Ekonomové se shodují na tom, že pro Česko jsou peníze příležitostí, kterou je třeba vhodně uchopit. „Prostřednictvím masivního množství investic můžeme Českou republiku posunout dopředu. Bude však záležet na tom, jak tuto příležitost využijeme,“ potvrzuje Štěpán Křeček ze společnosti BH Securities.
Hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil upozorňuje, že evropský plán je reakcí na slabá místa, které odkryla pandemie koronaviru. „Má pomoci akcelerovat přechod k digitálnímu hospodářství, jež je klimaticky odpovědné,“ vysvětluje.
Digitální Česko |
V průběhu pandemie se podle něj právě digitalizace ukázala jako nedostatečně rozvinutá a měla by pro Česko být hlavní prioritou. „Především jde o dobudování vysokorychlostního připojení k internetu. S tím by následně měly souviset projekty vedoucí k větší míře digitalizace a robotizace v průmyslu, digitalizace procesů ve veřejné správě a online přístup ke vzdělávání,“ navrhuje.
Další oblastí, kam by měly peníze z evropského fondu přednostně zamířit je doprava. „Výstavba dopravní infrastruktury má pozitivní přínos nejen v oblasti ekonomické, nýbrž i sociální. Vysokorychlostní železnice a hustší dálniční síť by prostřednictvím jednoduššího a časově kratšího dojíždění přiblížila české pohraničí k městům jako Praha či Brno. V konečném důsledku by se zmírnila politická polarizace v zemi, neboť by se pohraničí více vtáhlo do centra děje,“ tvrdí Lukáš Kovanda z Trinity Bank
Nutnost investovat potvrzuje i hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek, který upozorňuje na to, že produktivita práce je v tuzemsku ve srovnání s vyspělými zeměmi zhruba třetinová. „Investice by měly směřovat i do automobilového průmyslu, který si nemůže dovolit zaostávat za celosvětovými trendy,“ dodává.
Zadlužení na roky dopředu
Investice však nebudou zadarmo. Podle Lukáše Kovandy dopadnou půjčené peníze na potomky dnešní střední generace i na ty ještě nenarozené. Vnímá fond i jako tažení za záchranou Itálie, která má dostat zhruba 30 procent všech peněz. Zároveň tvrdí, že druhým cílem je podle něj vytvoření dluhové unie, která může být zárodkem unie fiskální, ve které by měl Brusel kupříkladu větší pravomoc v oblasti stanovování daní.
„Dluh by se měl splácet až do roku 2058. Očekávám ale, že v následujících desetiletích bude dluh Evropské unie narůstat a splácení bude během na opravdu dlouhou trať. Myslím, že nikdo, kdo dnes žije, se splacení evropského dluhu nedožije,“ dodává Štěpán Křeček.
Kontroverzní kritéria
Na fondu pokrizové obnovy, do kterého má připlynout 750 miliard eur, tedy zhruba 20 bilionů korun, se lídři zemí Evropské unie dohodli v průběhu července. Tyto peníze, které navýší unijní rozpočet v období 2021-2027 na více než 1,8 bilionu eur, si Evropská unie poprvé vypůjčí na finančních trzích.
Klíč k rozdělení těchto peněz mezi evropské země však čeští ekonomové nevnímají jako spravedlivý.
„Alokační kritéria vyvolávala velkou diskuzi již od samého počátku. Evropská komise jako klíč k rozdělení peněz použila HDP na obyvatele, ukazatel veřejného dluhu a míru nezaměstnanosti. Nejde však o ukazatele z období koronavirové krize, ale z období let 2015-2019. Pokud má fond pomoci zemím postiženým současnou krizí, měl by zvolený klíč dopady covidu-19 více zohledňovat,“ tvrdí Jan Vejmělek.
Skepticky se ke klíči staví i hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. „Za spornou považuji váhu a význam ukazatele míry nezaměstnanosti. Ten napovídá, že primární úmyslem je pomoc již tak zbídačeným zemím a jejich ekonomikám.“
