Zásadní otázka: zdraví drží?
Drží. Po halové Evropě jsme ale museli trochu zvolnit. Dva dny po šampionátu jsem už odlétal na soustředění do Afriky, takže nebyl čas dát moji bolavou nohu (stehenní sval) do kupy. V Africe jsem proto neházel tolik otočkou, ale i tak jsem se snažil pořádně pracovat.
Neočekáváte tedy, že hned zkraje sezony hodíte podobně daleko jako nyní váš největší soupeř ze zimního souboje o evropské zlato, Polák Haratyk?
Rozhodně ne. Jde o začátek sezony, Ostrava bude můj první závod a v hale jsem se předtím vyšťavil víc, než bylo zdrávo. Těším se na Tretru, ale ani ještě nechci už teď házet tak daleko jako Haratyk. Sezona bude dlouhá, radši si počkám.
Co jste tedy říkal minulý týden jeho výkonu 22,17?
Že asi dobře natrénoval a je naštvaný po hale. Koukám taky, co předvádějí v Americe Kovacs, Crouser nebo Hill (výkony za 22,30). Ovšem to se dá očekávat, že takové výkony budou přicházet a velká světová jména budou předvádět na mítincích nesmysly. Z toho si člověk nemůže dělat těžkou hlavu. Podstatné je, abych se já sám dál poctivě připravoval na olympiádu.
ZLATÝ. Koulař Tomáš Staněk se raduje v polské Toruni z titulu halového evropského šampiona.
Na soustředění v Jižní Africe bylo s vámi tentokrát méně atletů než obvykle. Jak se vám zamlouvalo?
Až na ty náústky, co jsme tam letos museli nosit, mi přišlo lepší než obvykle. Byli tam víceméně jen Češi a Slováci, další země moc ne. A kromě místních ragbistů nenastal ani v posilovně problém. Vyplnili jsme formulář a měli jsme v ní vždycky své vlastní místo. Nebylo to jako jindy, že jakmile začalo pršet, všichni se do posilovny nahrnuli a nedalo se tam hnout.
I s těmi ragbisty jste se nakonec srovnali?
Jo, oni asi viděli, že jsme větší, tak byli shovívavější. Jinak mají tendenci roztahovat se, ale uskrovnili se. Byla to taková mláďátka z univerzity.
Řekl byste, že halový úspěch podpořil i vaše sebevědomí a motivaci?
Asi jo. Určitě motivaci neztrácím. Jen když jsem byl předtím během halové sezony zraněný, na chvíli jsem ji ztratil, protože jsem věděl, že na osobák na Evropě mít nebudu, tak jsem spíš bojoval s tím, abych tam získal aspoň nějakou medaili.
A byla zlatá.
A potom jsem si dokonce i nějaké silovo-dynamické osobáky v přípravě udělal, i když jsem byl zabržděný tím mým zraněním. Pokořil jsem 150 kil v trhu, o což jsem se snažil docela dlouho. Taky v dřepu s činkou a v házení z půlotočky z místa jsem dal osobák. Našlápnuto mám tedy dobrým směrem, jen nesmím nic uspěchat, protože s tou bolavou nohou se pořád sžívám, mám furt respekt k tomu stehennímu svalu.
Co to znamená před Zlatou tretrou?
Že tu nechci v závodě zametat a bojovnost ukážu, ale nebude to jako v Toruni na Evropě, kde jsem se musel přinutit na bolest zapomenout.
S čím tedy budete ve středu v Ostravě spokojen?
Když nebude pršet, protože pár tréninků mě teď zkropilo. Taky když nebude extra zima, aby přišli i nějací diváci a konečně se všechno začalo vracet do normálu.
Na tribuny mohou organizátoři pustit 1500 diváků. Po dlouhém období bez fanoušků půjde o nezvyk?
Asi jo. Na takovém stadionu, jaký je tady, bude asi 1500 lidí trochu znát. V Toruni nebyl v zimě ani jeden divák a dalo se tam taky namotivovat, ten hec jste do sebe nějak nacpali i skrz muziku v hale. Ale každopádně se těším, až zase lidi na tribunách uvidíme.
Co plánujete v olympijské sezoně dál?
Diamantovou ligu v Dauhá, potom mítink ve Florencii a řešíme ještě závod v Maďarsku. Tréninků bylo dost, už by to teď chtělo trochu povolit a nastavit závodní rytmus. A po prvním bloku závodů se zase přesunout na nějaký kemp.
