Když po odvážném sólovém úniku ze skupiny uprchlíků projížděl cílem, zdvihl ruku a vztyčil prst k nebesům.
„To je pro tebe, brácho.“
Konečně, chtělo se mu dodat.
Jeho mladší bratr Pierrik si šel před Vánoci v roce 2012 zaběhat, když ho srazil a zabil opilý řidič. Hugo se jej tehdy vydal hledat, protože se Pierrik dlouho nevracel domů, ale našel ho ležet mrtvého na poli poté, co řidič z místa nehody ujel.
Pogačar v Pyrenejích útočil, Vingegaard ale odolal. Z úniku slavil Houle |
„Pokud se ve vašem životě stanou takové věci, trvá vám několik měsíců, než se pohnete dál a posunete kupředu,“ vyprávěl Hugo Houle v úterý večer na tiskové konferenci ve Foix. „Tehdy jsem si slíbil, že pro mého malého brášku vyhraju cyklistický závod. Dnes, po tolika letech, se mi to konečně podařilo. Nevím, co říct. Jsem prostě šťastný.“
Tour předtím oba milovali. Jako malí kluci každé léto sedávali doma u televize a nadšeně ji sledovali, den co den. „Žili jsme na malé vesnici, kde nebylo moc co dělat, a tak jsme byli vždycky nadšení, když Tour začala.“
Se sportem oba začali jako triatlonisté, později se jejich cesty rozešly, Hugo zamířil k cyklistům, Pierrik se dal na fotbal.
Poté, co v roce 2011 Hugo získal svoji první profesionální smlouvu, s Pierrikem snili: Jednou pojedu Tour a ty tam za mnou přijedeš.
Osud však rozhodl jinak.
S myšlenkami na mrtvého bratra i na dávný slib oblékal Hugo Houle dresy týmů AG2R a Astana. V kazašské stáji mu loni končila smlouva. Kdo ví, kde by nyní závodil, kdyby se kanadská firma Premier Tech nestala od letošní sezony druhým titulárním sponzorem týmu Israel - Premier Tech.
S příchodem kanadského sponzora se v izraelské stáji znatelně rozšířila rovněž enkláva kanadských jezdců a členů realizačního týmu. A Houle se stal jedním z nově příchozích.
Na Tour nyní potřebují nutně sbírat body, jelikož v žebříčku týmů, podle nějž se určí osmnáct worldtourových stájí pro příští sezonu, se Izraelci momentálně nacházejí pod čarou ponoru. Houle se vydal do úniku už ve třinácté etapě do St. Étienne a skončil v ní třetí.
V úterý to v první pyrenejské zkoušce zkusil znovu.
„Plán byl takový, že pokud to půjde, budeme v úniku já i Michael Woods,“ popisoval.
Plán naplnili, probili se oba mezi čtrnáct uprchlíků.
Zkušený sběratel cyklistických vavřínů a kvalitní vrchař Woods měl být poté tím, kdo se pokusí obstarat pro tým vítěznou tečku. Po léčbě zranění, která jej sužovala v úvodu Tour, se cítil lépe a lépe.
Houle popisoval: „Domluvili jsme se na strategii, že se vydám na Mur de Peguere (poslední stoupání před sjezdem do cílového Foix) dopředu, abych z Michaela ve skupině trochu sejmul tlak a on pak mohl zaútočit v závěru etapy. Jenže nakonec se ukázalo, že budu schopný vydržet na špici závodu až do cíle, proto Michael jen jistil situaci za mnou.“
Za cílem skončili v hlubokém objetí.
Díky nim prožívala kanadská cyklistika památný den. První kanadský triumf na Tour od Steva Bauera v roce 1988, po dlouhých 34 letech! A navíc dva jezdci ze země javorového listu mezi nejlepšími třemi: 1. Houle, 3. Woods.
Celý tým Israel - Premier Tech se ocitl v euforii. Včetně sedmatřicetiletého Chrise Frooma, jenž toho dokázal na Tour víc než kdokoliv jiný v pelotonu.
Byla to kuriózní scéna. Froome v dresu izraelské stáje projížděl po dojezdu do Foix kolem autobusu stáje Ineos (alias Sky), v jejíž barvách čtyřikrát ovládl Tour. V úterý sice dorazil do cíle se ztrátou osmi minut, přesto na Britově tváři zářil široký úsměv a Steve Cummings, jeho někdejší pomocník a nyní sportovní ředitel Ineosu, na něj volal: „Gratulujeme, Chrisi.“
Tour de France 2022příloha iDNES.cz |
Froome se usmíval i poté, co slezl z kola u autobusu Israel - Premier Tech.
„Pro náš stále mladý tým je dnešek mimořádným, úžasným dnem,“ svěřoval se. „Nemohli jsme si přát víc, všechno nám vyšlo naprosto dokonale.“
„Jaký je Hugo Houle, Chrisi?“ dostal vzápětí otázku.
„Občas o něm ani nevíte, jak je to tichý kluk,“ odpověděl. „Většinou je připraven stoprocentně obětovat se pro jiné. Také dnes to chtěl udělat, vždyť Michaelu Woodsovi měl profil etapy vyhovovat víc. Ale nakonec se to vyvinulo jinak a já mám i za Huga obrovskou radost.“
Od hradu k hradu vinula se tato 16. etapa. Startovala u majestátních hradeb Carcassonu a vrcholila pod hradem ve Foix, tyčícím se na skále nad městem.
Gaston III., hrabě z Foix, byl ve 14. století jedním z nejvlivnějších vládců této části Evropy. Odvážný válečník, vynikající lovec, velmi pohledný a urostlý muž, ale také násilník, který zavraždil vlastního bratrance.
Hrabě Gaston býval ve Foix rovněž hvězdou slavných rytířských turnajů.
„Turnaj“ mužů na kolech, jenž se zde odehrál v úterý, však tentokrát nevyhrál žádný z nejslavnějších rytířů v pelotonu, nikdo ověnčený předchozími vavříny.
Vyhrál ho pobočník. Chlapík, který většinou jen podával zbroj jiným.
A je to jen dobře.