Odejít do Prahy? A kvůli hokeji? Tak to ani náhodou!
Když se o mladého Trojáka začaly v roce 1934 zajímat kluby z hlavního města, s pochopením se příliš nesetkaly. Rodiče byli proti.
Otec pracoval v místní cihelně a tvrdou dřinu očekával také od dalších členů početné rodiny, aby se všichni uživili. Peněz neměli příliš nazbyt.
Ovšem nechat tak talentovaného a neuvěřitelně rychlého hokejistu bez povšimnutí? To by přece byla věčná škoda!
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Mladý Laco často trávil čas na zamrznutých rybnících nedaleko cihelny. Mezi vrstevníky vyčníval a v mateřském klubu ČsŠK Košice brzy dorostl ve hvězdu. Měl namířeno do popradského klubu - tehdy nejlepšího slovenského týmu, který se později (v sezoně 1936/37) pod názvem HC Tatry zúčastnil prvního ročníku československé ligy.
Nakonec bylo vše jinak.
Únos ve jménu sportu
Ještě v roce 1934 „objevili“ Trojáka na turnaji ve Vysokých Tatrách hokejisté z hlavního města - podle některých pramenů zástupci Slavie, podle jiných zástupci LTC. Ať už to ale bylo jakkoliv, o košického rychlíka projevily zájem oba kluby.
Troják neodolal a Pražané nakonec dosáhli svého. Hokejistu do týmu získal slavný LTC, a to velmi troufalým způsobem.
„Jednoduše ho unesou do hlavního města a drží v domácím vězení tak dlouho, dokud se věci neuspořádají podle jejich představ,“ píše historik Miloslav Jenšík v knize První mistři světa.
„Známý tatranský hokejový činovník Miloslav Slavík spěchá do Prahy, aby s Trojákem promluvil, ale únosci mu neumožní setkání. Čisté to zrovna není, ale má to i své světlé stránky: mimořádný talent v týmu mezinárodní úrovně rychle dozrává. Takového borce potřebuje i národní mužstvo!“
Tým historicky prvních mistrů světa z roku 1947.
Drzé a snad i trochu riskantní jednání se klubu bohatě vyplatilo.
Trojáček, jak mu fanoušci v Praze s oblibou říkali, strávil v LTC zbytek kariéry i života. Vypracoval se v jednoho z nejlepších československých hokejistů své doby a na klubové úrovni posbíral mnoho týmových úspěchů.
Fantastický bruslař a neúnavný dříč navzdory mnoha gólům neproslul jako střelec, ale hlavně jako bojovník a nahrávač.
Ladislav TrojákKlubová kariéra
Reprezentační kariéra
|
„Troják je nejen nejrychlejší, ale hlavně zářný vzor obětavé, srdnaté, houževnaté a hlavně nesobecké hry,“ vyzdvihl v prosinci 1943 deník Večer kvality slovenského borce.
Košický rodák býval svým stylem platný na obou stranách kluziště. Dokázal vybojovat spoustu puků. Prací pro tým si navíc získával sympatie z řad kolegů na ledě i sportovní veřejnosti.
„Právem patří k našim nejoblíbenějším sportovcům. Mezi spoluhráči patří mezi ty, kteří drží partu. A při jeho poctivosti v přípravě a činnosti věříme, že s Trojákem právě tak dobrým se sejdeme i za dalších deset let.“
Že se přání protektorátního deníku bohužel nenaplní, to v tu chvíli samozřejmě nikdo netušil.
První Slovák v reprezentaci
Po příchodu do Prahy dostal Troják brzy pozvánku i do národního týmu - jako vůbec první slovenský hokejista.
Premiéru na velkém turnaji si odbyl v roce 1936 pod pěti kruhy. Na olympijském turnaji v jihoněmeckém Garmisch-Partenkirchenu skončili Čechoslováci čtvrtí.
„Na turnaj nemám právě nejlepší vzpomínky, tehdy se nám totiž příliš nedařilo. Smůla se nám lepila na brusle i na hůl,“ popisoval Troják po letech pro deník Volné slovo.
