Ne že by se v tom vyžíval.
„Raději trávím čas na soustředěních a na vodě, než abych byl středem pozornosti a dělal ze sebe s prominutím šaška, to úplně nevyhledávám,“ přiznal.
Ale na druhou stranu: většinou ho ta smršť rozhovorů a akcí docela bavila. „Bylo zážitkem zkusit si něco jiného, moc si té příležitosti vážím. Věřím, že jsem tím zároveň pomohl i našemu sportu, protože ten jsme teď hodně zviditelnili.“
A tak byl i hostem olympijského festivalu ve Stromovce, kde se mu zamlouvalo pozorovat, jak děti pohyb stále ještě baví, a sám si zkoušel nové sporty, střílel z luku a nechal se Lukášem Krpálkem naučit jeden z judistických chvatů.
„Měl jsem za úkol Lukáše položit na zem, což se mi povedlo, ale spíš to vypadalo, že přese mne Lukáš skočil.“
Vyhovět všem, kdo stáli o jeho pozornost či přítomnost, každopádně nešlo. „Kývl jsem tak na 85 procent žádostí. Sice jsem se vrátil do Česka s Jířou Prskavcem a Lukášem Krpálkem, na které byla upřena hlavní pozornost, ale určitě bylo dobré mít i svoji míru a nekejvnout na všechno.“
Dynastie Rohanů, rodina stříbrem posedlá. Syna jsem trénovat nechtěl, říká otec |
Po dvou týdnech se vrátil do lodi.
V nejvyšší čas.
Od 21. září čeká na Lukáše Rohana a další vodní slalomáře mistrovství světa v Bratislavě - Čunovu. „Slováci ho získali na rok 2021 a federace jim ho ani po odkladu olympiády nechtěla brát,“ vysvětluje otec a kouč Jiří Rohan.
Syn by se tudíž měl namotivovat ještě na jeden vrchol.
„A to není jednoduché,“ zdůraznil otec. „Skoro dva roky jsme všechno směřovali k olympiádě. Když je konečně po ní, Lukášova hlava by potřebovala na delší čas vypnout.“
 |
„Možná ještě víc mé tělo,“ dodal syn. Rezervoár fyzických sil, které v zimě a na jaře nabral, je poloprázdný. „Už v posledních týdnech před olympiádou jsme nemakali natvrdo a jen ladili,“ připomněl otec.
Po dvoutýdenních poolympijských „hrátkách“ se tudíž Rohanové uchýlili na kemp do Bratislavy, aby se na mistrovském kanálu nahodili zpět do běžných kolejí. Na tento víkend si odskočili na Český pohár na Lipně, načež se opět vrátí na Slovensko.
„V podstatě se mi ulevilo, když jsem se zase mohl koncentrovat opět jen na sport,“ řekl Rohan mladší.
V Tokiu ještě tvrdil: „Vyhovovalo mi být outsiderem.“
Coby druhý muž z her už jím nebude. Naopak. Mnozí očekávají, že potvrdí olympijský úspěch. Což se mnohokrát hrdinům her v témže roce nepovede. Vyprávět by mohl biker Jaroslav Kulhavý, který po olympijském triumfu v Londýně 2012 dojel o měsíc a půl později na mistrovství světa v Saalfeldenu třináctý.
„Je mi jasné, že spousta lidí si bude říkat, jestli to nebyla v mém podání v Tokiu náhoda. Tak bych jim rád ukázal, že ne,“ podotkl Lukáš Rohan. „Ale stejně si myslím, že největší tlak na moji psychiku vytvářím já sám, když od sebe hodně očekávám.“
Před tokijskými hrami proto usilovně spolupracoval s mentálním koučem Janem Mühlfeitem. V tom jsou s otcem, dvojnásobným olympijským medailistou, odlišní.
Jan Mühlfeit
„Já nikdy s žádným psychologem nepracoval, to není můj šálek kávy,“ uvedl Jiří Rohan. „Ovšem pokud Lukáš cítí, že mu to pomůže, je to ok. Vždy je těžší obhajovat než jednou zajet. Obhajoba vyžaduje větší psychickou odolnost.“
Na Slovensko se navíc sjede větší konkurence než na hry, každá z velmocí může nasadit tři lodě, zatímco v Tokiu mohla jen jednu.
„Nejsem v superformě,“ soudí Lukáš Rohan. „Těším se na mistrovství světa, chci usilovat o postup do finále (pro 10 nejlepších), ale nejsem si moc jistý, co tam předvedu. Větší motivací pro mě je připravit se co nejlépe na vrchol příští sezony.“
Na ten největší s letopočtem 2021 se nachystal skvěle, ať už v září v Bratislavě předvede cokoliv.
