To tedy. Češka vstoupila do sezony nezvykle prestižním duelem – a zvládla ho, po bitvě 7:6, 7:5. Jeden duel nenabízí významnou vypovídající hodnotu, ale jako signál posloužit může. Už proto, že Venus porazila po dlouhých sedmi letech.
Vlastně to byla její tenisová klasika: soupeřku jasně předčila v agresivitě, což potvrzují sečtené vítězné údery (41-22), díky tomu však napáchala i mnohem více nevynucených chyb (39-19). Vychutnala si návrat před tribuny s fanoušky, potěšila ji česká vlajka v hledišti.
Rok 2021 začal. Jaký bude?
Už se musím nahecovat sama
S velkou pravděpodobností budou tvářemi českého tenisu opět tyto dámy se zrcadlovými iniciálami. Karolína Plíšková už nastoupila na turnaji v Abú Zabí, v Melbourne dnes v rámci akce Yarra Valley Classic podlehla Danielle Collinsové; ani Kvitové se už tentokrát nedařilo, s Argentinkou Podoroskou prohrála.
Pořád jsou členkami Top 10, pořád patří do širšího okruhu favoritek. I pro Australian Open, které začne v pondělí. I proto, že mohly obě trénovat i v rámci karanténních nařízení, neboť nasedly do „čistého“ letadla, a tudíž nemusely do úplné izolace.
„Je především divné žít zase normální život,“ usmála se Kvitová na předturnajové tiskové konferenci. „Je zvláštní procházet se po městě, vidět tolik lidí, otevřené restaurace. A je to moc milé, to rozhodně!“
Australian Open pro obyvatele severní polokoule působí jako životabudič i normálně. Natož letos: zásluhou razantních nařízení, kvůli nimž čekají na návrat do vlasti mimo jiné desetitisíce Australanů v cizině, působí Melbourne po propuštění z karantény jako říše divů.
„Vlastně jsme strávili celý den venku, ven jsem si šla i zaběhat,“ líčila Kvitová. „Taky jsme si zašli do německé restaurace a oživili si vzpomínky – když jsem tu před dvěma lety došla do finále, chodili jsme tam před každým zápasem.“
V roce 2019 Kvitová „jela na řízky“ a padla až v boji o titul proti Naomi Ósakaové. Loni, přes všechny covidové změny kalendáře WTA, prošla zase do semifinále Roland Garros. Dopředu vyhlásila, že se chce koncentrovat na velké akce. Celkem logicky: etiketa promine, v březnu oslaví 31. narozeniny. Jelikož první duely s profesionálkami sehrála již v roce 2007, znamenal souboj s Williamsovou start už její 15. sezony...
Ale to neznamená, že by pořád neměla co objevovat. Zvlášť v nových podmínkách. „Bylo pro mě těžké hrát bez diváků, ale zároveň jsem se naučila, že je to pak jenom na mně, což je taky dobré znamení,“ řekla v Austrálii. „Musela jsem být celou dobu nabuzená a nemohla si dovolit se uvolnit s tím, že mě nabudí lidi.“
Olympiáda jako pátý grandslam
V Melbourne může zkombinovat obojí: objevenou nutnost sebehecování i přízeň fanoušků. Lidé na tribunách – to je věc! Tenis se navzdory pandemii dává do kupy, kalendář rozepsal na příští měsíce. A Kvitová hledí ještě dál. Na červenec. Na olympiádu.
„Chápu, že my v tenisu to máme trochu jiné, každý rok jsou tu čtyři vrcholy. Ale pro mě je olympiáda stejně důležitá. Jako pátý grandslam,“ řekla. „Hlavně doufám, že olympiáda bude – letos se jí moc toužím zúčastnit. Hrát za svoji zemi a mít podporu sportovců z Česka je něco úplně jiného, možná proto jsme měli v Riu tři medaile,“ připomněla; sama získala bronz.
Zda by jí mohli v Tokiu krajané fandit u kurtu, je zatím v mlze nejistoty. Stejně jako to, jak by mohl vypadat život v olympijské vesnici.
O to slastnější je stávající australský návrat do normálního života. Kvitová si ho tím spíš chce protáhnout na co nejdéle.
