Ředitel Krajské hygienické stanice v Hradci Králové Ivan Kučera ujišťuje, hygienici mají situaci v kraji zatím pod kontrolou.
„Vím, že část obyvatel to takto vnímá a opravdu se bojí, ale to je, myslím, škoda, žít ve strachu. Na druhou stranu je třeba dodržovat prevenci,“ říká Ivan Kučera.
Když se podíváme na celou republiku, je na tom podle vás kraj ještě relativně dobře?
Domnívám se, že v podstatě od počátku je vidět rozdělení krajů, pravděpodobně i podle množství a struktury obyvatel. Stále vede Praha a naše kraje jdou trochu později, ale to neznamená, že se to nedožene.
Odráží se na tom, že máme v kraji odlehlejší oblasti jako Broumovsko, Orlické hory nebo i Krkonoše, když jsou zrovna bez turistů?
Samozřejmě šíření nákazy souvisí s koncentrací lidí, s tím, jak se scházejí, jak se dostávají do skupin, kde jsou v úzkém kontaktu. Takže pochopitelně horské oblasti mají větší šanci, že případů bude méně.
Když se díváme na čísla, nejvíce nakažených je v okresech Hradec Králové a Náchod. Lze říci, že tyto okresy v době nástupu epidemie měly jarní prázdniny a lidé se vraceli ze zahraničí?
Takto bych to nehodnotil. U Hradce, vzhledem k tomu, že je tady obyvatel nejvíc, se vyšší čísla dají očekávat, ale jsou to případy rozstrkané do jednotlivých míst. Nejde tedy nějak generalizovat, proč tady jsou. Řekl bych, že na Hradecku je to úplně přirozený vývoj. Na Náchodsku je to trochu specifické, protože tam došlo ke značnému nárůstu případů proto, že onemocněly celé rodiny. Když vám onemocní třeba dvě rodiny, které mají deset členů, rázem počty celkově vyskočí.
Má tedy cenu se upínat k dovoleným v zahraničí, nebo už to v tuto chvíli nehraje roli?
To je správná otázka, protože primárně to byly jednoznačně dovolené v zahraničí. Začínali jsme lyžaři a těmi, kdo přijeli z hor ze zahraničí. Teď se situace změnila, protože pochopitelně lidé už jsou hodně doma, mezitím už také řada z nich skončila karanténu a neonemocněla. Teď je struktura u nás v kraji trochu bohatší. Byly případy, kde se lidé sešli na nějaké akci. Nebylo to v zahraničí, ale u nás. Nebo se sešla rodina při nějaké události. Byly to srazy. Takže měli jsme naše lidi z ciziny, potom tyto události, kde se sešlo více lidí, a teď už jsou případy, kde se nákaza nedá vysvětlit. Teď už lidé nevědí, kde se nakazili, a tomu se říká, že dochází ke komunitnímu přenosu v populaci, kdy v podstatě nelze vysledovat, od koho nákaza přišla.
Jak vypadá nyní vaše práce, na základě čeho se vám daří zjišťovat kontakty nakažených?
Stále se nám ještě daří trasovat lidi, kteří byli v kontaktu s nemocným. Na začátku stojí pozitivní, kterého zjistíme. Tito lidé mají nějaké zdravotní potíže, pokud by mohly souviset s touto nemocí, mají se obrátit na svého praktického lékaře, ten posoudí situaci a má právo je indikovat k odběru. To gró už nyní indikují praktičtí lékaři a je to tak správně. Pošle ho na odběr, pokud se ukáže, že je pozitivní, my to samozřejmě vidíme ve výsledcích, okamžitě si ho přebíráme a snažíme se od něj zjistit, kde se pohyboval, s kým byl v kontaktu v době, kdy mohl nakazit druhé.
Jak velký tým těchto trasovačů u vás je?
Problém je, že lékaři epidemiologové jsou dražší zboží. Na to se příliš nepamatovalo, takže jich máme v našem kraji jen několik, řekněme jak na prstech jedné ruky. To je odborný základ, jsou to lidé, kteří rozhodují o složitých případech, v podstatě o tom, jestli člověk z hlediska šíření nákazy přichází v úvahu, kdy asi byl infekční a tak dále. Na nich leží největší tíha. Přiznám se, že každý v týmu pracuje 16 hodin denně. Mým úkolem je udržet je provozuschopné i za cenu toho, že bych jim nakázal alespoň odpoledne nebo noc volnou. Děláme vše, abychom je udrželi v kondici.
Předpokládám však, že mají k ruce kolegy, kteří jim pomáhají s tou mravenčí prací.
