Jaro je letos opravdu výživné. Kolega už tedy neskuhrá, že si doma zapomněl kulicha, takže mu táhne na hlavu, jako koncem května. Období dešťů skončilo. S koncem lockdownu ovšem vyrazili do akce silničáři. Když bylo kvůli koronauzávěře na cestách volněji, byli schovaní taky.
S uvolňováním a s houstnoucím provozem se začalo opravovat, kopat, uzavírat. Úplně všude! Některé výmoly jsou ale asi chráněné, památeční. Já si tedy ten u Modletic pamatovat budu navždycky.
Když už mě zastaví defekt, stojí to za to. Užiju si to tak jednou za dva roky, naplno. Většinou to je totální průraz, na který jsou dnešní neprorazitelné, samozacelovací a jánevímjaké gumy krátké. Poslední „zásah“ je ovšem něco extra. Prorazil jsem gumu u Rolls-Royce Ghost (jak se s tou automobilovou svátostí jezdí čtěte zde).
Na slalom mezi krátery středočeských okresek jsem zvyklý, ostražitost byla tentokrát k ničemu. Přes dvacet centimetrů hlubokou jámou v asfaltce se nepřenesete ani při letu na obláčku aristokratické značky.
Setkání s rollsem je pro smrtelníka vzácná příležitost. V člověku se pere ostych a zvědavost. Zároveň je to jedinečná příležitost, zážitek; po měsících poustevničení na homeofficu si na to oprášíte sako, vyžehlíte košili. Tímto chci „poděkovat“ správě silnic Středočeského kraje, že mi ten zážitek oživili a zkrátili.
Namísto zážitků jsem se pak na vyfouklé pneumatice, která umožňuje i při defektu dojetí, snažil po konzultaci se servisem došmajdat za mechaniky. Konstrukce zesílené bočnice byla ovšem tak narušená (i přesto, že „zásah“ dostala v míň než padesátikilometrové rychlosti), že šouravou jízdu nezvládla a dopadla takto.
Rolls tak čekala cesta do servisu na odtahovce.
Mimochodem, od té doby jsem na středočeském tankodromu během dvou týdnů „pořídil“ další dva defekty.
Za výtluk může voda, na škodu je pojistkaRecept na asfaltový ementál Nejčastěji si na výtluku poškodíte podvozek, disky a pneumatiky, tlumiče, výjimkou nejsou ani rozsáhlejší poškození například při nárazu do motoru. Čtěte dále  |
