Sešli jsme se v kavárně pražského Švandova divadla, na jehož scéně strávil sedm let. Jeho působení tady zatím končí inscenací Hamlet, kterou čeká tuto sezonu derniéra. Na nedostatek práce si ale Patrik stěžovat nemůže. Opřen o bar se vesele rozpovídal o svých začátcích na divadle i před kamerou, o tom, jaký je táta, a také vysvětlil, proč se cítí být hrdým Slezanem. „Hodně lidí mi říká: ‚Jé, ty seš z Moravy!‘ a na to já jsem alergickej. My Slezané jsme jiné nátury!“ směje se herec, který se nedávno televizním divákům představil coby dobrácký kriminalista v seriálu Odznak Vysočina.
Jak je to tedy s tou slezskou náturou?
Ten kraj je sám o sobě rázovitý a lidi nejdou pro slovo daleko, jsou přímější. Moc se tady s těmi věcmi necrcáte, bo není čas. Je to všechno víc na přímo, drsnější, žádná „vata“. Když vidíte, jak nad Ostravou hoří osmnáctimetrový oheň, nebudete nikomu nakukávat: To je tady jen taková ohnivá show. Prostředí, ve kterém vyrůstáte, se do vás vpije. Jak já tu Ostravu miluju! I když se na první pohled může zdát, že vás tam nic moc lákavého nepřivítá, ty Hradčany nebo Karlův most si tam musíte zkrátka najít. A pokud se vám to podaří, o to víc silnější vazba vás k tomu místu poutá. A já si to tam všechno našel.
Přiznám se, že zatím nejsem schopný ani odpovědět na mail. Můj elektronický a kybernetický život je marnej, víte, já si radši popovídám.
