Dlouhé fronty před čerpacími stanicemi, rvačky panikařících řidičů, jimž před očima docházejí zásoby benzinu, vojáci rozmístění po celé zemi, aby pomáhali při distribuci pohonných hmot... A na pozadí pokračující pandemie nemoci covid-19 potraviny hnijící na polích a rodiny propadající se do bídy. Tak tohle je Británie v roce 2021, píše list.
Přitom ještě před nedávnem, když premiér Boris Johnson zrušil v červenci všechna protipandemická opatření, byla nálada po celé zemi přiměřeně optimistická. Úspěšná očkovací kampaň konečně obnovila milované svobody každodenního života jako návštěvy rodin a přátel, setkávání se známými a seznamování s neznámými lidmi, posezení v kavárnách a restauracích.
Počty nakažených sice dál rostly, ale bilance hospitalizovaných a mrtvých podstatně klesla. Zdálo se, že celá tahle noční můra už skončila. Ale posledních několik týdnů jakýkoli pocit normálnosti znovu zahnalo. Dramatická palivová krize, kterou do značné míry způsobil nedostatek řidičů nákladních automobilů, kvůli níž na jejím vrcholu musela zavřít zhruba třetina všech čerpacích stanic, bije do očí nejvíc.
Souběh různých problémů, a to jak globální nedostatek benzinu, stoupající ceny energií a potravin, problémy dodavatelských řetězců, tak i rozhodnutí konzervativců seškrtat sociální dávky, vrhá na budoucnost Británie temný stín. Dokonce i Boris Johnson, známý svým bezbřehým optimismem a žoviálností, má nyní potíže tuto situaci nějak zlehčit.
Panika minulých týdnů, která vyvolala staré vzpomínky na bouřlivý konec 70. let 20. století, nebyla nijak nečekaná. Po mnoho měsíců vedoucí představitelé průmyslových odvětví napříč celým hospodářstvím varovali před chronickým nedostatkem pracovních sil. Nejen řidičů nákladních automobilů, ale také sběračů ovoce, řezníků, číšníků či zaměstnanců ve zdravotnictví.
Známky narušených dodavatelských řetězců a jejich dopady na podnikání jsou všude. Výsledkem jsou prázdné regály v supermarketech, potraviny kazící se na polích a čím dál tím více vývěsek upozorňujících na volná pracovní místa ve výlohách obchodů a restaurací. Zpracovatelé masa dokonce vyzvali vládu, aby jim dovolila najímat vězně.
Příčiny krize
Jednou z hlavních příčin této ošemetné situace je brexit, nebo přinejmenším způsob, jak se k němu vláda postavila. Británie protahovala odchod z EU, který se odehrál bez jakékoli skutečné snahy Borise Johnsona zajistit hladký přechod. To vedlo k exodu evropských pracovníků, což pak ještě posílila pandemie koronaviru. Od července 2019 do září 2020 odešlo z Británie až 1,3 milionu cizinců.
Radíme si, kde vzít benzin. Evropané bývají z Británie v šoku, líčí Češka |
Přesto i v době, kdy už začalo být jasné, že země čelí zásadnímu nedostatku pracovních sil, odmítli konzervativci reagovat. Vedli prázdné politické řeči a vše označovali za „vykonstruovanou situaci“. Vykrucovali se a ujišťovali veřejnost, že není čeho se obávat.
Británii chybí 100 tisíc řidičů, v benzinové krizi má pomoci armáda |
A když si uvědomili, že mají možnost svou nedbalost vydávat za laskavost, začali tvrdit, že důvodem jejich neschopnosti jednat byla vlastně snaha přimět společnosti, aby platily víc britským zaměstnancům, namísto toho, aby se spoléhaly na levnou zahraniční sílu.
Toto alibi pro nečinnost je nepřesvědčivé. Například v Nizozemsku zlepšil nový zákon platební a pracovní podmínky pro řidiče nákladních vozů. V Británii však nadále zůstávají podmínky mezi nejhoršími v Evropě. A nabídka vlády v podobě 5 000 dočasných víz pro řidiče ze zemí EU přišla příliš pozdě a v nedostatečné podobě.
Namísto vyšších mezd se britská veřejnost zatím setkala jen s vyššími cenami. Inflace roste rychleji než kdykoli od roku 1997. Globálně stoupající cena pohonných hmot dále zatěžuje životy lidí a energie v Británii jsou dražší než kdekoli jinde v Evropě.
Škrty a palivová bída
Zatímco jiné vlády, například ve Španělsku a Itálii, se postaraly, aby byly rodiny v nouzi chráněny před rostoucími náklady, konzervativci takovou shovívavost neprojevili. Tři miliony domácností už žijí v „palivové bídě“, kdy se musí rozhodovat, jestli budou v zimě topit, anebo jíst. Očekává se, že poté, co konzervativci tento měsíc zvýší horní hranici cen energií, tento počet stoupne o dalšího půl milionu.
Přesto Boris Johnson tvrdí, že dodal britskému konzervatismu vlídnější tvář. Zaníceně mluví o zvyšování úrovně a „nastartování“ komunit, které zůstávají pozadu. Ale chování jeho vlády tomu neodpovídá.
Benzin není kvůli brexitu, uznal britský ministr. Pomozte si sami, zní z Evropy |
Ta k poslednímu září ukončila program, který kompenzoval lidem až 80 procent ztrát příjmů během pandemie. A šestého října sníží konzervativci britskou všeobecnou sociální dávku, takzvaný Universal Credit, o 20 liber (necelých 600 korun) týdně, a to v době, kdy je na ní závislých více lidí než kdykoli dříve.
Jde o největší jednotlivé snížení sociálních dávek v britských dějinách a odhaduje se, že dalšího půl milionu lidí posune pod hranici bídy. To včetně 200 000 dětí. Nově představený fond pomoci v době zimní nouze v hodnotě 500 milionů liber jen stěží zmírní následky dvanáctinásobně vysokého škrtu.
Ale Boris Johnson s největší pravděpodobností neponese následky svých kroků. Jeho vláda, opírající se o pohodlnou většinu, zůstává v bezpečí. Navíc on sám umí mistrně využívat krize coby nové příležitosti. Dokáže se přizpůsobit a nenechat zatěžovat smyslem pro zodpovědnost nebo poctivost, proto se mu v nepříznivých podmínkách daří. Zbytek země už takové štěstí mít nebude, uzavírá list The New York Times.
