Jenže paní Gabriela, majitelka malého uštěkaného Čerta, se odmítla s jeho neustálým štěkáním v bytě i na ulici jen tak smířit. A rozhodla se požádat o radu Rudolfa Desenského v rámci pořadu Kočka není pes.
Ten nejprve konstatoval, že majitelka Čerta nemá u své čivavy absolutně žádný respekt, což se děje i kvůli flexi vodítku a kšírám. S touto kombinací nelze ani malého pejska absolutně nijak ovládat a může si tak dělat, co chce. A ve finále se z kšírů vyvlíknout a utéct.
Široký obojek a dlouhé provazové vodítko se tak pro odhodlanou majitelku malého Čerta stalo první změnou na cestě proměny uštěkaného čivaváka v milého socializovaného pejska, který nebude svým štěkáním obtěžovat venku na ulici ani v bytovém domě. Což trápí jak jeho okolí, tak mladou paní, která přiznala, že s Čertem kvůli tomu nelze jezdit ani na výlety.
Po této výměně základní výbavy musí Gabriela svého psa naučit základní povely přivolání a odvolání, které jí pomohou v řízené socializaci Čerta s ostatními psy. Pak se teprve Čert může odnaučit strachu a štěkání.
Čert se totiž ostatních psů opravdu bojí, přestože je to právě on, kdo po nich bezdůvodně startuje, kdykoli se k němu nějaký cizí pes přiblíží.
Rudolf Desenský radí, jak na socializaci malé uštěkané čivavy, viz úvodní video.
Desenský proto radí důslednou socializaci Čerta s klidnými vychovanými psy, kteří ho nekousnou. Pokud na takového psa Čert štěká, pomůže přitáhnout ho k němu. „To je to poslední, co by chtěl,“ vysvětluje Desenský, jak postupovat, aby se Čert přestal všeho bát a štěkat.
Paní Gabriele by důsledná výchova a socializace pejska měla pomoci například i na veterině, kde už Čert pokousal jak ji, tak veterinárního lékaře. Odhodlání k tomu v sobě našla, nezbývá než popřát hodně sil.
Bázlivá britka Sheila potřebuje trpělivost
V posledním premiérovém díle VI. řady pořadu Kočka není pes hledala pomoc i pan Renata, jejíž syn je velkým milovníkem zvířat. Kromě želvy, agamy, dvou psů a několika „venkovních“ koček mají i britskou kočičku Sheilu, která je extrémně asociální a drží si od rodiny odstup, což trvá už čtyři roky. Nicméně ke Kláře plachá kočička brzy získala důvěru a dokonce se s ní i mazlila, takže chyba určitě nebude jen na její straně.
Ke Kláře plachá Sheila velice rychle získala důvěru, o totéž se musí snažit rodina.
V první řadě Klára doporučila nechat Sheilu vyšetřit u veterináře, kde se potvrdil zánět očí, který se úspěšně přeléčil. Dále bylo potřeba kočičce vybudovat více bezpečných vyvýšených míst, ideálně v centru dění.
A hlavně by se rodina měla Sheile více věnovat, v klidu a s extrémní trpělivostí, podobně jako to dělá Klára. Určitě časem získá více důvěry.
