Vaše centrum funguje od začátku letošního roku. Je něco, co jste se o postcovidovém syndromu naučil za ty měsíce, co vás překvapilo?
Člověk se stále učí, musí sledovat epidemiologickou situaci a výsledky výzkumu a možnosti léčby ve světě. Stále ale nemáme adekvátní vysvětlení některých obtíží, které trápí pacienty a stále jsme se neposunuli v metodách léčby těchto symptomů a to je trochu frustrující.
Dá se říct, že již za ty měsíce víte o postcovidovém syndromu mnohem více, než tomu bylo na začátku?
Víme více o etiologii vzniku symptomů. Snažíme se zabránit šíření a eliminaci viru v organismu, ale možnosti léčby jsou stále limitované.
Změnilo se nějak chování pacientů, kteří k vám chodí, za ty měsíce? Předpokládám, že v prvních měsících museli lidé panikařit, nyní se ale o postcovidovém syndromu mluví více a je lépe popsaný.
Máme stále stejný příliv pacientů, kteří trpí víceméně stále podobnými symptomy. S odstupem času se setkáváme s tím, že část pacientů využívá covid jako nástroj k dlouhodobé pracovní neschopnosti z různých důvodů - například socioekonomických – či uznání jako choroby z povolání.
V dubnu jste mluvil o tom, že nemocní mají mnoho přetrvávajících obtíží, zatím bylo popsáno asi 205 symptomů. Toto číslo ještě u postcovidových pacientů platí, nebo se zvětšilo?
Již tak jich je dost a nejsem si vědom, zda bylo v tomto ohledu publikováno něco nového.
Jaké jsou nejčastější potíže, se kterými se na vás pacienti obraceli a obracejí?
Stále se jedná nejčastěji o únavu, dušnost, poruchy paměti, nespavost, ztrátu čichu a chuti, ale je to hodně individuální.
Michal KopeckýMUDr. Michal Kopecký je vedoucím Centra postcovidové péče ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a zástupce přednosty pro pregraduální výuku. Specializuje se na obor vnitřní lékařství, pneumologie a ftizeologie a také na spánkovou medicínu. |
Setkáváte se i s pacienty, které postcovidový syndrom úplně vyřadil ze života?
Máme takové pacienty, a to i v mladém věku, kteří by se skutečně bez pomoci druhých neobešli.
Nejčastějšími a nejzávažnějšími následky covidu jsou dýchací problémy vzhledem k poškozeným plicím. Setkali jste se s případy, kdy by takovým pacientům prospěly jiné plíce, tedy že by potřebovali transplantaci?
Ve světě byla provedena transplantace pro neřešitelné onemocnění covidu-19 v plicích především u mladších pacientů.
V České republice jsem nezaznamenal, že by byla transplantace z tohoto důvodu provedena. Má to svoje úskalí, ale hlavně jsme zemí, kde se ročně provedou pouze desítky transplantací plic v již indikovaných chorobách. Letos do května to bylo 21 transplantací.
Důležité je motivovat pacienta
Co je nejdůležitější při léčbě postcovidového syndromu?
Spolupráce a vůle pacienta tento stav změnit. Neboť kauzální terapie neexistuje. Je třeba vyloučit jinou etiologii symptomů než covid. Navázat dobrou spolupráci s pacientem a motivovat ho.
Proč je tolik obtíží spojených s následky covidového onemocnění?
Virus může zasáhnout jakýkoliv orgán v těle, neboť tělo se brání proti viru systémovou zánětlivou odpovědí a podle největšího místa poškození či postižení přetrvávají různé symptomy.
Máte nějaké následky po prodělaném covidu-19?
Má každé respirační onemocnění nějaké post-syndromy? Osobně si nepamatuji, že by se něco takového řešilo například u chřipky.
Samozřejmě že má, jenom například u chřipky všichni víme, že si máme dát 14 dní klid, aby se organismus vzpamatoval. Bohužel u covidu to chce postupnou a delší rekonvalescenci, je to hodně individuální a pacienti to většinou nerespektují.
Jak dlouho se u vás tedy lidé v průměru léčí?
Nemůžeme přesně říci. Jsou lidé, které sledujeme jeden rok, protože u nich stále přetrvávají nějaké změny a jsou lidé, které vidíme poprvé a naposledy. Obecně se dá ale říci, že v případě přetrvávající patologie sledujeme nemocného nejméně tři měsíce.
Máte i pacienty, kteří jsou s vámi „od začátku“ a nadále u nich registrujete zdravotní problémy?
Ano, pár se jich vyskytuje, ale je jich skutečně menšina. Většina jejich obtíží mizí nebo se významně zlepšuje.
Postcovidový syndrom
|
Jakou roli hraje u postcovidu psychika? Může si člověk symptomy psychicky přivodit?
Psychika pochopitelně má velký podíl na vnímání vlastního problému. Člověk těmi symptomy trpí a naším úkolem je v případě psychosomatizace onemocnění to pomoci eliminovat, zmírnit.
Rehabilitace jako cesta k původnímu životu
V souvislosti s postcovidovým syndromem se mluví o rehabilitacích. Potřebuje každý takový pacient rehabilitace?
