I kdyby už si na odstartovaném mistrovství světa v Helsinkách ani neškrtnul, bude ho Martin Beneš považovat za skvělé. A právem. Už jen to, že se turnaj dokázal probojovat, je jeho osobním vítězstvím. Navíc první start dokázal ozdobit čistým kontem v pátečním zápase proti Německu.
„Paradoxně mám nuly jenom v reprezentaci. První přišla v kvalifikačním zápase v Lichtenštejnskem, druhá teď na mistrovství. Ani v klubu nemám žádné další, takže je to hodně speciální událost. V bráně jsem strávil 20 let a nikdy jsem ten pocit neměl. Jsem šťastný, že to bylo na velké akci,“ vyprávěl veterán i zelenáč v jedné osobě v rozhovoru s českými médii.
Na Švýcarsko do velké halyPokud někoho doma při pohledu na televizní přenos zarazilo, v jakých podmínkách čeští florbalisté odehráli první zápas na MS s Německem, nebyl sám. Studená malá hala v helsinské Ice Hall slouží jako druhá plocha pro zápasy, jimž není věnována taková pozornost. „Bylo to nic moc, celkem zima, které jsme musei uzpůsobit i rozcvičku. Těšíme se do důstojného prostředí,“ shrnul za tým útočník Mikuláš Krbec s ohledem na nedělní duel se Švýcarskem se začátkem v 17.45. Přesun do hlavní arény stařičké haly, ve finském originále zvané Jäähalli, se podle jeho názoru může na bitvě se Švýcary odrazit. „Může být víc diváků, jiná atmosféra, bude to o jiném tlaku,“ uvažoval. Do Jäähalli se vejde až osm a půl tisíce lidí a při zápase Finska proti Švédsku byla v sobotu skoro plná. Zápas se Švýcarskem je pro vývoj v „české“ skupině B klíčový, zřejmě rozhodne o pořadí a o tom, kdo půjde do play off z prvního místa. Český tým se speciálně připravoval už na kladenském soustředění a v Helsinkách pokračoval v ladění detailů. „Nějaká esa v rukávu, jako jsou standardky a přesilové hry, určitě máme,“ pronesl Krbec. |
V Helsinkách sdílí týmovou šatnu s mladíky, v jejichž věku s florbalem teprve začínal. Jako dítě se napřed v Karlových Varech postavil do hokejové branky, tuhle kariéru však ukončil kvůli nástupu na gymnázium. Pár let hrál tenis a florbalu se věnoval rekreačně, než se rozhodl zase pro chytání - jen na něho místo puků létají děrované míčky.
„S hokejem bych tehdy musel jít na specializovanou školu, já jsem však chtěl na gymnázium. Už by to nešlo kloubit dohromady. S velkou pravděpodobností bych se hokejem neživil v NHL, zvolil jsem si tedy racionálnější cestu,“ říká brankář pražské Sparty.
Jedna hokejová stopa se nicméně do jeho florbalové dráhy otiskla, a to obdiv k New Jersey Devils a tím pádem i k jejich gólmanovi Martinu Brodeurovi. Po něm začal nosit číslo 30 na zádech a kdysi měl „ďábelský“ motiv dokonce nastříkaný i na karlovarské hokejové masce.
„Od doby, co vnímám hokej, jsem fandil Devils. Brodeur byl legendou toho týmu. Brodeur, Roy, trochu i Dominik Hašek, to byly legendy, jak jsem je vnímal já,“ vzpomíná Beneš.
Ve florbale mu vyhovuje i to, že - stejně jako Brodeur - chytá dlouhé roky na jednom místě. Ačkoliv i tady sehrála roli shoda okolností. Sparta po něm sáhla v roce 2012, kdy se Beneš nedohodl na pokračování v pražském klubu Future a chystal se zamířit do Liberce. Pro Spartu pak rozhodla možnost působit v hlavním městě, kde s rodinou žije.
Tak Beneš začal stabilně působit v české lize.
Není divu, že ještě před pár lety si na start na mistrovství světa nedovolil ani pomyslet. „Kariéra se mi otočila ve třiceti, stal jsem se jedničkou ve Spartě a začal jsem chytat hodně a líp než dřív. Ambice jsem sice měl, ale respektoval jsem i svůj věk. Ve třiceti kluci spíš končí než začínají,“ přiznává.
Nahrála mu i obměna v národním týmu před necelými dvěma lety, vyvolaná nesouladem mezi skupinou hráčů a realizačním týmem. „Dostal jsem možnost tady být. Dřív jsem hodně koukal na hokejové MS a na NHL a chtěl jsem něco podobného dokázat. Teď můžu být tady. Pro mě je to splněný sen,“ básní veterán v české brance.
Ve druhé polovině týdne ho přiletí podpořit manželka se synem, na finálový víkend dorazí i bratr.
Česko vs. ŠvýcarskoOnline reportáž v neděli od 17:45 |
Zda svého hrdinu uvidí i v brance, je s otazníkem. V neděli ji pro duel se Švýcarskem určitě přenechá mezinárodně výrazně zkušenějšímu Lukáši Bauerovi, a dál se uvidí. „Větší vytížení bude mít Bauer, jednička je on,“ hlásí Beneš bez zaváhání.
Je to reprezentace, co Benešovi prodlužuje kariéru. Užívá si v ní i komfortu v podobě spolupráce s trenérem brankářů, což dosud neznal. Bezelstně přiznává, že pobyt na šampionátu je pro něho i únikem s každodenního režimu, jímž je pro něho práce v pojišťovnictví. „Mám kolem sebe mladé kluky a mládnu s nimi,“ směje se.
Ambice přesto má. Nejede se jenom zúčastnit. Formuluje je pečlivě, a dává si záležet na tom, aby byly slyšet. „Moje kariéra je dlouhá a zatím jsem na nejvyšší úrovni nic nevyhrál. Úspěchem bude jakákoliv medaile. Kdybychom si sáhli na ten... nebo jinak, AŽ si sáhneme na ten nejvyšší pohár, tak to bude pro mě takový můj Stanley Cup,“ zasní se.
