Filip N. z Prahy byl v dětství trochu při těle, za což si od spolužáků občas vysloužil posměšky. Již jako patnáctiletý se proto rozhodl se svou postavou něco udělat a začal navštěvovat posilovnu. Co byl na začátku jen koníček a součást zdravého životního stylu, přešlo postupem času do obsese.
„Nebyla to záležitost týdnů, ale let, během kterých jsem do posilovny chodil více a více. Postupně jsem se dostal do fáze, kdy jsem tam chodil třeba i když jsem byl nemocný. Tělo mi pak už dávalo najevo, že to není dobře. Třeba jednou za dva měsíce úplně vypnulo a já nebyl schopný několik dní kvůli horečkám ani vstát z postele,“ popisuje.
Čtvrtina dětí má nadváhu, varuje studie. S obezitou se více potýkají chlapci |
Z posilování a obecně udržování si postavy se totiž stala posedlost. Filip do fitness centra chodil denně, i když se potřeboval učit či na Vánoce. Někdy i vícekrát denně. Na dovolenou si s sebou balil vlastní jídlo, aby nepokleslo množství bílkovin, které denně přijme.
„Pamatuju si na svůj maturitní ples a následný večírek. Měli jsme tam raut a já si jediný nic nedal, byly to totiž samé nezdravé věci. I tak jsem ale měl špatný pocit z kalorií z alkoholu. Takže když jsem přišel domů, řekl jsem si, že musím před spaním ještě cvičit, ačkoliv jsem byl úplně mimo a spíš jsem si mohl ublížit,“ dodává.
Nemoc mužů
Filip totiž trpí poruchou příjmu potravy, které se říká bigorexie. V kontextu České republiky na ni nedávno upozornila série podcastů Českého rozhlasu Hrana. Lidé, kteří jí trpí, si úzkostlivě zakládají na své postavě a svalové hmotě. Ačkoliv formálně ještě nejde o uznanou nemoc, kategorizuje se tak obecně mezi poruchy příjmu potravy, podle odborníků se vyskytuje čím dál častěji.
„Jsou to lidé, kteří mají pozornost extrémně zaměřenou na své tělo a mají představu, že budou šťastnější, společensky úspěšnější a sebejistější, když bude jejich postava co nejvíce silná a atletická. Tomu postupně podřizují svůj čas, své zacházení s jídlem. Většinu času tráví v posilovnách nebo usilovným cvičením,“ popisuje Jan Kulhánek, psycholog a psychoterapeut, který se zabývá poruchami příjmu potravy.
Psychiatři během epidemie zaznamenali více pacientů s depresemi |
Ačkoliv se bigorexie nevyhýbá ani ženám, na rozdíl od ostatních poruch příjmu potravy jde spíše o doménu mužů. Typický pacient je tak muž kolem osmnácti až dvaceti let věku.
Základní aspekty nemoci jsou dva - lidé, kteří jí trpí, usilovně cvičí. Kromě toho přijímají extrémní množství bílkovin a v řadě případů také anabolik či steroidů.
„Podobně jako u mentální anorexie nebo bulimie, ani u bigorexie není jediný model průběhu nemoci či jediná příčina, která k ní vede. Většinou na začátku stojí nejistota ve své mužské roli, nespokojenost sám se sebou a větší zájem na tom, co si o mně myslí a říkají ostatní,“ říká Kulhánek. Dodává, že u někoho je na počátku nadváha či naopak nadměrná hubenost. Ani to ale není podmínkou.
Problém nemoci spočívá v nejasné hranici mezi péčí o své zdraví a chorobnou posedlostí. Co začne jako zdravý návyk, tak nepozorovaně končí ztrátou zájmu o okolí, rozpady vztahů nebo třeba ztrátou pracovního místa.
„Osoby ohrožené bigorexií tráví veškerý svůj volný čas cvičením v posilovně nebo studiem složení potravin. Nezajímá je téměř nic jiného a často tak v důsledku této nemoci ztrácejí zájem o své okolí,“ uvedla Marie Novotná, mluvčí centra Anabell, které pomáhá lidem s poruchami příjmu potravy.
„Je to stejné jako u jiných závislostí. Celý život těchto lidí se přesouvá do posilovny, kde pracují na svém těle,“ souhlasí Kulhánek.
Nárůst kvůli Instagramu i covidu
K profesionální pomoci se tak pacienti většinou dostanou až v momentu, kdy se jim vlivem bigorexie začnou rozpadat vztahy s partnerkami či přáteli, nebo když se porucha skloubí s jinou diagnózou. Psychickou i fyzickou. „Mají pocit, že jsou jen důslednější než jejich kamarádi, kteří cvičí méně. Za odborníkem přijdou, až když se projeví deprese nebo obsedantně-kompulzivní porucha,“ říká Kulhánek.
Pacienti s bigorexií se mnohdy upnou na pravidla. Když se nedrží svého jídelníčku nebo určitého počtu cviků, chopí se jich úzkosti. „Společně s enormní fyzickou námahou to vede k vyčerpání organismu. Může dojít k psychickému zhroucení, někdy až k hospitalizaci na psychiatrii. Případně dochází vlivem enormní fyzické námahy k únavovým zraněním, únavovým zlomeninám,“ dodává.
Doma nejí, trápí je vlastní obraz na Zoomu. Přibývá poruch příjmu potravy |
Potíží podle odborníků také je, že muži se obecně více zdráhají vyhledat pomoc s psychickými problémy.
„Muži se mohou více uzavírat do sebe, nesdílet s kamarády a rodinou, co prožívají. I rodina a přátelé si mohou všimnout až velmi pozdě, že dotyčný má problém se cvičením, stravou obsahující mnoho bílkovin a zneužíváním anabolik. Mohou to vidět jako životní styl a říkat si, že ‚jen‘ cvičí, chce vypadat dobře a jí zdravě,“ potvrzuje Novotná s tím, že ale nejde o pravidlo.
Také Filipův problém si jako první uvědomila jeho matka, se kterou bydlí. „Bylo to, když začal první lockdown a já nemohl do posilovny. Hrozně jsem se bál, že přijdu o všechen progres, psychicky jsem to úplně nezvládal a asi začalo být zjevné, že už to není úplně zdravé,“ popsal. Nyní se s poruchou příjmu potravy léčí. Jak říká, „vzadu v hlavě“ nemoc stále má. Učí se ale těchto myšlenek si nevšímat.
Právě lockdown byl pro řadu lidí naopak faktor, který nemoc nastartoval. Kromě vlivu sociálních sítí jako je Instagram nebo vlivu popularizace zdravé výživy a péče o sebe formou cvičení, je právě epidemie covidu jedním z důvodů, kvůli kterým lidí s touto diagnózou přibývá.
„Posedlost zdravou výživou i cvičením se těžko odděluje od toho, na co jsme v naší kultuře zvyklí. Není tam ostrá hranice, která by jasně řekla: ‚Tohle je ještě v pořádku.‘ a ‚Tohle už je porucha.‘ Okolí proto nezareaguje tak rychle, jako u jiných typů problému,“ říká Kulhánek.
