Připravte se na Chorvatsko. Na tato zvířata si dávejte během dovolené pozor

Šance na setkání s nějakým nebezpečným živočichem není v Chorvatsku o moc větší než v Česku. Přesto je dobré aspoň tušit, jaká rizika vám teoreticky hrozí a co pak dělat. Výčet sice vypadá dramaticky, ale pořád platí, že Jadran je jednou z nejbezpečnějších lokalit, kam se můžete vydat na dovolenou.

Čelisti z Chorvatska? Nehrozí

Kořenoústka plicnatá nepatří k nebezpečným druhům medúz.

Jadranské moře je domovem 47 druhů žraloků. A přímo na dohled chorvatského pobřeží se vyskytuje třicítka z nich. Důvod k panice je to naprosto zanedbatelný. Za posledních sto padesát let tu bylo žraloky zabito devět lidí. Naposledy tu člověk umřel kvůli žralokům před padesáti lety a poslední útok – nesmrtelný – se tu odehrál v roce 2008.

Žraloků se tu opravdu bát nemusíte. Jestli vám něco může pokazit chuť vlézt do vody, tak snad jen mořské medúzy (klobučnjake, morska pluća). Zdálky připomínají plovoucí igelitové sáčky, nepříjemné jsou svými žahavými chapadly, která jsou ve vodě skoro neviditelná. Výsledkem dotyku může být svědění, intenzivní pálení, brnění, na kůži mohou naskákat puchýřky.

Jak zatočit s medúzou?

Míra zdravotních rizik kolísá podle toho, na jakou medúzu jste narazili. Drtivá většina těch, jež se v létě vyskytují u chorvatského pobřeží, je neškodná. Talířovky nebo kořenoústky vám neublíží, nanejvýš vyrobí na kůži „kopřivku“. Části chapadel neodstraňujte ručně, ale ideálně pinzetou. Postižené místo opláchněte horkou slanou vodou. V lékárnách jsou k dostání gely přímo určené na požahání, případně lze použít přípravky zklidňující alergickou vyrážku – antihistaminika. Pokožku na postiženém místě pak pár dní nevystavujte slunečnímu záření. Před vstupem na pláž a do vody se vyplatí vyzvědět od místních nebo plavčíka, jaká je s medúzami v místě situace.

Pichlavé plody moře

Ježovky budou pravděpodobně tím jediným „nebezpečným“ živočichem, na kterého narazíte.

Za celou dovolenou nemusíte potkat jediného hada, pavouka nebo dokonce medvěda. Ale setkání s mořským ježkem – ježovkou máte skoro jisté. Na tyhle tmavé ostnité koule totiž narazíte podél celého pobřeží Jaderského moře. Jde jen o to, jak moc těsný kontakt to bude.

Přítomnost těchto ostnokožců je vlastně dobré znamení: vypovídá o čistotě vody. Na veřejných plážích je obvykle provozovatelé z vody před začátkem sezony vyloví, ale podél skal a na kamenitém dně se většinou udrží. Šlápnutí na mořského ježka je nepříjemnost, která dovolenou pokazit nemusí. A dá se jí předejít. Třeba tím, že používáte obuv do vody a opatrně si vybíráte místa ke koupání.

Jak dostat ježka z nohy?

U ježků se obvykle řeší dva problémy: bolestivě zaseknuté jehlice v kůži chodidla a jejich jed. S obojím pomůže vlažná nebo teplejší voda s pořádnou dávkou kuchyňského octa. Teplá voda neutralizuje jed, ocet – slabá kyselina – rozpouští ostny. Ostny nikdy nevytahujte „ručně“, ale pinzetou. Bolí to, protože jsou lámavě křehké a mají zpětné háčky. Pokud jsou hlouběji, aplikujte mastičku z lékárny, která jim pomůže vylézt z rány ven. Chodidlo udržujte čisté, ať si do ranky nezanesete infekci. Návštěva lékaře se vyplatí, když jsou odštěpky nebo větší kusy ostnů opravdu hluboko pod kůží, případně když se dostaví nevolnost a svalový třes.

Osminohé překvapení

Snovačky jedovaté dělají problémy hlavně místním.

S jedovatými pavouky se setkáme i v Česku. Taková zápřednice jedovatá nebo stepník moravský vám mohou bolestivým kousnutím pokazit den. Takže by nás nemělo překvapovat, že na povícero jedovatých druhů pavouků narazíte i ve sluncem prozářeném Chorvatsku. Žijí jich tu desítky druhů. Polekat může například setkání s největší evropskou tarantulí – slíďákem tarentským, který je na severu Chorvatska hojný a patří k největším pavoukům v celé Evropě.

