„Čaj bez cukru. Půlku jablka, půlku banánu. Jeden chleba. Žádné vízum, žádný kvartýr,“ lamentuje ukrajinsky před hlavním nádražím v Praze Hana Lakatošová, romská Ukrajinka, která šestý den spí na podlaze zdejšího nádraží. Stejně jako pět set dalších Romů čeká, jestli jí Česká republika udělí vízum, nebo pošle vlakem zpátky na Ukrajinu.
V malé kabelce má jedinou bankovku – desetieurovku a papír, ve kterém ji odbor azylové a migrační politiky ministerstva vyzývá, aby po deseti dnech přišla do registračního centra Ukrajinců zjistit, jestli dostane v Česku pomoc jako jiní uprchlíci. Kde do té doby bude, nikdo neřeší. A tak se stovkami dalších Romů živoří na nádraží. Spí na chodbě, myje se na záchodech, jí, co jí dají dobrovolníci. A právě ti varují, že situace je kritická.
