A tak vzal rád za vděk možností si v termínu na trati s ostatními piloty alespoň otestovat techniku a večer u kalíšku něčeho dobrého zavzpomínat na čtvrtstoletí s ikonickou tratí. „Nebylo to nic velkého, ale trochu jsme zavzpomínali a oslavili,“ líčí 46letý závodník a šéf stáje Nutrend Racing, pro kterého je Ecce Homo osud.
Přišli i lidé, kteří s vámi byli u závodních začátků?
Byl tam Martin Polzer, který nebyl jen u mého prvního startu, ale od druhého s námi jezdil jako mechanik dalších deset let. Úplně na začátku se mnou byli rodiče, ale ti už tu bohužel nejsou.
Vzpomínáte ještě na svůj první ročník, kdy jste startoval se škodou favorit?
Rád se k tomu vracím, přijel jsem na první závod a ani jsem nevěděl, co jsou přejímky. Gumy jsem měl jen na sucho, a aby toho nebylo málo, tak začalo pršet. Jet jsem musel i tak a závod jsem nedokončil, protože se mi v polovině tratě pokazil motor. Ale znamenalo pro mě strašně moc, že jsem se vůbec mohl postavit na start, protože jsem na Ecce Homo chodil jako malý kluk od pěti let s rodiči a potom s kamarády. Být na startu byl pro mě splněný sen. Dokonce máme na dílně favorita a chceme ho postavit úplně stejně, jako byl tehdy. Děláme na tom už asi dva roky, ale jen když je čas, nespěcháme.
Václav Janík (vlevo) slaví druhé místo na Ecce Homo, uprostřed je vítěz Christian Merli, vpravo pak třetí Simone Faggioli.
Který ročník z těch pětadvaceti se vám ještě vybaví?
Ten předloňský, kdy jsem dojel druhý absolutně, na to nikdy nezapomenu. A pak první závod s formulí, nebo když jsem bojoval o mistra Evropy s mitsubishi, nebo jak jsem v té kategorii udělal traťový rekord. To jsou mé největší milníky, ale dokážu si vzpomenout na všechny závody, každý byl nějak specifický.
Jste zklamaný, že letos jste kvůli nákaze závodit dlouho nemohli?
Už jsme cítili, že závody se budou rušit, takže zklamání to ani není. Vnímáme, že je to celosvětový průšvih, takže jsou teď důležitější věci, aby všechno bylo v pohodě. O to víc se připravíme na příští rok. Jsme rádi aspoň za ten test, protože i kdyby se závod nejel, musel bych si Ecce Homo alespoň vyjet, abych nechyběl. Od pěti let jsem tam jako divák, dokonce jsem jednou z nemocnice odešel na revers, rodiče mě museli vzít, jinak bych na závod utekl. Původně jsem měl nápad uspořádat na trati místo závodu alespoň setkání se závodníky z okolí a udělat si spanilou jízdu nahoru osobními auty. Naštěstí kluci ze Šternberka vymysleli test, za což jim děkuji.
Díky tomu jste sérii účastí od pěti let nepřerušil.
Trvá dál. Kdybych nemohl vůbec, to bych byl zklamaný, takto si můžu říct, že jsem ji nepřerušil. A bude to další z ročníků, na který nepůjde zapomenout.
Dal vám test nějaké praktické poznatky?
Určitě, proti loňsku máme na autě nejvíc změn za poslední dobu, hlavně jiný podvozek. Na začátku jsme měli problémy s plynem, chvíli trvalo, než jsme je vyřešili. Ale bylo to užitečné, protože můžeme auto vyzkoušet kdekoli na okruhu, jenže potřebujeme podmínky simulovat na trati, kde se normálně jezdí a která má nerovnosti. Hodně nám to tedy přineslo, ale ještě nás čeká hodně práce.
Cítil jste na sobě závodní pauzu?
Když se začaly rušit závody, koupili jsme motokáru a začali trénovat na ní. Máme výborné zkušenosti na Steelringu v Třinci, kde se dalo v omezeném počtu připravovat. To nám všem hodně pomohlo a teď už měsíc jezdíme po testech i na okruzích. Tím, že máme nový projekt pro Autoklub ČR, tak jsme dovezli Hyundai TCR pro novou kategorii, ve které budeme vychovávat mladé jezdce. Také jsme testovali s LMP3 (prototyp kategorie Le Mans – pozn. autora), takže nám zbývala jen kopcová auta. Přestávka pro nás nebyla tak dlouhá, spíš naopak si myslím, že díky ní jsem se jako závodník mohl připravovat i fyzicky a jsem připravený lépe než předtím.
Má letošní výpadek závodů ekonomický dopad na váš profesionální tým
Nějak se to projeví, protože piloti, kteří u nás startují, mají konkrétní rozpočty, ale čekal jsem to horší a zatím to zvládáme. Nevidíme, že by to měl být nějaký velký průšvih, všechny projekty nám fungují a ještě se k nám přidali další jezdci. Akorát jsme neměli díly ze zahraničí a nemohli pracovat na autech, takže jsme omezili kapacitu lidí na firmě a dotklo se nás to i kvůli neodjetým závodům. Ale máme skvělé partnery, kteří rozumí těmto problémům a nemělo by to pro nás znamenat krácení rozpočtu.
Sezona začíná se zpožděním a s nahuštěným kalendářem, budete se snažit program dohnat?
Na okruhu ano, protože Hungaroring se z května přehodil na říjen, vypadne jen jeden závod v Polsku a ostatní se pojedou. U kopců je to složitější, na rozdíl od okruhu se nedá uzavřít pro diváky, ale tím, jak se všechno uvolňuje, tak je plánovaný začátkem července závod ve Vrbně pod Pradědem a dva týdny nato v Náměšti nad Oslavou. Po zrušení evropského šampionátu se tedy budeme věnovat mistrovství republiky, ale při termínových kolizích musíme dát přednost okruhům. I tak, pokud se nám bude dařit, bychom mohli bojovat do třetího místa absolutně. Uvidíme, jak se věci vyvinou.
A pořád je tu možnost, že se Ecce Homo pojede v srpnu.
Modlím se, aby to nebylo v termínu, kdy budu muset závodit jinde. Pro fanoušky by to ale bylo skvělé, píší nám, jestli budou závody. Organizátoři ve Šternberku dělají maximum, aby se to podařilo, a už jen z úcty k tradici závodu, i kdyby to měla být zkrácená varianta, hlavně ať se jede. Byl jsem překvapený, kolik lidí na testu bylo, i když se o něm téměř nevědělo. Mám informace, že tam někteří spali u tratě stejně, jako by závody byly, takže si svou sérii také nepřerušili. Pokud bych mohl závod podpořit, tak to udělám, Ecce Homo je srdeční záležitost.
