Začalo to nevinně. Architekt Petr Štěpánek před několika lety s kamarády opravil starou cihlovou pec na chalupě v krkonošském Dolním Dvoře. Založil kvásek, upekl první chleba, potom další, až ho pekařina pohltila.
„Chleba jsem měl jako koníček a architekturu jako obživu. V určitém momentě se to přehodilo a dnes je to naopak,“ říká devětačtyřicetiletý Petr Štěpánek.