„Smrt tu přichází rychle,“ říká novinářům BBC Temie Giwa-Tobosunová, podnikatelka z Nigérie. Její firma Lifebank doručuje nemocnicím v její rodné zemi i jinde po Africe krev. Zaměstnanci společnosti k tomu většinou používají lodě nebo kamiony, v poslední době však začínají experimentovat i s drony. A nemohou si je vynachválit.
Drony přitom získávají na popularitě po celém kontinentu. Například ve Rwandě se mají stát jedním z hlavních instrumentů budoucího ekonomického růstu. Země by se do třiceti let ráda vymanila z pozice rozvojové země a stala se moderní ekonomikou. Podle jejího prezidenta Paula Kagameho jí v tom mají pomoci právě drony. Podle jeho vystoupení na tamním fóru o využití dronů nejen jako dopravní prostředek, ale i jako vývozní artikl.
Kagameho vize má podporu především mezi mladými lidmi. „V málo vyvinutých zemích, jako je Rwanda, se musíme na nové technologie adaptovat mnohem rychleji,“ myslí si Benjamin, student místní průmyslové vysoké školy. „(Starší) lidé tady toho o dronech moc nevědí, ale my mladí je to musíme naučit,“ dodává.
Dron zachraňuje životy. Poprvé přinesl orgán k transplantaci |
Kagame vidí hlavní přínos dronů v logistice. Rwanda má stejně jako většina afrických zemí velmi špatnou dopravní infrastrukturu a místa, kde jsou alespoň nějaké silnice, mnohdy nejsou kvalitně zmapovaná.
„Moji řidiči se museli naučit přesnou polohu všech čtyř set nemocnic, do kterých doručujeme, nazpaměť,“ potvrzuje svými zkušenosti z Nigérie Giwa-Tobosunová. Drony by tak mohly speditérům značně ulevit a zrychlit dodávky – průmyslového zboží i zmíněných životně důležitých lékařských pomůcek.
Problémem jsou finance
Ne všichni afričtí „dronaři“ však dodávkám bezpilotními letouny věští světlou budoucnost. „V nějaké smysluplné šíři to nebude realizovatelné ještě nejméně deset let,“ tvrdí Freddie Mbuya z tanzanské firmy Uhurulabs. „Z humanitárního hlediska je to sice potřeba, ale není tu pro to trh,“ dodává.
Podle něj firmy, které používají drony k dodávkám, žijí jen ze sponzorských darů a státní podpory. Potenciál ale vidí jinde – v mapování špatně dostupných oblastí. Na tuto službu si jeho drony objednávají místní těžaři a zemědělci, kteří hledají, kam své podnikání rozšířit. Poptávka po dronech je však od místních firem stále ještě malá.
Největší kritici používání dronů tak upozorňují na to, že jsou podobné firmy v současnosti často placené výhradně ze zahraničí. Je tom tak i kvůli financím. „Nemůžeme si v rozvojových zemích účtovat 250 dolarů (asi 6,2 tisíce Kč)za jednu dovážku,“ komentuje Giwa-Tobosunová. Při nižší ceně se jí však doručování nevyplatí. „Bohužel, jediný způsob, jak se v byznysu udržet, je být ziskový,“ zakončila.
