Rok 2022 se do dějin NATO nepochybně zapíše jako významný. Když totiž Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, našla Severoatlantická aliance nový smysl. Její členové přispěchali Ukrajině na pomoc, zvýšili vojenské výdaje, stali se jednotnějšími a zdá se, že do svých řad přijmou v urychleném procesu i nové země.
Anders Fogh Rasmussen byl generálním tajemníkem NATO v letech 2009-2014, tedy v období, které bylo poznamenáno dvěma dalšími akty ruské agrese: v roce 2008 Rusko anektovalo Abcházii a Jižní Osetii od Gruzie, a v roce 2014 napadlo a zabralo Krym.  |
Pokračující ruská válka však také zpochybnila rozhodnutí, která Aliance spolu s členskými státy učinila v posledních dvou desetiletích. Nerozšiřoval se blok NATO příliš rychle? Neměl poskytnout Gruzii a Ukrajině plán k získání členství? Neměl lépe předvídat ambice ruského prezidenta a udělat více pro jeho zastrašení?
Anders Fogh Rasmussen časopisu Foreign Policy poskytl rozhovor, v němž mimo jiné vysvětluje, proč je důležité členství Turecka v NATO a proč nesmíme dopustit, aby Putinova země vyhrála válku, kterou proti Ukrajině momentálně vede.
Most mezi Západem a Východem
Není tajemstvím, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan brojí proti dalšímu rozšiřování NATO. Podle Rasmussena však se snahou o blokování vstupu Švédska a Finska do Aliance neuspěje. „Myslím, že obě tyto země se k NATO jednoho dne připojí. Více než o vztah Turecka mezi dvěma severskými státy tu totiž jde o vztah Turecka s USA. Erdogan využívá tuto problematiku jako páku k řešení bilaterálních problémů se Spojenými státy,“ tvrdí Rasmussen.
Zároveň však vylučuje jakékoliv spekulace o vyloučení Turecka z Aliance. „Bylo by strategickou chybou Turecko izolovat. Ještě více by se potom orientovalo na Rusko. A to nechceme,“ dodal. Tuto zemi Blízkého východu podle něj potřebujeme jako most mezi Západem a Východem.
Hrají o F-35? Proč Turci vydírají NATO kvůli Švédsku a Finsku |
Nesmlouvavý postoj Erdogana k USA i Finsku a Švédsku je podle bývalého šéfa NATO ovlivněn také nadcházející prezidentskou volbou. „Snaží se posílit svou vlastní pozici tím, že zaujme tvrdý postoj vůči USA a oběma severským zemím,“ vysvětluje.
Rasmussen v rozhovoru přiznal, že již za svého působení doufal ve vstup obou severských zemí do NATO. „Ale nečekal jsem to. Vždyť Švédsko existovalo bez jakéhokoliv spojenectví téměř 200 let. Nicméně Putinův útok na Ukrajinu dramaticky změnil situaci téměř přes noc,“ řekl.
Výhra Putina neuchlácholí, bude chtít víc
NATO podle něho ve dvou případech špatně odhadlo situaci. „Přecenili jsme sílu ruské armády. Navzdory obrovským investicím do vybavení a znovuotevření sovětských základen vidíme velice slabou armádu. Ještě se uvidí, proč tomu tak je. Jedním z důvodů podle mě může být korupce. Druhý špatný odhad se týká brutality a ambicí prezidenta Putina.“
Podle Rasmussena může být přístup NATO v této válce klíčový. „V současné době mě tolik neznepokojují jaderné hrozby ze strany ruského vedení. Putin dobře ví, že pokud by použil zbraně hromadného ničení, ale i chemické či biologické zbraně, následovala by rozhodná vojenská odpověď NATO.“
Mnohem větší potíž spatřuje v politice appeasementu, kterou v posledních dnech zahájil francouzský prezident Emmanuel Macron, když prohlásil, že „Západ by neměl Putina ponižovat.“ Bývalý šéf NATO tvrdí, že Putina před ponížením zachránit nelze.
Dokud Rusy nezatlačíme, nejednáme, řekl Kyjev. O Ukrajině jedná Západ bez ní |
„Cena za záchranu Putinovy tváře by byla mnohem vyšší než naprostá porážka ruských vojsk na Ukrajině. Ukrajina musí tuto válku vyhrát, protože pokud Putin uspěje, už se nezastaví,“ varuje Rasmussen. Dle jeho slov bude pokračovat dál do Moldavska, Gruzie a nakonec vyvine tlak i na tři pobaltské státy.
