Pro sterilizaci se nemusely ženy podle zdůvodnění návrhu rozhodnout svobodně, ale po přesvědčování nebo hrozbě odebrání dětí či dávek.
Žádost by oběti podávaly podle návrhu do tří let od účinnosti zákona. Žádosti by posuzovalo ministerstvo zdravotnictví. Proti verdiktu ministra v rozkladovém řízení by byla možná bezplatná soudní žaloba.
„Bude možné napravit nespravedlnosti, které se nepodařilo vyřešit přes padesát let,“ řekla po přijetí zákona poslankyně ANO Eva Matyášová. Zákon navrhla její kolegyně, exministryně spravedlnosti a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková, která se kvůli zdravotní indispozici nemohla schvalování zákona účastnit.
Evropské centrum pro práva Romů upozornilo na nucené sterilizace romských žen
S podezřením na nucené sterilizace v Česku, a to především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů. Desítky žen se pak přihlásily veřejnému ochránci práv, některé se obrátily i na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006. V roce 2009 se za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil.
Poslanec ANO Pavel Plzák se podivoval, že se mluví o nezákonných sterilizacích. Zajímalo ho, kolik lékařů bylo za tedy za takový postup souzeno. Podle Moniky Jarošové z SPD ani v tehdejší době nebylo možné jen tak někoho sterilizovat, musel existovat jeho souhlas.
„Byly prokázány situace, kdy to bylo naprosto v rozporu s právem, naprosto v rozporu s přáním těch žen,“ řekla první místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová.
„Nevnímejme to jako útok na lékaře, ale jako šanci napravit určité případy, k nimž došlo,“ řekl poslanec Jan Čižinský zvolený za KDU-ČSL, který si později založil vlastní uskupení Praha Sobě.
„Není cílem útočit na lékařskou komunitu. Řada těch věcí byla podložena předsudky, ať etnickými nebo socioekonomickými,“ podpořil návrh poslanec Pirátů František Kopřiva.
