Mnohé to překvapí, ale v dobách druhé světové války, v časech těžkého strádání, se šilo navzdory okolnostem tak kvalitně, že oděvy z oné epochy se dají nosit i dnes.
Stejně tak přežila i jedna módní myšlenka, která přišla na svět v té době v Anglii. Systém přídělových lístků na oblečení, který se začal uplatňovat v roce 1941, byl sám o sobě nemilosrdný. Na každého jedince připadalo na rok šedesát šest lístků. Na kalhoty jich padlo třeba osm, za šaty sedm, za punčochy tři, navíc se kromě lístků muselo platit i penězi.
Do systému nespadaly jen klobouky, opasky, krajka a zatemňovací látky, což je sice fajn, ale když vezmete v úvahu, kolik punčoch v průběhu roku žena, která chodí skoro každý den v sukni, roztrhá, zjistíte, že lístky nestačily ani na ně. Ale toto omezení bylo jen začátkem, zašlo to ještě dál, britská vláda se jala přímo ovlivňovat módu.
Zní to absurdně, ale „ti nahoře“ najednou určovali i přesnou velikost límců, kapes a pásků, zajímali se o švy a knoflíky, řešili jejich povolený počet na jednotlivých oděvech. Cílem bylo zamezit plýtvání nedostatkovými materiály a zároveň to byl pokus o to, aby si kvalitní oděvy mohli dovolit všichni, bez ohledu na to, kolik mají peněz.
Příjemná užitečnost
Výsledek příjemně překvapil. Šlo o redukovaný, ale sofistikovaný styl, který pod heslem „méně je více“ razil teorii, že okázalost se nenosí, nicméně povinností ženy vlastenky je vypadat elegantně i v těžkých dobách.
Utility, užitečnost, vycházela z toho, co bylo kolem - tedy střízlivost a vojenská elegance. Pokud jste někdy stála v obchodě u bundičky, která připomínala vojenský kabátec, tak asi přesně víte, o čem je řeč. Tlumené zemité barvy, propracované detaily, jednoduchost, k tomu knoflíky jako typické ozdobné prvky. Ty kovové a kožené potřeboval válečný průmysl, ale látkové na dekorování posloužily stejně dobře, zapínalo se systémem háčků a oček.
Vojenskému plášti se dost podobal i populární trenčkot s vysokým límcem, oblíbené byly skládané sukně (tedy než vláda z nějakého důvodu sklady zakázala) a dvouřadá saka.
Později na to navázala tradice overalů s mnoha kapsami, přidaly se praktické košilové šaty. V americké Vogue se v roce 1942 objevil zajímavý postřeh. „Móda ve válce neumírá, válečné potřeby daly naopak vzniknout té nejlepší,“ psalo se.
