Muzeum ví, jak se žilo v textilním impériu, díky vzácným negativům

Jak se stavěla vratislavická Zauhlovačka nebo jak žila rodina Ginzkeyů. Severočeské muzeum má nově ve svém depozitu vzácnou kolekci skleněných negativů. Objemnou složku o 355 kusech se podařilo zakoupit díky příznivcům muzea. Stála 40 tisíc korun a pochází od sběratele.

„Jsou pro nás velmi cenné hlavně tím, že se jedná o městskou část Vratislavice nad Nisou, tedy bývalý městys. Všechny negativy se týkají především firmy rodiny Ginzkeyů, která se zabývala výrobou velkoplošných koberců,“ přiblížila kurátorka historických fotografií v Severočeském muzeu Anna Dařbujanová.

Znárodněný archiv zmizel

Soubor je o to cennější, že fotoarchiv po znárodnění továrny v roce 1945 z velké části zmizel a do dnešních dnů bylo veřejně známé jen torzo ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. 

Ginzkeyovo impérium

Továrnu na koberce a deky ve Vratislavicích založil Ignaz Ginzkey v letech 1847-1872. Založil nemocenskou pokladnu, zasadil se o vybudování silnice z Vratislavic do Vesce a Rochlice, velkou částku věnoval na výstavbu školy, prosadil zřízení pošty a na vlastní náklad ji vybavil telegrafem. Držel se hesla: „Co je dobré pro mne, hodí se i ostatním“. Pomohl také k založení zdejšího pivovaru. Byl tvrdý kapitalista, ale s duší dělníka. Zužitkovával materiál ze starých vlněných hadrů. Jeho továrnu opouštěly stovky koberců a továrník uplatnil další nápady. Zavedl do výroby umělou vlnu. Dále v roce 1870 zahájil ruční tkaní luxusních koberců, které do detailů kopírovaly orientální vzory. Tyto výrobky jej pak proslavily prodejem téměř po celém světě, zejména v Turecku. 

„Jedná se o mimořádný historický pramen, který chce muzeum po základním ošetření skleněných negativů digitalizovat a volně zpřístupnit veřejnosti,“ sdělil ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek.

Většina snímků zachycuje život v továrně. Zobrazena je nejen průmyslová výstavba, ať už barvíren nebo správní budovy, ale také dělníci při práci. „Je zajímavé, že ještě v devadesátkách tkaly ženy ručně,“ upozornila kurátorka na jednu z fotografií. Pro badatele budou podle ní zajímavé také snímky zachycující postupnou výstavbu zauhlovací věže od počátku až po rok 1918, kdy byla dokončena.

Vzorník od Alfonse Muchy

Autorem je neznámý fotograf, který mohl být podle kurátorky najatý, aby fotil za účelem propagace. V kolekci je vyfocen například i vzorník, jehož autorem je Alfons Mucha. „Tento vzorník máme shodou okolností i v našich sbírkách,“ připomněl ředitel muzea.

Jak dále poznamenala kurátorka, služeb fotografa využívala i samotná rodina Ginzkeyů. Díky tomu jsou na nich k vidění například honosné interiéry jejich vily, které zanikly po devastujícím požáru v roce 1948. 

„Dále jsou tam různé pohledy na Vratislavice. Lze porovnat, jak vypadaly tehdy a jak dnes,“ upozornila Dařbujanová. Mezi skleněnými negativy jsou celuloidové filmy, na kterých jsou také zachycené prostory firmy.

Podle kurátorky nechal snímky zřejmě zadat Wilhelm Ginzkey. Samotné negativy musí být ještě vyčištěny, některé jsou podle kurátorky poškozeny. Soubor byl pořízen z účelové dotace, na kterou přispívají město Liberec i Liberecký kraj. Je určena na záchranné výkupy. „U těchto souborů to často končí tak, že je sběratelé rozprodají a ten soubor pak zanikne,“ upozornil ředitel.

Shodou okolností se aktuálně muzeu podařilo získat na příští tři roky grant Evropské unie na digitalizaci a restaurování sbírkových předmětů ve výši 47 milionů korun.