„Jsem prapravnuk Oktaviána Kinského. On neměl žádné potomky, a proto jeho titul přešel na nás,“ říká Francesco Kinský dal Borgo.
Větví rodu Kinských je víc. Zařaďte prosím nejdřív, kam patříte vy?
Spadám do chlumecké větve rodu Kinských, která je nejstarší.
A vaše další jméno dal Borgo?
Můj dědeček Norbert se oženil s Annou Marií dal Borgo Netolickou a rozhodl se, že spojí obě jména dohromady.
Jak to vůbec přišlo, že váš předek Oktavián Kinský založil Velkou pardubickou?
V té době všichni fandili Anglii a bylo normální jet se tam podívat, jak sportují a jak to dělají. On byl jediný, který se v té době vrátil domů. Začal se zajímat, kde sežene psy na parforsní hony. Těmi začal. Pořádal hony, lovil anglickým způsobem. Potom udělal steeplechase.
A to už se běžela v Pardubicích?
Ta první se konala v Chlumci nad Cidlinou v roce 1864. Takto se konala ještě asi třikrát. Pak Oktavián vytvořil s hrabětem Thurn-Taxisem spolek, který začal závodit v Pardubicích, protože tam byly lepší terénní podmínky. A takhle vznikla Velká pardubická.
Jaká byla tehdy její trasa?
Můj předek ji vymyslel tak, aby byla nejtěžší v celé Evropě, ještě obtížnější než v Liverpoolu Velká národní. Proto když dnes slyším o změnách na Taxisu, jestli ho snížit, změnit, je mi to vlastně jedno. Tak, jak běhají koně Velkou pardubickou dnes, to je kurz tak jiný od té původní, že se nemůžeme bavit o zachování. Byla tak těžká, že ji koně nedokázali překonat.
Takže vám nová úprava překážek nevadí?
Já na to vlastně nemám a nechci mít názor, protože já Taxis najíždět nebudu. Proto to nechám na těch, kteří jsou kompetentní o tom rozhodnout.
Rod Kinských vždycky choval koně. Přešla tahle záliba i na vás?
Já nejsem ten koňař. Moje sestra Eleonora jezdí od 6 let a věnuje se koním a závodí v drezuře. Mě zaujaly právě ty parforsní hony. Vlastního koně zatím nemám. Nemám na něj čas. Nechci si ho pořizovat, když na něm nemůžu minimálně třikrát týdně jezdit, což nyní nelze. Ale do budoucna budu chtít mít vlastního koně. Nejlépe samozřejmě koně Kinských (je to původní české plemeno lehkých teplokrevných sportovních koní z chovu hrabat Kinských.)
Chováte tedy ještě koně jako rod?
Už je nechováme, musíme se soustředit na jiné věci typu péče o zámek Karlova Koruna a hrad Kost. To potřebuje hodně peněz. Spravujeme také historický hřebčín Ostrov, který má v nájmu Vladimír Lutha. Obecně fandíme komukoliv, kdo dokáže zachovat kvalitu Kinských koní, se kterou začal Oktavián Kinský.
Jezdit na koni ale umíte. Kde jste se to naučil?
V Tachově. Můj kamarád, který vede parforsní společnost v Žebráku, mě před devíti lety přesvědčil, abych šel ježdění vyzkoušet. A já jsem se udržel. I podruhé jsem se udržel a dodneška se na koni udržím. Neříkám, že jezdím dokonale, ale baví mě to.
Takže samouk?
Na té jízdárně, kde začíná každý, mě to nebaví, ale to asi nikoho, když mám poslouchat trenéra, jak mám sedět v sedle. Venku při vyjížďkách se toho naučíte daleko víc, a když jezdím venku v přírodě, to mě moc baví.
