RECENZE: Riders Republic přinášejí extrémní sportovní výzvy pro všechny

Na kole, na lyžích, na snowboardu nebo oblečený ve wingsuitu se budete utkávat nejen s ostatními, ale i se svoji zručností. Třešničkou na dortu jsou ultimátní závody pro 64 hráčů. Zamrzí tak hlavně přešlap u mikrotransakcí.

Kritizovat Ubisoft je poměrně snadné, protože, a řekněme si to na rovinu, tento francouzský herní vývojář a vydavatel tomu často jde vyloženě naproti. Ale tentokrát to trefil. Tématem Riders Republic je extrémní sportování zasazené do otevřeného světa, které si ovšem užijí i ti, kteří běhají po trávníku tak maximálně ve Fifě nebo posilují s půllitrem v ruce. Chcete se nechat pohltit rychlou adrenalinovou zábavou a otestovat pohotovost svých reakcí? Výborně, potom je Riders Republic hrou pro vás. Pokud očekáváte simulátor, je mi líto.

Ocitáme se v obřím otevřeném světě, který na jedné mapě spojuje několik amerických národních parků. Na mapě si postupně zpřístupňujeme různé výzvy: může to být sjezd na kole, lyžích, předvádění triků, zdolávání překážkové dráhy, ale i plachtění ve wingsuitu, a to včetně motorové verze.

Za absolvování každé výzvy dostáváme hvězdu, která nás posune blíže dalším možnostem a odměnám. A právě v tomto okamžiku musím pochválit herní design. Abyste si mohli aktivitu odfajfkovat jako dokončenou, stačí ji zkrátka jen absolvovat. K tomu získáte jednu hvězdu.  Další lze získat splněním dodatečných podmínek: může to být nějaký časový limit, určitá obtížnost, konkrétní stroj či předvedení určitého triku.

Jinými slovy, pokud jste dobří, budete levelovat rychleji. Výsledkem je tak ideální mix, kdy občas splníte jen základní hvězdu, zatímco u jiných se blýsknete. Se získanou lepší výbavou se můžete k již absolvovaným událostem vracet a pokusit se z nich vytřískat víc.

S přístupností se pojí i dva režimy ovládání, mezi nimiž si můžete libovolně přepínat. Buď si budete kameru ovládat přes analogy, nebo budou páčky sloužit k provádění triků. Stejně jako v závodních hrách i zde je řada asistentů, které vám pomohou například lépe dosednou při předvádění triků. Čím méně vám hra pomáhá, tím větší získáte skóre. Opět si tak můžete hru nastavit tak, abyste si ji co nejvíce užili.

Riders Republic

Riders Republic

Co se otevřeného světa týče, funguje zde rychlé cestování poblíž aktivit. Když si vyberete nějakou výzvu, přenesete se na místo poblíž, z nějž se k místu závodu dopravíte. Je to otázka chvilky. Pomocí vrtulníku se lze přenést i na konkrétní místo, to ovšem stojí lístky, kterých je málo. Nicméně zhruba v okamžiku, kdy získáte wingsuit, není cestování problém.

Aby nás tvůrci navnadili pustit se do prozkoumávání otevřeného světa i jen tak, přidali do něj pár aktivit. Hardcore hráči mohou hledat a prasknout pět set balónků, většině asi postačí podívat se na různé pamětihodnosti, které doprovází nejenom krátký popisek, ale i hvězda za odměnu. Špatné nejsou ani poklady, díky nimž se dostaneme k zábavnějším kouskům výbavy, jako je kus křídla s motorem z letadla místo wingsuitu či kolo poslíčka s pizzou i s nákladem.

Hraním si postupně odemykáme lepší a lepší výbavu, její kvalita je ovšem prvkem náhody. Prostým hraním se ovšem dříve nebo později prokoušete k vysněným elitním kouskům. Není to úplně ideální řešení, ale dá se. Hraním a plněním výzev sponzorů si zase vyděláte herní měnu, kterou můžete utratit v obchodě za kosmetické předměty.

A tady je kámen úrazu. Když jsem poprvé otevřel herní obchůdek, připadal jsem si, jako bych nehrál placenou hru za šestnáct stovek, ale nějakou free 2 play záležitost. Jasně, různé skiny či vítězné tanečky si můžu koupit za herní měnu, případně za herní měnu nebo placenou měnu. Jenže ty nejhezčí skiny jsou samozřejmě POUZE za placenou měnu. To je naprostá nenažranost Ubisoftu, byť se týká jen kosmetických předmětů. 

Riders Republic

Čekal bych, že u MMO hry založené na předvádění se před ostatními budou ty nejhezčí věci odměnou za náročné aktivity, nebo se k nim bude třeba progrindovat a ne, že zaplácnou polovinu obchodu s možností pořídit si je jen za další skutečné peníze. Možná hraji špatně nebo jsem něco přehlédl, každopádně za celou dobu hraní jsem nezískal ani cent z placené měny. Dokonce jsem nezískal ani trochu do začátku, což dělají i ty nejblbější pay 2 win tituly. Zkrátka nic.

Je to škoda, protože po herní stránce mě Riders Republic baví, zejména pak adrenalinové sjezdy na kole. Zmíněnou třešničkou na dortu jsou ultimátní závody až pro 64 hráčů. Baví mě ten zmatek při startu, kdy do sebe strkáte, zatímco se snažíte udržet na trase tak, abyste neminuli branku a propracovali se dopředu. Během sjezdu se vystřídají různé disciplíny, takže například začínáte na lyžích, pokračujete ve wingsuitu, abyste cílovou rovinkou projeli na kole.

Grafika není špatná, oproti betě jsou zde různé grafické efekty a také už se člověk nerozmlátí o každý kamínek. Hra má i příběh, z nějž si vybavuji už jen střípky. Je tam nějaký týpek v karavanu, který dělá hamburgery a mudruje, kámoška na telefonu, a to vše proložené cool týpky na pěst. Ale takový už je asi osud všech „festivalových“ her. 

Po herní stránce je to něco jako Steep, Crew 2 a Rising Trials dohromady. Zmínit musím ještě aktuální hit Forza Horizon 5, což sice na první pohled nemusí dávat smysl, nicméně v jedné věci jsou si obě hry hodně podobné: máme zde otevřený svět, v němž plníme jednu výzvu za druhou. Stejná smyčka. Což mě přivádí k myšlence, jak by hra Riders Republic vypadala, kdyby Ubisoft dopřál tvůrcům rok vývoje navíc. Zkrátka aby svoji hru vyšperkovali tak, jako Playground Games zmíněnou Forzu. Takto tu máme jen dobrou a zábavnou hru s nezvládnutým systémem odměňování, který by rád hráče podojil i poté, co už zaplatili za plnou hru.