„Zahrát si proti němu, to jeden z mých velkých snů. Je to můj idol odmala, za tu jeho pracovitost a za všechno, co dokázal,“ klaní se ikoně Heidenreich.
Dá se takový hráč jako Ronaldo vůbec uhlídat?
Podle toho, jak se připraví na zápas. Někdy je neuhlídatelný, jindy je šance. Kdybych ho měl hlídat já, rozhodně by to byla největší zkouška v mé kariéře.
Messi z Barcelony nebo Ronaldo z Juventusu, kdo z fenomenální dvojice je vám bližší?
Mám rád Ronalda, ale rád koukám i na Messiho. Je to jeden ze dvou nejlepších fotbalistů na světě, které můžeme sledovat a obdivovat.
V italské lize jste se zatím dostal jednou na lavičku v zápasu Atalanty proti Interu Milán. Jaký to byl pocit?
Když jsem se dozvěděl, že budu k zápasu nominovaný, bylo to obrovské nadšení. Vidět San Siro jinak než z pohledu diváka, to bylo něco neskutečného.
Do Bergama jste šel v 16 letech bez rodičů, jak krušné to bylo?
Pamatuji si, jak mě mamka odvážela na letiště, bylo to samozřejmě těžké. První měsíc jsem tam byl úplně sám. Nová řeč, hodně zařizování, nový tým, nový kolektiv. Zhruba takový měsíc mi trvalo, než jsem si na to zvykl, než jsem si uvědomil, kde vlastně jsem. Pak už to bylo lepší. Hodně mi pomohli spoluhráči.
„Itálii jsem si užíval od prvního dne a netajím se tím, že se chci jednou vrátit“.
Brečel jste do polštáře a říkal si, že to nevydržíte a vrátíte se?
To zase ne. Já se na to strašně těšil. Ze začátku to bylo složité, to nebudu zakrývat, že jsem nekončil rozhovory s rodiči v slzách, když jsme si volali. Ale šel jsem si za svým cílem, abych se v obrovské konkurenci prosadil a zahrál si s těmi skvělými fotbalisty, co teď hrají Serii A a další světové ligy. Byla to skvělá zkušenost, určitě jsem neměl sebemenší nutkání to vzdát.
Rodiče za vámi do Bergama ani později nepřijeli?
Byl jsem tam čtyři roky sám, protože rodiče pracují. Rok a půl jsem byl na intru, další rok a půl jsem měl vlastní byt. Chodil jsem do italské školy, abych se co nejdříve naučil řeč. To mi strašně pomohlo, i když jsem to z duše nesnášel. Postupem času se moje italština rychle zlepšovala, začal jsem rozumět i mimofotbalovým věcem. K tomu jsem ještě tady v Česku studoval dálkově ekonomiku a podnikání.
Teplice - LiberecV neděli od 14 hodin online |
Zkoušky jste dělal online?
S vyučujícími jsem se vždy nějak domluvil, přiletěl jsem do Česka, když byly třeba reprezentační srazy. Napsal jsem tady pár písemek, složil nějaké zkoušky, jinak to probíhalo online výukou.
Jak vás pobyt v Itálii ovlivnil po lidské stránce?
Hodně. Když jsem tam odcházel, myslel jsem si, že to nebude těžké, ale hned mě to přesvědčilo o opaku. První měsíc byl fakt náročný, ale všichni mi s tím pomohli. Když jsem začal hrát a naučil jsem se řeč, už to bylo daleko lepší. Hodně mi dalo, že jsem tam byl na všechno sám, měl jsem vlastní byt, kde jsem si vařil, uklízel, staral se o vše. Řešil jsem si elektřinu, internet. Po lidské stránce mě to obohatilo. Každý mladý kluk sní o tom, že bude hrát v zahraničí, a mně se to poštěstilo už v 16 letech. Od prvního dne jsem si to užíval naplno a netajím se tím, že bych se chtěl do Itálie jednou vrátit.
Fotbal v Itálii vám vyhovuje víc než v Česku?
Je to strašně odlišné. V Itálii spíš dobýváte soupeře, jsou dobře připravení takticky. U nás fotbal není tolik vázaný taktikou, je spíš o soubojích, o rychlosti a o rychlém přechodu do útoku, takže si na to zvykám. Ale jsem za to rád, vyzkouším zase jiný styl, což je super.
 |
Věříte, že se vrátíte zpět do Bergama, nebo spíš půjdete jinam?
V Teplicích jde o roční hostování a doufám, že přispěju k nějakému dobrému umístění a výsledku. Snad se mi bude dařit hrát a uvidíme se po sezoně. Sedneme si s Atalantou a budeme řešit, co dál.
Atalanta je na Itálii až nezvykle útočná, jaké to je pro obránce?
Když jsem tam přišel, hráli střed tabulky; nebylo to suprové, ale ne na sestup. Od příchodu trenéra Gasperiniho se to celé změnilo, mentalita hry. Pro mladého stopera, jako jsem já, je tam velká konkurence a je těžké se v áčku dostat na hřiště. Trenér sází spíš na starší hráče, kteří už mají něco odehraného, a hlavně má ty svoje šikuly vepředu. Ty je těžké bránit i na tréninku. Jste rád, že vám nedají dvoje housle, nebo vás úplně nezesměšní před celým týmem.
V čem je Gasperini výjimečný? Udělal z průměrné Atalanty Bergamo špičkový evropský tým.
Ze začátku nebyly zápasy tak jednoznačné, jak třeba teď mohou někomu připadat. Chvíli trvá, než si zažijete nový styl. Trenér je skvělý taktik, výborně umí připravit na zápas. A hlavně jeho fotbal vůbec nenudí; pro fanouška je to něco neskutečného a hlavní důvod, proč i mě to baví.