Bruslivý útočník se prvních startů za národní mužstvo na velké akci mohl dočkat i dřív. Do cesty se mu však postavila nečekaná překážka.
„Vždyť on vůbec není Slovákem!“ zjistily úřady.
Šlo o nesrovnalost. Troják byl národností Slovák, v Košicích se narodil i vyrostl. Avšak před světovým šampionátem v roce 1935 vyšlo najevo, že má po otci polské občanství.
Před 104 roky se v Košicích, v tehdejším Uherském království (a údajně s polskou národností), narodil bezpochyby nejlepší slovenský hokejista první poloviny 20. století - Ladislav Troják.
Mistr světa 1947 o rok později zemřel při letecké nehodě nad kanálem La Manche. https://t.co/mT4s2DuhEX
Do příští sezony se podařilo vše uvést do pořádku. A tak Troják nejenže mohl řádně reprezentovat svou zemi, ale v dalších letech se stal pevnou součástí národního týmu. Byl stálicí.
V éře před druhou světovou válkou hrával nejčastěji v útoku s Oldřichem Kučerou a Josefem Malečkem, který tehdy patřil k nejlepším hokejistům v Evropě. Po válce pak Troják nastupoval nejvíce vedle Stanislava Konopáska a Vladimíra Zábrodského.
Vskutku vybraná hokejová společnost.
Mistr světa zemřel tragicky
Největšího reprezentačního úspěchu se Troják, kterému spoluhráči často říkali Patrik, dočkal v únoru roku 1947. Českoslovenští hokejisté tehdy ovládli mistrovství světa v Praze a vůbec poprvé v historii se stali šampiony.
Jak jinak, i v tomto případě byl Troják prvním Slovákem, který takového úspěchu dosáhl.
„Pražského“ turnaje se košický dříč, tehdy civilním zaměstnáním úředník, účastnil už jako zkušený veterán. V týmu patřil k nejstarším, historik Jenšík ho nazval „starostlivým tátou nováčků mužstva“.
Sice nebudil takovou pozornost jako kupříkladu Konopásek se Zábrodským, zůstal trochu v jejich stínu. Avšak svým stylem hry byl pro mužstvo velmi přínosný.
Trosky letadla s československými hokejisty nenašli. Zabil je sebejistý pilot |
O rok později se Troják radoval z olympijského stříbra, které Čechoslováci vybojovali ve Svatém Mořici ve Švýcarsku. A na podzim téhož roku se vydal s národním týmem na cestu do Francie a Velké Británie.
Měla to být jeho poslední reprezentační akce. Tou dobou už pomalu směřoval svou pozornost ke smluvenému trenérskému angažmá ve Varšavě.
Vše změnil osudný let z Paříže do Londýna v pondělí 8. listopadu 1948.
Ještě v sobotu pomohl Troják k vítězství 4:3 nad francouzským Racingem. Dva dny poté spolu s dalšími spoluhráči nasedl do letadla, které ale vlivem špatného počasí nikdy nedorazilo do cíle.
Zmizelo.
Při leteckém neštěstí nad průlivem La Manche tehdy přišlo o život šest hokejových reprezentantů.
Národní tým v listopadu 1948 v Paříži. Troják je v podřepu, třetí zprava.
Konkrétně Troják po sobě zanechal manželku a malou dcerku.
Co na to komunistický režim? Ten podezíral hráče z emigrace. „Státní bezpečnost nevěří informacím o letadle, které zmizelo beze stopy. Rodiny šesti hokejistů navštěvují podivní, zlí muži. Vyhrožují, zastrašují, prohrabují se v písemnostech a osobních věcech,“ píše historik Jenšík.
Trosky letadla se nikdy nepodařilo najít. Až později moře vydalo ostatky dvou těl, z nichž jedny patřily pilotovi.
V Košicích na svého slavného rodáka nezapomněli. Po prvním Slovákovi v reprezentaci pojmenovali zimní stadion a od roku 1970 se ve městě pravidelně koná mládežnický turnaj - Memoriál Ladislava Trojáka.