„Proto musí Ukrajinci vyhrát a mít vůli bojovat. Naší povinností je poskytnout jim k tomuto boji prostředky,“ uzavírá.
Chybovalo i NATO, přiznává Rasmussen
Někteří již na začátku ruské invaze na Ukrajinu tvrdili, že hlavní příčina ruské agrese se zhmotnila v reakci na expanzi NATO. Chybné prý bylo i to, že Spojené státy tuto expanzi v 90. letech 20. století podpořily. Rasmussen s touto premisou ale zásadně nesouhlasí.
„NATO nikdy nevedlo kampaň za rozšíření. Došlo pouze k tomu, že bývalé komunistické diktatury ve východní a střední Evropě požádaly o členství, jelikož chtěly získat bezpečnostní záruky. A jelikož splnily potřebná kritéria, byly samozřejmě v souladu s politikou otevřených dveří pozvány ke vstupu do aliance,“ vysvětluje Rasmussen.
|
„Místo obviňování NATO by lidé spíš měli debatovat o tom, proč země sousedící s Ruskem znovu a znovu usilují o členství v NATO. Proč chtějí získat zrovna bezpečnostní záruky,“ pokračuje. „Je to samozřejmě proto, že znají hrozbu ze strany Ruska. Za tuto agresi je tedy zodpovědné jen a pouze Rusko.“
Rasmussen nicméně zcela kriticky přiznává jiné chyby, jichž se podle něj aliance dopustila. „První chybu jsme udělali v roce 2008 na summitu NATO v Bukurešti. Rozhodli jsme sice, že se Ukrajina a Gruzie stanou členy NATO, nedokázali jsme se však dohodnout na udělení tzv. akčního plánu členství. A tento rozkol v rámci NATO vyslal špatný signál Putinovi, který několik měsíců poté na Gruzii zaútočil.“
„Druhá chyba ze strany NATO následovala v roce 2014 po nezákonné ruské anexi Krymu. Zavedli jsme sice určité sankce, byly však moc mírné. A to vše vyvolalo v Putinovi dojem, že může téměř bez jakýchkoli následků pokračovat ve svém konání a zabírat území vojenskou silou. Byli jsme příliš dlouho naivní,“ přiznává Rasmussen.
Měli bychom zatraktivnit demokracii
Bývalý šéf NATO se veřejně zasazuje o to, aby se demokracie postavily proti autokracii. Dle jeho slov se ale celý svět blíží novému řádu. „V tomto řádu existují dva tábory: autokratický tábor vedený Čínou a demokratický tábor vedený Spojenými státy.“
Vedle toho ale podle Rasmussena existuje i jakási šedá zóna. Do ní spadají země, kterou nebudou s takovým výběrem spokojené. Skvělým příkladem je za něj Indie. Ta se na globální záležitosti dívá prizmatem svého boje s Čínou. Proto už mnoho let bere dodávky zbraní z Ruska. Ale právě proto také pěstuje bezpečnostní vztahy se Spojenými státy v indopacifické oblasti.
Číně se nelíbí „asijské NATO“. Nespojujte se s ním, varuje státy |
„Měli bychom účast v demokratickém táboře udělat natolik atraktivní, že Indie a další země pevně zakotví v demokratickém táboře, do něhož patří. Měli bychom jim například nabídnout dodávky zbraní za podmínky, že přeruší styky s Ruskem,“ navrhuje Rasmussen.
Chybí nám trpělivost
Podle Rasmussena bychom si ovšem měli uvědomit, že opravdová demokracie neznamená pouze uspořádání svobodných a spravedlivých voleb.
„Demokratickou kulturu musíte vštípit každému jednotlivci. Místo přístupu shora dolů, kdy začínáte volbami, byste se měli věnovat přístupu zdola nahoru, kdy posilujete občanskou společnost a učíte lidi, že demokracie je mnohem víc než jen mít většinu v parlamentu,“ vysvětluje.
Jednou ze slabin našich demokracií je podle bývalého šéfa NATO zároveň naše netrpělivost. „Očekáváme, že jiné národy s jinou kulturou a historickými tradicemi se přes noc vyvinou v dobře fungující demokracie. Ale tak to nechodí,“ říká.
„Neměli bychom zapomínat, že upevňováním demokratických institucí a demokratické kultury jsme strávili celé generace, na rozdíl od jiných zemí,“ uzavírá.
