„Poměrně často teď operujeme pacienty v pokročilejší fázi chronických onemocnění, než bylo obvyklé před covidem,“ potvrzuje například náměstek pro léčebně preventivní péči a primář chirurgie Nemocnice Agel Prostějov Jiří Kubačák. Podle něj jde o komplexní problém, který nemá pouze jednu příčinu.
„Patří k nim třeba i strach lidí chodit k lékaři v době pandemie. Opakované odklady operací v důsledku různých covidových omezení každopádně nepříznivě zapůsobily i na psychiku pacientů,“ upozornil Kubačák s tím, že s náročnějšími operacemi je spojená i delší doba rekonvalescence a mnohé operace vyžadují též intenzivnější následnou rehabilitaci.
Zástupkyně Sdružení praktických lékařů ČR za Olomoucký kraj Jarmila Ševčíková označuje situaci za bezvýchodnou.
„Lidé si stěžují, ale pokud není termín, operatér a volný sál, tak není jiná cesta a musí čekat. Pacienti mají bolesti, jsou z toho i depresivnější, ale pokud nejde o akutní zákrok, stejně vždy jen skončí v pořadníku. Dlouhé čekací doby se bohužel staly realitou,“ upozornila.
„Zdaleka se to však netýká pouze operací, často máme problém pacienty dostat v rozumné lhůtě i na běžné vyšetření ke specialistovi,“ dodala.
Na 100 procent se operovalo už před covidem
Ve Fakultní nemocnici Olomouc se odkládání, někdy i opakované, nejvíc dotklo ortopedických operací.
„Například u totálních endoprotéz kyčelního či kolenního kloubu (nahrazení kloubu či jeho části – pozn. red.) se čekací lhůty prodloužily ze zhruba roku před covidovým obdobím až na současné tři roky,“ nastínil mluvčí Adam Fritscher a dodal, že odkládání výkonů však bylo nezbytné napříč všemi obory.
A to hlavně z důvodu nedostatečné lůžkové kapacity a chybějícího personálu, který musel pečovat o těžké covidové případy.
Přestože nemocnice v kraji už opět operují naplno, řadě zákroků podle nich prodloužené lhůty zůstanou a pacienti si na mnohem delší čekání, než tomu bylo před pandemií, budou muset zvyknout.
„Naše nemocnice pracovala už před začátkem covidového období na sto procent své kapacity, není tedy možné, aby po dočasném poklesu běžné výkonnosti šlo tuto ztrátu nějak výrazně dohnat,“ sdělil Fritscher.
Totéž zní i z holdingu Agel, který v regionu kromě prostějovské nemocnice provozuje i přerovskou, šternberskou a jesenickou.
„Z podstaty věci ten skluz nejde nikdy dohnat, jelikož počty pacientů, kteří jsou indikováni k těmto výkonům, se nezastavil, ale kontinuálně jich přibývá,“ vysvětlil mluvčí Adam Knesl.
Zpoždění je různé, nejhůř je na tom ortopedie
V menších nemocnicích jsou nicméně čekací doby o něco kratší. „Na chirurgii je to u neakutních operací okolo dvou měsíců, ty akutní provádíme ihned, stejně jako zákroky onkologické. Obecně nejsložitější je situace na ortopedických odděleních,“ shrnul Kubačák.
„Například čekací doby na endoprotézu se prodloužily přibližně o rok, tudíž se nyní u nás pohybují kolem jednoho a půl roku. Na menší zákroky se čeká zhruba tři měsíce,“ doplnil Knesl.
Se zkrácením čekací doby by v regionu alespoň částečně mělo pomoci nové ortopedické oddělení ve šternberské nemocnici.
„Tím by se měla výrazně zkrátit čekací doba pacientů na ortopedické operace, kde je největší dluh z doby covidové,“ uvedl Kubačák a podotkl, že v období covidu nemocnice v Prostějově a Přerově také rekonstruovaly své operační sály.
