Zamlada je poměrně lehké najít si nové kamarády. Ale čím je člověk starší, tím víc musí o přátelství bojovat. Navazovat nové vztahy je čím dál těžší. Ovšem naštěstí nikoli nemožné.
Vzpomeňte, jak přirozené to vždycky bylo. Ve škole, v zájmových kroužcích i při dovolené s rodiči u moře jste jako malí našli parťáky okamžitě. „Dítě je všemu otevřené a nesvazují ho žádné předsudky a stereotypy. Proto je pro něj tak jednoduché potkávat nové lidi,“ objasňuje psycholožka Nicole Beurkens.
V dospělém věku už ale musíte bojovat se spoustou věcí – hlavně se strachem z odmítnutí. Společnost totiž právě odmítnutí nesnáší, a proto ho postupem času člověk bere jako to nejhorší, co se mu může stát. „Naučte se nebát toho, že jste zranitelní. Riskněte to. Protože to je běžná lidská vlastnost, která v mnohém pomáhá,“ radí odbornice.
Navazování přátelství ve zralém věku brání i fakt, že člověk je vybíravější. Zatímco prckům stačí mít prostě někoho na hru, dospělý už hledá ideál – někoho, kdo by mu nevadil vůbec nikdy a v ničem. A upřímně… Takový člověk jednoduše neexistuje.
Přitom je prokázáno, že právě v pozdějších fázích života lidé potřebují nacházet nové kamarády.
Nejběžnější nové aktivity
|
Podle mnoha studií se totiž přátelství po 25. roku života ve většině případů rozpadá. Lidé zakládají rodiny, mají děti, stěhují se, věnují se kariéře – a nic z toho neprospívá utužování vztahů s někým dalším. Není na to prostě čas.
Ovšem ať to popíráte jakkoli, přátelé jsou pro lidský život důležití. Dokonce prospívají i zdraví. Ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, jak moc mu chybí, může být už pozdě... Tedy pozdě v tom smyslu, že už neví, jak by nové vztahy tohoto typu navazoval.
Velkou výhodu mají ti, kdo se věnují nějakému sportu. Jedním z nich je i Hana (45). Před několika lety opustila svou práci, které se plně věnovala. Najednou jí chyběli lidi kolem. Naštěstí hraje tenis. A tak nakoukla do oddílu, který měla hned za rohem. „Bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Hned si mě tam všimli, pozvali mě na pár akcí a najednou jsem byla součástí spolku. A jsem dosud,“ raduje se. Výhodou je, že sportovní oddíly sdružují lidi všech možných profesí, různého zázemí a odlišných názorů, které ale něco spojuje. Proto se v nich každý člověk najde.
Z výše uvedeného vyplývá – i když nesportujete, naučte se říkat ANO. Ano na všechny výzvy, pozvánky, nápady, které byste dřív třeba rovnou zamítli. „Někdy je to těžké, zvláště pro lidi, kteří se stydí nebo mají jistou formu sociální úzkosti,“ souhlasí odbornice. Podle ní si ale musíte uvědomit, že lidé, kteří vás někam pozvali, to udělali proto, že vás pozvat jednoduše chtěli. A tak se není čeho bát.
Vliv kamarádů na zdraví
|
Důvodem může být už jenom to, že si s nimi možná vyzkoušíte činnosti, které jste nikdy předtím nedělali. Protože právě ty vám otevřou obzory do sfér, o nichž jste nepřemýšleli a kde se můžete najít. Nejprve vy sami a pak se určitě objeví i někdo, kdo je s vámi bude sdílet. Vědci dali dokonce dohromady seznam takových aktivit, k nimž se zralí lidé uchylují nejčastěji.
Další dobrou taktikou je začít se rozhlížet v práci. Tam totiž trávíte nejvíc času, tudíž je logické, že si zde s někým můžete padnout do oka. Šéfové to sice někdy neradi vidí a každé přítelíčkování považují za podnět k flákačství, ale ve skutečnosti je opak pravdou. Kamarádi pracující v jedné kanceláři toho zvládnou víc a ve větší pohodě.
Ale ruku na srdce – často si i vy sami vsugerujete, že práce je práce a k vašemu soukromí nepatří. „To je omyl. Už to, že jste si vybrali stejnou nebo podobnou profesi značí, že můžete mít něco společného,“ uvádí psycholožka Holly Richmond. Těžké je ale začít.
Nejprve se snažte zapříst hovor na jiné než pracovní téma. Nemluvte o sobě, zajímejte se spíš o toho druhého. A když zjistíte jeho zájmy, vyberte si ten podobný a pozvěte ho, aby s vámi trávil čas. Můžete jít do divadla, na lekci jógy anebo jenom na skleničku vína. Sami poznáte, co je nejvhodnější.
Jestli už jste přátelství dlouho nepraktikovali, buďte systematičtí. Neříkejte si jen: někdy mu zavolám, ale zadejte si to do seznamu denních úkolů. Jinak to budete pořád odsouvat jako nedůležitou věc. Nezapomeňte, že přátelství je jako květina. Nejenže nějakou dobu trvá, než rozkvete. Ale je také pravdou, že když se o něj přestanete starat, uschne. A zvláště v pozdějším věku už je hodně zdlouhavé tyto chyby napravovat.
Proměny v časeZatímco jako děti si hledáte kamarády prostě proto, aby byla zábava, později se přístup k přátelství mění. V pubertě už potřebujete většího parťáka, který podpoří vaše názory a postoje. Ale ty se zatím také pouze formují, a tak ani takovéto vztahy nemusejí vydržet životní otřesy, co jsou před vámi. Teprve dospělosti si je podle profesora Williama Rawlinse člověk schopný najít někoho, s kým bude moci souznít. Výhodou přátelství je to, že kamarády vybíráte skoro jako jediné sami. Rodiče máte dané, děti také, partnera ne, ale upřímně – často s ním člověk zůstává jen kvůli rodině a ne lásce. S přáteli to takové není. „Dospělí už od nich nečekají nic jiného, než že si s nimi budou rozumět. Zasmějí se, užijí si něco spolu, nejsou ve stresu a radují se jen ze vzájemné přítomnosti. To stačí,“ říká odborník. Je v tom ale i složitost. Abyste někoho takového našli, musíte se v prvé řadě naučit akceptovat sami sebe. Protože jen tak vás mohou přijmout i ti druzí, kteří váš život obohatí. |
