Jak se zrodil nápad uspořádat tento slavnostní koncert právě v Plzni, s níž jste výrazně propojen? Vzešel od vás?
Kdepak. Nápad vznikl v Plzni. Já bych si netroufl sem zavolat a říct: chci, aby mě v Plzni doprovázel symfonický orchestr. Oni přišli s touhle ideou a já jsem se tím cítil poctěn, a tak jsem ji akceptoval.
Většinou jste zvyklý zpívat jen s kapelou. Jaké změny pro vás znamená vystupování s filharmonií?
Hlavně to, že musím zpívat s mikrofonem. Zatímco operní zpěvák velký sál utáhne, já takovým hlasem nevládnu. Nicméně už jsem vystupoval s řadou symfonických orchestrů a vždycky to dopadlo dobře. Pokud je to dobře nazvučené, což pokaždé bylo, úspěch bývá zaručen.
Vystupujete v Plzni rád? Jak se vám líbí Měšťanská beseda, kde se koncert uskutečnil?
V Plzni vždycky zpívám rád. V Besedě jsme měli řadu vystoupení. Kdykoliv jsme byli v Plzni, vystupovali jsme tady nebo v divadle.
Plzeň jste vždycky podporoval a jinak tomu nebylo ani v roce 2015, kdy se stala Evropským hlavním městem kultury. Byl jste jedním z účinkujících na slavnostním zahájení projektu. Jak na akci vzpomínáte?
Myslím, že to bylo bezvadné. Pamatuji se, že zahájení bylo na náměstí, a že bylo blbý počasí, ale to bylo jediný, co tam bylo blbý. Jinak to bylo všechno pěkný.
Kolem vašich kulatin jste byl středem zájmu všemožných médií více než dříve. Nebylo to na vás už moc?
Já takový zájem ke štěstí nepotřebuji, ale vím, že to k profesi patří. Kdyby se o mně nevědělo a nepsalo, tak by se na mě nechodilo. Je dobře, že se mohu připomínat.
Jiří Suchý slavil devadesátiny i v rodné Plzni |
V Plzni jste se narodil, v Klatovech jste strávil dětství. Co pro vás obě města znamenají?
Mám k nim obrovskou vazbu a vracím se sem neustále. Nejen, když tady mám práci, ale třeba i v létě, když nehrajeme, sem jezdím a procházím si ta známá místa a užívám si to.
A která místa to jsou?
Plzeň mě přitahuje domem číslo pět v ulici V Šipce. Tam bydlela moje teta. To bylo první místo, kam jsem v Plzni vždy šel. Měla gramofon, který jsme si pouštěli. Zažil jsem tam velice krásné okamžiky. Samozřejmě potom jsem navštěvoval muzeum, svatobartolomějský chrám a tahle památná místa. S tetou jsme vždycky chodili do kina Eden. Dokonce si pamatuji i filmy, které jsem tam viděl. Jedním z nich byl třeba anglický snímek Černá ovce s mým oblíbeným komikem Williamem Hayem.
V Klatovech jsem strávil celé dětství. Ty si prolézám zevrubně. Hlavně místa, kde jsme bydleli. Šlo o dva domy. Chalupu, kde bydlela babička, už zbourali, tak chodím jen na to místo, kde stávala. Zamířím i na hřbitov, protože je tam plno jmen, která mi něco říkají.
Máte v regionu ještě nějaké příbuzné?
Ano mám. Jsou to prasestřenice, praneteře. Ti přímý příbuzní, kteří byli starší než já, už odešli. Kam, to nedokážu říct. Ale jejich děti, s těmi jsem pořád v kontaktu, jak v Klatovech, tak v Plzni.
Co pro autora znamená, že jeho písně v podstatě zlidověly a lidé si je při různých příležitostech zpívají?
Já to beru vždycky jako velkou poctu. Třeba někdy za padesát let, až tady nebudu, lidi si budou zpívat nějakou mou písničku a nebudou vědět, že ji někdo složil. Ta představa mně velice imponuje, protože to znamená, že ta písnička znárodněla. Lidé mi často vyprávějí, že když se sejdou na horách nebo někde u táboráku, že vždycky přijdou na řadu také moje písničky. Za to jsem samozřejmě rád.
