Ani tak to pro něj nebyla lehká sezona. Navzdory skvělé formě prožíval i zklamání, onemocněl koronavirem. Přesto je na konci ročníku tím nejšťastnějším závodníkem.
Zpravodajstvíz posledního závodu sezony |
Ve Světovém poháru neměl konkurenci. Vyhrál jedenáct závodů a v celkovém hodnocení triumfoval o 382 bodů před druhým Němcem Markusem Eisenbichlerem.
„Byla to fantastická sezona,“ radoval se 24letý Granerud. „Získat velký glóbus, slyšet norskou hymnu… To je prostě úžasné.“
Nejznámější z rodiny? Kdepak
Granerud se narodil v norském hlavním městě Oslu, v současnosti ale žije v Trondheimu. Má rád všechny možné druhy sportů a také hraní videoher.
Jeho pradědečkem byl Thorbjorn Egner, známý norský ilustrátor, spisovatel a autor řady oblíbených dětských knížek a příběhů.
„Abych se stal tak známým jako on, musel bych vyhrát minimálně několik zlatých medailí z olympijských her,“ směje se Granerud.
To se nyní nemusí zdát jako tak nereálný úkol.
Dříve tomu ale tak nebylo.
I would like to say thank you to everyone who has followed this season. For me it’s been amazing, but also hard, we are really privileged to be able to compete whith everything going on in the the world. It’s been a long winter, and I achieved my “impossible” goal of winning the crystal globe. I personally think this is an example that everything is possible if you are willing to work for it.
I wish you all the best, and please make the most of every moment and know that this situation we are all in is going to pass, and when it does let’s rock
I’m so grateful for all the messages and post I’ve gotten this winter. For me it has been a dream come true and I hope I’ve inspired at least some of you to chase your dreams. Nothing is impossible if you’re willing to put in the work.
Thank you❤️
Photo: @jfkfeichter / @expapictures
Granerud dlouho příliš nevynikal. Ano, prosazoval se v Kontinentálním poháru, má dvě juniorská zlata z týmových soutěží. Na vrcholné úrovni však úspěch ne a ne přijít.
Dlouho tak zůstával jeho nejznámějším kouskem počin z roku 2013, kdy v Holmenkollenu skočil šedesátimetrový můstek nahý – na sobě měl jen helmu, boty a lyže.
„Ano, byl to ten nejzábavnější den v mém skokanském životě,“ smál se. „Nic podobného už ale nyní neplánuju.“
Pracoval ve školce
Premiéru ve Světovém poháru prožil v roce 2015. Do nejlepší desítky se poprvé podíval o dva roky později. Na první medaili si ale musel dlouho počkat.
V minulém ročníku se mu vůbec nedařilo. Trápil se, nelétalo mu to. Měl problém se vůbec dostat do norského A-týmu a většinu sezony strávil v Kontinentálním poháru.
Ve Světovém poháru loni vybojoval jen osm bodů. Za to si vysloužil 800 švýcarských franků (zhruba 18 500 Kč) a aby neměl finanční problémy, musel si najít práci.
„Déle než rok jsem žil ze spořicího účtu,“ popisoval Granerud pro televizi NRK, a proto na jaře přijal nabídku na poloviční úvazek v mateřské škole v Trondheimu.
 |
Finanční motivace ale nebyla jediným důvodem, proč práci přijal. Byl to pro něj zároveň způsob, jak se oprostit od monotónnosti vrcholového sportu.
Což potřeboval.
„Když jste sportovec, všechny vaše dny jsou si velice podobné. Ráno vstanete a máte pořád ten stejný cíl – být lepším skokanem,“ líčil.
Co pro něj bylo těžší? Hlídat děti ve školce, nebo skákat?
„Když trénujete, jste unavený hlavně fyzicky. Bolí vás nohy tak, že máte problém jen vyjít do schodů. Po dni ve školce jsou ale vyčerpané jak vaše fyzické, tak i psychické síly,“ smál se.
Nakonec si ale práci s dětmi pochvaloval. A když nyní hovoří o tom, proč se letos tak zlepšil, odpočinek od skoků a přechod na jiné myšlenky je jedním z důvodů.
Těmi dalšími bylo, že začal vlastně znovu. Vrátil se do let, kdy se jako pětiletý učil na plácku u svého domu skákat, a opakoval i ty nejzákladnější techniky.
„Před letošní sezonou bylo jeho nejlepším umístěním ve Světovém poháru čtvrté místo. Ukázal, že skákat umí. Ale nemohl to ze sebe dostat ven,“ říkal norský trenér Christian Meyer.
Nyní se mu to povedlo.
Stále má spoustu cílů
Sezonu odstartoval v listopadu třemi čtvrtými místy. Pak to přišlo. Ve skokanském seriálu triumfoval pětkrát v řadě a dostal se do čela celkového hodnocení.
A to už nepustil.
„Je velice pokorný,“ tvrdí hlavní norský kouč Alexander Stöckl. „Jak skáče dnes, to pro něj zítra nebude dobré. Nevzdává se a pořád se sebou není spokojený.“
It’s been a lot of waiting so far in Planica. For me it was a lot better in the hill, and mr Flamingo was good company as we waited for the rest
Photo @kennethgangnes #reklame #lo #eterni #help #lundin #fibra #mitsubishi
Pochopitelně je toho ještě spoustu, na čem musí pracovat. Letos se mu dařilo ve Světovém poháru, na vrcholných akcích však nepotvrdil roli favorita a nemá z nich ani jedno zlato.
„Chci se zlepšovat. Stále toho mám spoustu před sebou. Turné čtyř můstků, olympijské hry, mistrovství světa… Tenhle seznam mě před další sezonou motivuje,“ říká.
Graneruda ale nejprve v Norsku čekají malé oslavy. Kvůli koronaviru jen v rodinném kruhu. „Život se mi teď obrátil vzhůru nohama,“ hodnotí uplynulý ročník.
A on udělá vše pro to, aby na této straně už zůstal.