Reálná zdravotní rizika se tu ale pojí jen s překrásně vybarvenou snovačkou jedovatou, které se, ne nadarmo, přezdívá černá vdova (crna udovica). Vyskytuje se v celém přímoří: na Istrii, v Dalmácii, kolem Puly a Porče. Její jed je patnáctkrát silnější než toxin chřestýšů. A v teple je ještě účinnější. Naštěstí ho má jen velmi málo.

Jak se nestát vdovcem?

Chce to jen trochu rozumné opatrnosti. Snovačky se přidržují své sítě, uchycené těsně nad zemí, a vzdalují se od ní jen velmi nerady. Preferují místa suchá, prosluněná. Blízko hromad dřeva, u hustého křoví, podél ohrad, u rozpadlých kamenných zídek nebo ve starých domech na půdách. Jako u hadů platí, že byste neměli klást nohy a ruce tam, kam nevidíte. Její kousnutí je velmi bolavým zážitkem, který si rozhodně žádá návštěvu lékaře. A někdy i podání protijedu. Hospitalizace časté nejsou. Za deset let bylo v Chorvatsku ošetřeno 271 lidí kvůli uštknutí hadem a jen 32 kvůli kousnutí snovačkou.

Klepítka, žihadla a bodce

Sršeň východní není tak útočná jako naše.

Celé Chorvatsko je domovem hned několika druhů štírů, přičemž štír italský může dorůstat velikosti až pěti centimetrů. Tím ale panické zprávy končí. V Chorvatsku žijí hlavně pasivní a neútočné druhy. Jed, který nesou, není lidskému zdraví nebezpečný. Bodnutí spíš svědí, než že by bolelo.

Mnohem větší starosti než vyklepávání sandálů by výletníkům měla dělat ochrana před klíšťaty. Těchto nenápadných parazitů žije v Chorvatsku 22 různých druhů a jejich populace jsou silně promořené infekčními chorobami. Čím blíž ke slovinské a maďarské hranici, tím víc. V župách Koprivničko a Krapina a v okolí Záhřebu s nimi není žádná legrace. Nepříjemnosti se mohou pojit i s načervenalou sršní východní. Je menší než „naše“ sršeň, ale citlivě bodnout umí. Kromě jedu pak často přenáší i infekční bakterie.

Nemáte náhodou alergii?

Vybavit se na procházku repelentem, vytřepávat šatstvo a kontrolovat, zda po vás neleze klíště, by mělo být samozřejmostí i na dovolené v Chorvatsku. Vyplatí se i preventivní očkování. Rizika nákazy jsou tu – zvláště na severu země – dost vyšší než v Česku. Jinak proti nenechavým sršním nebo mlsným vosám neexistuje žádná zvláštní ochrana, byť dovolenou znepříjemnit dokážou. Než vyrazíte za zážitky do cizí země, měli byste mít jasno v tom, zda na bodnutí hmyzem jste nebo nejste alergičtí. Zjišťovat to až při akutní alergické reakci někde na pláži by mohlo být skoro pozdě.

Zmije skoro jako doma

Zmije růžkatá (Vipera ammodytes)

„Naší“ zmiji obecné se v Chorvatsku přezdívá ridovka. Nejpravděpodobněji na ni narazíte v údolních nížinách kolem velkých řek (Sáva, Dráva, Mura, Dunaj), podél podmáčených luk nebo na březích sladkovodních jezer. Velmi častá je v okolí horského masivu Gorski Kotor. Není agresivní, místům s výskytem lidí se většinou vyhýbá a podrážděně reaguje jen při vyrušení. Navíc většinu prvních obraných kousnutí pouští „nasucho“, bez jedu.

Setkání s dalším druhem, zmijí menší, pak můžete považovat za vzácnost a štěstí. Patří ke kriticky ohroženým druhům, v nížinách se nezdržuje. K zahlédnutí je zřídkavě na travnatých pláních a náhorních plošinách Dinárských hor a Jižního Velebitu, v nadmořských výškách nad tisíc metrů. Místní této drobné, zhruba půl metru dlouhé zmiji přezdívají planinski žutokrug. Pokud je v ohrožení života, umí být velmi bojovná. Když ji ale necháte na pokoji, obejdete ji a nebudete ji pronásledovat, nebude se o vás zajímat.

Problém vystrkující růžek

Nejvíc nešťastných příhod, které v Chorvatsku skončily hospitalizací, má na svědomí zmije růžkatá. Patří k nejjedovatějším hadům Balkánu a vzrůstem k největším. Samci dorůstají 85 centimetrů, mohutnější samice i jeden metr. Nápadná je rohovitým výrůstkem na čenichu, který si ale moc zblízka neprohlížejte. Místní jí přezdívají poskok, právě proto, jak umí vypružit a vystartovat. Její 13 milimetrů dlouhé zuby pak snadno proniknou i kalhotami nebo obuví a mohou vám do těla vpravit poměrně silný jed.

