V pondělí vyjelo 700 přepravců na silnice, aby poukázali na problém drahých paliv. Byli mezi nimi i členové ČESMAD. Proč k tomu přistoupili?
Šlo o skupinu zejména menších dopravců, kteří se domluvili na Facebooku. Je pravda, že mezi nimi byli i naši členové. Je to proto, že jsou ve velkých problémech. Rozhodli se dát najevo svoji zoufalou situaci. Převzali i část našich požadavků, o kterých jednáme s vládou.
Ne všichni vaši členové s protesty souhlasí. Argumentují například tím, že si řekli o vyšší ceny a ruku na srdce náklady rostou všem. Proč tedy protestující přistoupili k tak razantnímu kroku?
Protože jejich situace je opravdu zoufalá. Mají problémy s cash-flow. Prudce rostoucí ceny nafty se jim nedaří přenášet do cen. Řekl bych, že bezprostředním krokem byla tři opatření vlády, jež prezentovala minulý týden. Jak demonstrující, tak my je považujeme za nedostatečná.
Vojtěch Hromíř
|
Co tedy chcete?
Chtěli bychom, aby vláda účinně zafungovala vůči rostoucím cenám. Víme, že řešení se hledají obtížně. Určitě souhlasíme s kontrolou marží. Jak distributorů, tak výrobců. Také chceme, aby vláda snížila spotřební daň z nafty. Okolní země jako Polsko, Maďarsko či Slovinsko ji mají nastavenou na minimum Evropské unie. Česko je nad tímto minimem zhruba o korunu a šedesát haléřů. To je navíc důležitá věc pro konkurenceschopnost našeho oboru. Teď je na to nejvhodnější doba a v kombinaci s kontrolou marží nehrozí, že by se snížení ztratilo v distribučním řetězci, což bývá častá námitka.
Co zastropování cen?
Jsme si vědomi toho, že je to problematická věc. Pokud by se k tomu vláda rozhodla, bylo by to dobré. Nicméně viděli jsme příklad v Maďarsku a i tam vláda od zastropování ustoupila. Ukazuje se, že v tržním prostředí není funkční.
Přepravci říkají, že mají zásadní problém se zmíněným cash-flow…
Je to tak. Po dvou letech covidu jsou ve velmi špatné situaci. Než se jim podaří dostat rostoucí ceny nafty do cen, tak to nějakou dobu trvá. Navíc musí za naftu platit ihned, ale zaplaceno dostanou třeba za šedesát dní. Je to obrovský nápor na financování. Zatím se nám podařilo dohodnout se na odkladu splátek silniční daně. Ministerstvo financí přislíbilo, že sníží sazby silniční daně na minimum. Sice to nejsou závratné částky, ale pomoc to je.
Stát zároveň prověřuje odložení splátek úvěrů a leasingů tak, aby nevrhaly špatné světlo na dlužníky. Hovoří se i odložení plateb DPH.
Ano. Odložení splátek úvěrů má v rukou Česká národní banka. Je to opatření, které fungovalo už za covidu. Odložení plateb DPH je, myslím, namístě, přepravci skutečně stojí v první linii postižených.
Z toho, co říkáte, se mi zdá, že vláda s vámi jedná konstruktivně. Jak vůbec dialog probíhá?
S vládou jednáme zhruba čtrnáct dní. Zejména prostřednictvím ministra dopravy. O víkendu jsme měli jednání i s ministrem financí. Upínáme se ke středě, kdy je další zasedání vlády.
Řada odvětví bude nyní muset zvýšenou cenu paliv zahrnout do faktur odběratelům. Proč to nemohou udělat kamionoví dopravci stejně?
Tohle je zásadní, ale situace v odvětví je různá. V přepravě figurují malé i velké firmy. Ty malé mají samozřejmě menší vyjednávací schopnost. Náklady přepravcům navíc vzrostly již v posledním loňském čtvrtletí, kdy se vyhouply nahoru ceny energií. S nutnou potřebou zvýšit ceny vstupovali již do letošního roku.
Větší firmy mají ale většinou ve smlouvách valorizační položky, které zahrnují stávající cenu nafty...
Ano, ale to znamená čtvrt roku financovat velké náklady na svůj úkor. Vykompenzovat se jim to možná podaří až později. To je právě ten obrovský tlak na cash-flow. Úplně specifická situace je potom v automobilovém průmyslu, kde je ochota akceptovat navýšení cen malá. Možná oprávněně, ale přepravce nemá na vybranou. Má marži dvě až tři procenta, požadavky fabrik musí akceptovat.
Musím se zeptat ještě na jednu věc. Premiér Fiala hovořil o tom, že předchozí kabinet rozdáváním během covidu roztočil inflační spirálu a že touto cestou on jít nechce. Není to legitimní postoj?
Já tomu rozumím. Ale i v logice tohoto postupu musím označit skupinu silničních dopravců za vysoce poškozenou. Silniční dopravci navíc patří mezi zranitelnější skupinu obyvatelstva. Ta cena se samozřejmě přenese na jejich zákazníky a potažmo spotřebitele, ale ti už mají časový prostor se se situací srovnat.
Dopravce tuto možnost nemá. Buď přestane jezdit a běží mu tak fixní náklady, což neznamená nic jiného, než že krachuje, musí platit leasingy a řidiče, nebo funguje dál, ale pod náklady. Cena nafty mu totiž velice rychle vyskočila tak, že prostě nevydělá.
Pokud dnes dopravci tvrdí, že na kilometru tratí zhruba čtyři koruny, jaká by podle vás byla nutná cena nafty, aby dopravci nekrachovali?
Takhle se to říct nedá. Podstatné je, aby cena byla stabilní. Cena nafty od začátku roku narostla takovým způsobem, že se v nákladech u velkých vozidel projevuje šesti až sedmi korunami.
Těžko ale předpokládat, že ceny pohonných hmot spadnou na polovinu.
Předpokládám, že probublají celou ekonomikou až ke koncovým spotřebitelům. Společnost si na to asi zvykne, možná se bude muset trochu uskromnit. Kdyby se stalo to, že ceny vyletí dvojnásobně, asi by byla nutná úplně jiná řešení.
Máte za to, že by si stát měl dělat větší zásoby nafty jakožto strategické suroviny?
Vlastně nevím. Viděli jsme, že státy si dělaly zásoby a Německo nemělo dostatek plynu. Česko nějakou zásobu má, ale upřímně řečeno si nedovedu představit, že by stačila na půl roku nebo rok.
Kdyby vláda vaše požadavky nevyslyšela, co se může stát?
ČESMAD vždy jedná. I za covidu jsme řešili akutní problémy a nakonec jsme podporu vyjednali. Tohle je krize podobného typu. Zastupujeme více než 2 000 firem a těm se snažíme pomoci. Mám pocit, že se jednání posunují. Nejde nám o demonstraci nespokojenosti. Jde nám o výsledek.
Takže nechcete přistupovat k plošným stávkám?
My jsme neorganizovali ani pondělní protesty. Na druhou stranu musím říct, že jde o normální projev lidí, kteří jsou v zoufalé situaci. U nás to možná není standardní. Podnikatelé tady běžně nestávkují. V jiných zemích jako ve Francii, Španělsku či Itálii to běžnější je a mimochodem se to tam teď projevuje. My spoléháme na jednání, ale nevylučujeme žádný postup.