Většina postižených se chce vrátit do svého původního života či původní kondice a pokud toho nedosáhnou, je rehabilitace vhodným postupem. Je to jedna z mála možností, která skutečně vede ke zlepšení pacienta v čase a pomáhá návratu do normálního života stejně jako před onemocněním.
Nedávno skončilo pilotní testování projektu Teresa na čtrnácti pacientech. Dokážete ve zkratce popsat, o co konkrétně jde?
Oslovili jsme pacienty, kteří byli hospitalizováni v nemocnici pro covid a to 4-5 týdnů od začátku onemocnění a kteří stále trpěli dušností, únavou či nevýkonností. Tyto pacienty jsme vstupně vyšetřili. Následně byli zaučeni v rehabilitačních postupech prokazatelně pomáhajících ke zmírnění symptomů, usnadnění rekonvalescence po onemocnění covid-19.
Poté byli pacienti pomocí telemetrie (technologie umožňující měření na dálku a dálkový přenos dat, pozn. red.) monitorováni ve svých aktivitách a po týdnu rozděleni do dvou skupin.
Jaký mezi nimi byl rozdíl?
První skupina pokračovala v zavedených postupech a druhá skupina měla navíc minimálně jedenkrát týdně telecoaching s erudovaným fyzioterapeutem, který na základě dat získaných z telemetrického monitoringu upravoval individuálně plán pro každého pacienta.
Tento monitoring a telecoaching skončil po čtyřech týdnech, kdy byli účastníci opět vyšetřeni a zhodnocen jejich zdravotní stav, výkonnost a klinické symptomy.
Nakonec se ukázalo, co jsme předpokládali, že rehabilitace je velmi prospěšná v rekonvalescenci u pacientů po prodělaném onemocnění, kteří trpí únavou, dušností, nevýkonností.
U jakých dalších nemocí by se případně náramky daly využít?
Prakticky u mnoha nemocí postihujících plíce vyžadujících plicní rehabilitaci, jako je například chronická obstrukční plicní nemoc, intersticiální plicní procesy, léčba postižení po zápalech plic a tak dále.
U některých postcovidových center byl dříve nápor lidí tak velký, že zájemce lékaři museli odmítat. Jak to bylo u vás?
My jsme se vždy snažili pacientovi poradit, pokud se jednalo o takzvaného mimospádového pacienta (mimo kraj, pozn. red.), tak jsme se ho snažili nasměrovat na odborníky v okolí jeho bydliště. Pokud trval na vyšetření u nás, tak byl objednán, i když čekací lhůty byly 2-3 měsíce.
Stále máme plnou denní kapacitu, i když v současné době počty akutních pacientů jsou nízké. Jsou to pacienti s postcovidovými symptomy z podzimní vlny 2020 a jarní vlny 2021.
V Česku vznikl speciální registr, do kterého se řadí pacienti s postcovidovými následky a ty následně sledují plicní lékaři. Co na to říkáte?
V registru je již zařazeno asi 2000 nemocných. Jedná se o iniciativu pneumo-ftizeologické společnosti. Smyslem je získat povědomí o trvání postižení, symptomech, době ošetření, hospitalizacích a využít data k analýze nákladnosti, rozšíření léčby a tak dále.
V západních zemích je to běžné, u nás je to vždy spojeno s nevolí lékařů vyplňovat z jejich pohledu nesmyslné papíry a ještě bez patřičné provize za práci.
Víra v očkování
Velkým tématem je postcovidový syndrom u dětí. Těmi se ale u vás v centru nezabýváte, proč? Není to potřeba?
Onemocnění, které je nazýváno postcovidovým syndromem u dětí, je zcela jinou klinickou jednotkou poměrně specifickou pro dětský věk. Projevy i léčba jsou naprosto odlišné, proto péči o tyto pacienty přenecháváme pediatrům, kteří s nimi mají největší zkušenosti.
Diagnóza postcovidového syndromu zatím nepatří na seznam nemocí, kvůli kterým mohou lékaři posílat pacienty takzvaně „na pojišťovnu“ do lázní. Tam se zatím mohou do tří měsíců po hospitalizaci dostat ti, kteří si prošli těžkým zápalem plic. Aby se to změnilo, bylo by to třeba dostat do zákona. Mělo by to podle vás smysl?
Nemyslím si, že změna zákona má smysl. Důležitá je vlastní motivace pacienta. Bohužel představa lidí je odjet do lázní, tam si dát vířivku, teplou vanu, masáž a projít se po kolonádě, sednout do cukrárny nebo vinárny.
Když byste ale chtěla po pacientovi, aby cíleně dýchal, věnoval sem nordic walkingu, plaval a měl limity, které by musel denně splnit, tak by si našel mnoho důvodů, proč to nejde. Navíc většinu těchto aktivit může dělat sám doma, ale to on nechce.
Nejen plicní postižení je indikací k odeslání pacienta do lázní. Každá odbornost disponuje indikací, pro kterou je možnost lázeňské péče, ale covid tuto možnost nemá a myslím, že ani není třeba.
Jak dlouho počítáte s tím, že postcovidové centrum bude fungovat?
Dokud bude potřeba pacienty s obtížemi po prodělaném onemocnění covid vyšetřovat a sledovat. Bude záležet na další vlně epidemie. Doufejme, že očkování významně eliminuje počty nakažených a zmírní následky po prodělaném onemocnění.
