„Zůstanou naši vojáci v Mali, pokud tam zavládne radikální islám? Nikdy. Takové jsou dnes v Mali tendence. Pokud takový scénář skutečně nastane, nařídím stažení,“ prohlásil francouzské prezident v neděli pro týdeník The Journal du Dimanche.
Lídrům západoafrických zemí také vzkázal, že Francie nemůže podporovat zemi, jejíž vláda „nemá demokratickou legitimitu a kde nedošlo k demokratickému předání moci“. Francie také podle něj nemá v úmyslu nechávat své jednotky v Africe donekonečna.
 |
Macron tak reagoval na poslední vojenský převrat v Mali: minulý týden někdejší velitel speciálních sil a dosavadní viceprezident Assim Goita nechal zatknout premiéra i prezidenta a prohlásil se prozatímní hlavou země.
Dvacetimilionová země, která stojí v centru tažení proti místním džihádistům, tak zažila už druhý státní převrat za devět měsíců. A ve Francii ale i v USA rostou obavy, že politická nestabilita dál přiživí plameny vzpoury islamistických extremistů.
Puč za pučem
Francouzská armáda proti islamistům v západní Africe válčí od roku 2013. Dnes má v rámci operace Barkhane nasazeno asi 5 100 vojáků, kteří asistují v bojových operacích a výcviku jednotek Mali, Mauretánie, Nigeru, Burkina Fasa a Čadu.
V Elysejském paláci ovšem angažmá na nekonečných planinách Sahelu působí čím dál větší frustraci. Macron argumentuje, že šíření džihádismu představuje hrozbu pro celou Evropu - i z hlediska migrace. Proto by se podle něj měly do války zapojit i další velké evropské země. Zatím se ale přidali jen Češi, Švédové, Estonci a příští roky by měly dorazit dánské speciální jednotky.
Dalším důvodem je fakt, že Francouzům se i přes dílčí vojenské úspěchy nedaří vyřešit místní etnické, politické a sociální problémy stojící v pozadí konfliktu. Ve svém protiteroristickém tažení navíc podporují zkorumpované a autoritářské politiky, což mezi civilním obyvatelstvem probouzí nenávist vůči někdejší koloniální velmoci.
Stačí se podívat do Čadu, jehož hlavní město N’Djamena je sídlem velitelství operace Barkhane a jehož dobře vycvičení vojáci představují v boji s islamistickými milicemi platnou sílu. Když před měsícem zemřel při výletu na frontu dlouholetý prezident Idriss Déby, Macron mu osobně jel na pohřeb a v zájmu stability podpořil neústavní převzetí moci jeho synem Mahamatem.
20. dubna 2021 |
Teprve když v zemi propukly protesty požadující okamžitý nástup civilní vlády, při kterých bezpečnostní složky střílely ostrými, pocítil Macron potřebu vyzvat juntu k zastavení násilí a mírumilovnému předání moci. Dal jí na to ovšem osmnáct měsíců, podobně jako vůdcům převratu v Mali v srpnu loňského roku.
„Zatímco vojenská junta v Mali byla plně zaměstnána politickými půtkami v Bamaku, teroristé vystupňovali útoky proti civilistům v jiných koutech Mali. Francie nyní čelí riziku, že také junta v Čadu se přestane soustředit na protiteroristickou kampaň a napře veškerou energii a zdroje na potírání disentu,“ píše agentura Bloomberg.
Macron nemá moc na výběr
Macron, kterého za rok čeká obhajoba funkce v prezidentských volbách, musí kalkulovat i s tím, že válka v Sahelu je doma čím dál méně populární. Podle průzkumu z počátku letošního roku s ním nesouhlasí 51 procent Francouzů - to je o devět procentních bodů více než před dvěma lety.
Nejde jen o rostoucí počet vojáků vracejících se domů v rakvích - dosud jich během operace Barkhane zemřelo 42 - image Francie pošramotily i některé vojenské přešlapy jako například lednový nálet na vesnici Bounti v Mali, při kterém podle zprávy OSN zemřelo devatenáct svatebčanů. Armáda to popírá, podle ní při útoku zahynulo jen třicet militantů.
Češi míří do války bez konce. Hrozí kolaps západní Afriky, míní analytik |
Není proto divu, že Macron je z vývoje války přezdívané „francouzský Afghánistán“ čím dál víc frustrovaný. Nemá ovšem moc na výběr. Stejně jako jeho generálové dobře ví, že pokud by se Francie skutečně stáhla, islamistické povstání by se rozhořelo naplno.
„Islámský stát na Sahaře by se propojil s Islámským státem v Západní Africe a Boko Haram v Nigérii. Islamisté by ovládli Niger, Čad, ale i Benin a Togo a pronikli by do Pobřeží slonoviny... Každopádně by to byl naprostý kulturní kolaps Západní Afriky,“ nastínil takovou budoucnost před časem v rozhovoru pro iDNES.cz britský analytik Andrew E. Yaw Tchie.