Odborný základ se pak rozpadá na desítky lidí, kteří hledají, telefonují s kontakty, zařizují, aby se dostali do karantény, vytvářejí se seznamy. Máme k tomu dokonce mediky a jsme s nimi velice spokojení.
Posílili vás studenti, externisté, nebo snad i lidé ze zavřených firem?
To zase ne, musíme trochu zůstat v medicíně. Praktici se nám hlásili sami a my je rádi přijmeme. Jsou velmi šikovní. Pomáhá nám také jeden lékař od vojska.
Je pro vás výhodou, že v Hradci je lékařská fakulta, jak civilní, tak vojenská?
Nedokážu odpovědět, jak by to bylo, kdyby fakulta byla v jiném městě. Jestli by se nám hlásili, nebo ne, ale bylo moc hezké, že se hlásili sami.
Lze říci, že v kraji je situace zvládnutá, nebo ji spíš dobíháte?
Zatím stále máme přehled. Myslím, že pokud držíme přehled, kde a koho do karantény, je to stále ještě zvládnuté.
Sice máme karanténu, ale lidé mohou chodit do práce, na nákup, do přírody. Nakolik by se měli obávat nakažení?
Myslím, že je škoda, kdyby lidé měli žít ve strachu. Vím, že část obyvatel to takto vnímá a opravdu se bojí, ale to je škoda. Na druhou stranu je třeba dodržovat prevenci. Myslím, že se o ní všude píše dostatečně, ať jde o roušky, mytí rukou, dezinfekci... Teď je však podstatné, aby lidé, kteří skutečně jsou pozitivní, byli pokud možno identifikováni a potom šli do izolace, což prakticky znamená domů.
Dodržují podle vás lidé nařízenou karanténu?
Mám dojem, že většina populace je rozumná, spolupracuje a ví, o co jde. Za to jim patří veliký dík. Ale vždy se najdou jedinci, kteří budou jiní, vnímají to jinak a nebudou nařízení dodržovat.
Vycházky do parků a do přírody jsou povolené. Není to problém, když jsou v hradeckých lesích najednou davy?
Když si vezmete, že jste venku v přírodě, potkáte někoho a minete se s ním, je riziko nákazy absolutně minimální, ještě navíc pokud máte oba roušky. Ale když to lidé pojmou tak, že si na Hradečnici U Vlka sednou, začnou točit pivo nebo si sedat do skupinek, už je špatně. To je proti zásadám, které se snaží opatření nastavit.
Jak se mají lidé chovat, když jim třeba přijde balík? Mají ho postříkat dezinfekcí?
To bychom se pak už museli bát úplně všeho, nemohli bychom se dotknout kliky a nic koupit. To už je opravdu extrém. Určitou míru rizika asi přijmout musíme, to bychom museli fungovat dokonale v rukavicích, hned všechno vyhazovat, dezinfikovat povrchy. Domnívám se, že toho už nejsme schopni. Je třeba odlišit rizikové chování, a to je v tuto chvíli jednoznačně sdružování, kde jsou spolu a povídají si delší dobu, smějí se a mohou vylučovat kapénky.
Opravdu bych se snažil apelovat na lidi, aby ještě chvíli vydrželi, a pokud možno se omezila přátelská setkání jak v rodině, tak mezi známými. Teď není dobrá doba, aby se lidé scházeli a pěstovali přátelské schůzky. Jestliže se snažíme omezovat pohyb po venku, to samé by mělo platit i v rodinách. Důležité je, aby lidé, kteří by mohli být pozitivní, se pokud možno dostali na testy a byli izolováni. To je základní pravidlo.
Stoupají počty nakažených v kraji i díky tomu, že zatímco na začátku prováděli odběry jen v Hradci Králové, nyní fungují odběrová místa i v okresních městech?
Zcela jednoznačně, protože čím více budeme testovat, tím máme větší šanci podchytit pozitivní a dát je do izolace. Proto vzniká čím dál více odběrových míst. Věřím, že to bude pokračovat. I proto je dobré, aby praktici indikovali. K potížím, k nimž patří horečka, kašel, dušnost, bolesti kloubů, zad, velká únava, se mohou přidávat podle našich zkušeností i další příznaky, které by se třeba nikdo nečekal. Někteří mají průjem a řada z nemocných v izolaci udává, že mají ztrátu čichu nebo ztrátu chuti.
Takže myslím, že pokud lidé, když teď už dochází ke komunitnímu přenosu, u sebe zjistí, že jim najednou zničehonic začíná teplota a tak dále, je tam ztráta čichu, tak by měli co nejdříve zkontaktovat praktika a domluvit se s ním, aby je nechal otestovat, protože to je ta nejlepší cesta, aby tento člověk byl co nejdříve v izolaci.