Není jinak italské catenaccio až trochu nudné?
V U17 a U19 jsme to zažívali často a bylo to fakt náročné. Dost týmů to ještě hraje, ale hodně se to mění k lepšímu, víc k hernímu stylu.
Klan HeidenreichůTomáš Heidenreich působil jako šéftrenér mládeže Mostu, Teplic a Regionální fotbalové akademie Ústeckého kraje, nyní je jím ve Slavii. Vedl reprezentaci U14. Jeho starší syn David je hráčem italského Bergama, od léta hostuje v Teplicích; tam působí i Davidův mladší bratr Daniel, je mu 14 let. Petr Heidenreich je bratrem Tomáše a strýcem jeho synů. Funkcionařil v Teplicích, nyní je sportovním manažerem FK Ústí a místopředsedou Ligové fotbalové asociace. |
V Primaveře hraje za Atalantu Bergamo i Lukáš Vorlický. Jak jste spolu vycházeli?
Lukáš přišel rok po mně. Padli jsme si do oka, dva kluci, co mluví stejnou řečí, to bylo fajn. Lukáš je skvělý fotbalista, který umí změnit celý průběh hry. Teď měl bohužel dlouhé zranění, ale už se do toho zpátky dostává a věřím, že ho brzy uvidím v nominaci na zápas áčka.
Když jste se dostal až do Itálie, znamená to, že jste v dětství dělal něco víc než vrstevníci?
Měl jsem hrozné štěstí na trenéry v Mostě. Hodně vděčím své rodině, mamce a taťkovi, že mi dali tu možnost se zlepšovat. Strašně moc hodin navíc jsme strávili s taťkou na zahradě, ale i na trénincích, co jsme spolu strávili.
Jak vám sedí život v Itálii?
Itálii jsem bral vždy přes jídlo a já mám strašně rád italskou kuchyni, takže jsem se těšil i na to. Na začátku jsem nevěděl, jak se Italové chovají. V Česku, když se na něčem domluvíte, tak je to jasné, jste tam přesně na hodinu, co jste si řekli. V Itálii je k tomu spíš lehčí přístup, když se na něčem domluvíte, nemusí to tak dopadnout, nebo ten někdo přijde o hodinu později. Když potřebujete něco vyřešit, nejde to do druhého dne, ale táhne se to třeba týden. Na to jsem si musel postupně zvykat. Ale jinak Itálie se mi strašně líbí, procestoval jsem tam hodně míst a snad procestuji další. Itálie mi přirostla k srdci.
Snový debut teplického Heidenreicha. Gól věnuju dědovi, usmíval se po výhře |
V Itálii si potrpí na módu, našel jste své věci na věšáku hanby?
Čekal jsem něco takového, ale nic v kabině nebylo. Naštěstí, protože mě móda moc nezajímá. Samozřejmě jsem se byl podívat do uliček, kde to frčí, ale nejsem do toho blázen.
V březnu bylo Bergamo epicentrem covidu-19. Jak jste tu kritickou dobu prožíval?
Když se to začalo rozjíždět, měli jsme zápas v mladé Lize mistrů. Hráli jsme proti Lyonu, přesunuli to do sportovního centra do Florencie. Potom se začalo přitvrzovat, mohli jsme jen na trénink a zpátky, jinak nikam. Kolem města byla policie a armáda, ven jste mohli jen na speciální povolení. Nakoupit, na trénink. Pár dní po Lyonu nám řekli, že se můžeme vrátit domů, že to nevypadá, že by se brzy fotbal rozeběhl. A já zůstal doma až do konce maturity.
Věříte, že v Česku to do stavu, kdy budou přeplněné nemocnice jako v Bergamu, nedospěje?
Doufám, že současná opatření tomu pomůžou a postupně se život vrátí do normálu. Bude to těžké, ale všechno se dá zvládnout a doufám, že z toho vyjdeme ještě silnější.
Jak vás pandemie ovlivnila?
Liga se přerušila, když jsem se dostával do herní pohody. Nebyl jsem z toho nadšený. Sám moc nechápu, že i když jsme testovaní každý týden, tak nám soutěž přerušili. Naštěstí se už rozběhne. Konečně.
Táta: David nic nedostal zadarmoNa svém dresu nosí číslo 18, ale víc fotbalistu Davida Heidenreicha charakterizuje jednička. „Paní učitelky ze základní školy si na něj občas vzpomenou a říkají, že se nikdy nespokojil s dvojkou,“ líčí jeho táta Tomáš. Svědomitý a cílevědomý je v životě i ve fotbale. V šestnácti se vydal do italského Bergama, odkud nyní hostuje v Teplicích. „Kolikrát jsem mu říkal, že toho má dost, ale my přiletěli o půlnoci a on byl ráno v sedm ve škole,“ tvrdil Heidenreich starší, nynější šéftrenér mládeže Slavie, v rozhovoru pro svazový portál. I on vnímal, že začátky v Itálii byly pro teenagera těžké. „Stýskalo se mu po rodině i po kamarádech, ale rychle se adaptoval. Brzy zvládal jazyk a skamarádil se jak s domácími hráči, s nimiž mohl pilovat italštinu, tak i s cizinci, se kterými komunikoval anglicky. Vidím u něj velký osobnostní posun i díky tomu, že si musel zvykat na konkurenci, na intenzitu tréninků a odlišný způsob života. Nic tam nedostal zadarmo.“ Ale prosadil se, má smlouvu a táta říká: „Co zažívá, je pro pořád takový malý sen.“ |
