dali gin s tonikem.“
Ani on nebyl s hodnotou své medaile stoprocentně spokojený, chtěl si z velké akce konečně odvézt zlato. „Oba jsme s trenérem perfekcionisti. Neustále budeme pracovat na drobnostech a makat, dokud nedobudeme Olymp,“ vzkazuje.
Jakub Vadlejch se rozcvičuje před hodem na atletickém ME.
Slíbil si, že dokud nedosáhne svého velkého cíle, nepoleví.
Česko, národ techniků
Letošní šampionát opět naplno ukázal, že české atletice momentálně vládnou technické disciplíny, které co do úspěšnosti drtí ty běžecké. Čím to?
„Asi jak jsou Češi kutilové, tak si umí i hrát, což my s oštěpem děláme. Je to i hodně o skákání a běhání, já sama házení až tak ráda nemám,“ poznamenává Špotáková. „Jde o komplexnost těla a tady to chápeme, díky tomu je tu Honza Železný.“
 |
Jméno oštěpařské legendy i skvělého trenéra zmínil také Vadlejch. A poukázal i na budoucnost disciplíny: „Díky Martinu Konečnému a Nikol Tabačkové se o ni nemusíme bát.“
Jeden zásadní rozdíl v technice naopak pociťuje Staněk. Nemůže být oním Čechem, co si hraje: „S oštěpem jsem taky házel, vím, že se s ním dá různě pracovat a neházet vždy naplno. Se sedmikilovou koulí je to něco jiného, s ní se úplně mazlit nemůžete,“ vysvětluje chlapík, který mohl do dálky posílat úplně jiné náčiní.
Jsem rád, že mohu pomuchlat medaili, říkal Staněk. Po 39 letech ukončil půst |
„Ve dvaceti a dvaadvaceti jsem se rozhodoval, jestli oštěp, disk, nebo koule, bylo to všechno na podobné úrovni. Pak jsem jednou hodil devatenáct metrů koulí a měl jasno...,“ popisoval.
„Ale když vidím, kam se světová koule posunula, tak jsem si říkal, že jsem asi vybral blbě,“ řehtal se nahlas.
