„Kecá! Sledovat ho, to bylo k nezaplacení,“ zubí se brankář Matej Tomek a hned příběh doplňuje. „Seděl jsem vedle něj při čtvrtfinálovém zápase proti USA. Půl hodiny se nepohnul, vypadal, že nedýchá, a když došlo na prodloužení a nájezdy, neviděl z toho ani vteřinu,“ vypráví muž, který si připsal cenných dvacet minut v olympijské brance při zápase proti Švédsku.
I s útočníkem Michalem Krištofem se už zase soustředí na Kometu, po bronzu byli u dvou duelů. V pátek ve Vítkovicích a v neděli doma proti lídrovi soutěže Hradci Králové Brňané shodně prohráli 2:4 a v závěrečných zápasech budou tvrdě bojovat o účast v předkole.
Euforie z nečekaného úspěchu je však ještě neopustila. „Sebevědomí stouplo, hraje se mi snadněji. Každý titul či medaile musí nabudit, to je jasné. Teď chci pokračovat v práci, kterou jsme začali před olympiádou. Tenhle obří úspěch se snad stane hnacím motorem. Určitě nás to nakonec všechny nakopne,“ líčí Krištof s bronzem na krku.
Tomek s klidnou hlavou brankáře a psychologickým vzděláním přikyvuje. „Jsme tři, co do kabiny přišli se skvělým pocitem a pozitivitou. Snad se nám podaří dostat se pod kůži ostatním a strhnout je,“ věří. „Ale to bude úloha hlavně Marka Ďalogy, on má hrozně nakažlivé stránky osobnosti a dokáže to předat,“ dodává, zatímco bek, vracející se po zranění přitahovače stehna, se jen šibalsky usmívá.
Takto vypadá bronzová olympijská medaile z Pekingu.
Hlavně bez koronaviru
Z Pekingu si kromě náboje do zbytku sezony odváží neuvěřitelné zkušenosti i překonané malé krize. „Druhý nebo třetí den po příletu jsem měl hraniční jeden z PCR testů. Musel jsem tak být testovaný ještě intenzivněji v dalších dnech, naštěstí tenhle byl jediný a zbylé už potom v pořádku. Na chvíli mi ale hodně zatrnulo. Byl jsem zrovna na obědě po tréninku a najednou mi volá naše manažerka. To už jsem věděl, že je zle, protože ta se ozývala jen v případě, když byl problém,“ vypráví Tomek.
Na Krištofa dopadla opatření proti koronaviru ještě víc. „V letadle za mnou seděl člověk s pozitivním testem a už se to se mnou vezlo. Označili mě za blízký kontakt, nemohl jsem s kluky chodit společně do autobusu, měl jsem zákaz účastnit se všech společných akcí, ani jsem nemohl jít s ostatními společně na jídlo. Takže jsem kromě hokeje neviděl z her prakticky nic,“ popisuje útočník. „Stejně to je ale zážitek na celý život. Na tohle už nikdo z nás nikdy nezapomene. Hráči, realizační tým ani fanoušci doma na Slovensku,“ dodává spokojeně.
Tomek přesto hlásí, že jeho kolega z útoku o jednu velkou událost přišel. „Když se teď řekne Peking, první se mi vybaví zahajovací ceremoniál. Pak samozřejmě to, co se dělo na ledě po vítězství nad Švédskem. Olympijský zážitek je kombinace obojího. Když nastupujete na stadion jako sportovec, nemáte ještě tu přímou soutěžní zkušenost. Na druhou stranu bez ceremoniálu to možná není kompletní,“ mrzí Tomka neúčast kamaráda.
Vytvořili výbornou partu
Přátelství a týmový duch se opět ukázal jako klíčový prvek při tažení hokejovým turnajem. „Termín týmovost dostal jiný rozměr. Poprvé se mi povedlo dosáhnout takové medaile a to se povedlo právě díky skvělé partě, což jsme dokázali hlavně na konci turnaje,“ cení si Krištof spoluhráčů i práce realizačního týmu pod vedením kanadského trenéra Craiga Ramsayho.
Juraj Slafkovský v letadle prohodil, že není střelec. Skočili jsme na něj, že tohle už říkat nebude a že to není pravda. Světe div se, už to pak nikdy neřekl.
Matej Tomekbrankář Komety Brno a slovenské reprezentace
Z obětavé party, které se úspěch příliš nevěštil, vyčnívá jméno sedmnáctiletého Juraje Slafkovského, nejužitečnějšího hráče turnaje, který oslnil nejen hokejový svět, ale i svoje spolubojovníky. „On je prostě mladý kluk, samá srandička a u mladších hráčů to tak bývá, že tlak na ně tolik nepůsobí a nesvazuje je,“ líčí Krištof.
Tomek si v žertu připisuje zásluhy na obrovském úspěchu mladíka. „Shodou okolností seděl Juro v letadle vedle mě. Na druhé straně měl Sama Takáče, a když jsme se bavili, prohodil, že není střelec. Oba jsme na něj skočili, že tohle už říkat nebude a že to není pravda. Světe div se, už to pak neřekl a proti Finsku dal góly dva, proti Švédům další, a co se dělo později, už všichni vědí,“ vypráví brankář, jak pomohl nakopnout hvězdu týmu.
 |
Jemu samotnému turnaj podle představ nevyšel, po úvodní třetině skupinového duelu se Švédy jej Ramsay střídal. „Po zápase jsem to bral těžce. Byl jsem na sebe naštvaný, ale s odstupem času a s pomocí mentální trenérky a všech okolo jsem schopný od toho trochu odstoupit, vzít to z větší perspektivy. Před olympiádou jsem přece říkal, že kdybych si mohl zachytat, tak to beru všemi deseti a budu šťastný. Dnes můžu říct, chytal jsem na olympiádě, k tomu jsem domů dovezl bronz. Takže z toho kyselý už vůbec nejsem,“ říká Tomek.
Zpětně smířlivě připouští, že jeho neúspěch možná pomohl týmu k medaili, jelikož Patrik Rybár byl vynikající. „Braňo Konrád celou naši brankářskou trojici zanalyzoval nejlépe. V kabině i pak v rozhovorech řekl, že jsme splnili náš úkol, když jsme mezi námi třemi našli toho jednoho, kdo zavře branku a dotáhne tým za úspěchem,“ objasňuje a vyhlíží další cenné zkušenosti. „Snad do doby, než to budu vyprávět dětem, získám další zážitky, které tohle doplní. Pořád to beru tak, že jsem v první části kariéry,“ snaží si držet pozitivní myšlení.
Teď už se celá trojice soustředí na závěr extraligy. „Stále jsme v předkole, zbývá ještě pět zápasů, tak se v tom nesmíme topit. Uděláme play off a to je jiná soutěž, jak už se tak říká,“ uzavírá Krištof.