V Chorvatsku je rozšířena plošně, všemi regiony od severu po jih, a to včetně ostrovů. Libuje si v listnatých i jehličnatých lesích, podél pastvin, na sluncem prohřátých stezkách, mezi skalisky a písčinami. Vyskytuje se na neudržovaných zahradách, v sadech, nevyhýbá se ani hospodářským budovám. Nedrží se jen při zemi, zdatně šplhá po stromech.

Vzácná a nepříjemná setkání

S dostatkem štěstí – nebo spíš smůly – můžete na Istrii nebo v severozápadním vnitrozemí Chorvatska narazit během túry na zmiji skvrnitou. Nepatří k útočným hadům, ale určitě ji nedrážděte. Patří k plašším druhům hadů, s výjimkou období páření (v květnu), kdy jsou samci vyloženě agresivní. Její uštknutí byste rozhodně podceňovat neměli.

Obtíže pak mohou následovat po setkání se skvrnovkou kočičí. Malinký užovkovitý had, blízký spíš tropickým bojgám, si své jedové zuby šetří pro lov ještěrek. Jinak můžete být v klidu. Na ostrovech, kolem pláží a turistických letovisek obvykle narazíte spíš na druhy nejedovaté. Většinou jde o užovky, s nimiž se běžně setkáte i u nás. Samozřejmě, že i ty – podrážděny, překvapeny nebo zahnány do kouta – umí být pěkně kousavé. Ale i když taková užovka hladká nebo štíhlovka balkánská koušou bolavě, riziko pro lidské zdraví nepředstavují.

Co dělat při setkání s hadem?

Nejlépe nic. Zachovejte klid a rozvahu. Nepřibližujte se, udržujte bezpečný odstup 4–5 kroků. Pokud je před vámi na cestě, stezce nebo chodníku, dopřejte mu čas se odplazit. Nenásledujte ho. Nechce se mu z místa? Nepokoušejte se ho nějak odsunout nebo odstranit, nebo dokonce chytat. Obejděte jej uctivým obloukem, nechte ho být. Při pochůzkách v terénu používejte pevnou turistickou obuv a dívejte se pod nohy. Nesedejte si na předem nezkontrolovaná místa. A raději počítejte s tím, že hadi tam venku někde jsou. Ti nejedovatí i jedovatí. A když vás – v krajně nepravděpodobném případě – přece jen uštkne jedovatý had? Žádnou paniku a rychlé pohyby, jen byste tím urychlili šíření jedu. Univerzální číslo na záchranné složky je v Chorvatsku stejně jako u nás 112.

Dravé šelmy? Nebojte se

Na mořském pobřeží o medvědy nezavadíte.

Na území Chorvatska žije přibližně 40–60 rysů, zhruba 200 vlků a 900 medvědů. Čísla jsou to podobná jako u našich sousedů na Slovensku, takže k nějaké panice důvod rozhodně není. Šelmy se po turistických letoviscích netoulají a šance na setkání s rysy nebo vlky je pramalá, už proto, že oni sami o kontakt s vámi nestojí. Pokud ale zamíříte do hor ve vnitrozemí, na medvěda byste teoreticky narazit mohli. Zvlášť tam, kde se střídají úseky hustšího lesa a náhorních planin a kde cesta vede nepřehlednými křovinami. Nebo když sejdete z turistické trasy, kterým se medvědi většinou vyhýbají. Víc nepříjemností než s nimi se při túrách pojí spíš s toulavými psy nebo na volno puštěnými pasteveckými hlídači stád bez dozoru. Umí být docela agresivní, zvlášť když se přiblížíte k jejich ovcím. Zbytečně je nedrážděte.

Co dělat při setkání s medvědem?

Nejlepší bude, když se s medvědem vůbec nesetkáte. Plánujte trasy mimo místa s jejich hlášeným výskytem, přeptejte se raději místních. Pozor nad ránem a za večerního soumraku: tou dobou jsou nejaktivnější. Nevidí moc dobře, takže vás mohou přehlédnout. Zbystřete v nepřehledném terénu a tam, kde je „medvědí krmení“ podél cesty – třeba borůvky. A pokud na medvěda přece jen narazíte? Zachovejte klid a rozvážně vykliďte prostor. Pomalu, bez křiku ustupujte pozpátku pryč. Nemávejte rukama, neprovokujte útok. Na útěk nepomýšlejte, na krátké trati vás medvěd překoná, stejně i ve šplhu. Ale můžete mu hodit do cesty batoh, abyste ho zaměstnali a získali čas… Ale hlavně buďte v klidu – za patnáct let tu pamatují jen tři nesmrtelné útoky medvědů na člověka.