Chátrající objekt přitom zakoupila spolu se sousední sportovní halou teprve v roce 2017. Za obě nemovitosti včetně pozemků tehdy dala 9 milionů a plánovala je i obě vrátit k životu.
„Když jsme oba objekty koupili, mysleli jsme si, že sportovní halu budeme provozovat bez větších investic a lázně budeme postupně opravovat. Ukázalo se však, že hala byla v katastrofálním stavu a vyžadovala mnohamilionové investice do generálních oprav,“ vysvětluje majitel společnosti Miloš Podolský, proč lázně prodává.
„Ty v některých částech haly stále pokračují a nemáme žádnou veřejnou podporu ani dotace. Na opravy lázní nám proto logicky nezbývají prostředky,“ dodává Podolský.
Firma s nimi přitom měla velké plány. S obnovou bazénu sice nepočítala, chtěla tu však vybudovat sál pro společenská, kulturní a sportovní setkání.
Z objektu „vyhnala“ bezdomovce s narkomany, kteří tu pobývali, a odvezla tuny odpadu a sutin.
Brzy otevřela i sousední sportovní halu, kde se hrály futsalové zápasy a později tu vzniklo úspěšné trampolínové centrum, které je dnes hojně navštěvováno mládeží a rodinami s dětmi.
„Sportovní halu neprodáváme. Naším cílem je provozování sportovních a kulturních aktivit na Střekově, kde pro občany a jejich děti nic není. Trampolínové centrum je jen začátek, chystáme i další rozšíření aktivit, chceme vytvořit pestré centrum pro rodinnou zábavu,“ vysvětlil Podolský.
Jaký bude další osud lázní z roku 1931, je teď naopak nejisté. Mnozí lidé by si přáli, aby objekt koupilo město nebo obvod Střekov, který se současným majitelem v minulosti vedl několik jednání.
Schichtovy lázně
|
„Měli jsme rozpracovaný komunitní projekt záchrany lázní formou crowdfundingového financování a dohodu s majitelem, že ho podpoří,“ říká starosta obvodu Petr Vinš (Za lepší Střekov)
„Asi se však rozhodl prodat to dříve, než jsme projekt stihli dokončit. Určitě mu zavolám a pokusím se ho ještě přesvědčit, nicméně částka 5,5 milionu je pro náš projekt příliš vysoká,“ dodává Vinš s tím, že si v budově dokáže představit například kavárnu s galerií a později i saunu nebo wellness.
„To by ale trvalo řadu let a museli bychom na to sehnat sponzory nebo dotace,“ upozorňuje.
Na nabídku prodeje lázní zatím nijak nezareagovalo ani město Ústí nad Labem, které v minulosti o možnosti vykoupení objektu ze soukromých rukou uvažovalo.
„Nabídku jsem ještě neviděl, takže není možné jen tak říci ano, či ne. Musíme to posoudit ve vedení města a bude záležet na více okolnostech,“ sdělil MF DNES k aktuální situaci primátor Petr Nedvědický (ANO).
Majitel by si přál, aby nový investor v lázních zachoval sportovní či kulturní ráz objektu.
„Dovedeme si tu představit i akvapark se saunovým světem. Jsme ústečtí patrioti a záleží nám na zachování unikátní historické budovy, kterou mnozí Ústečané včetně mě zažili funkční a v plném provozu,“ vzpomíná Podolský.
16. října 2017 |
„Bývalé i současné vedení střekovské radnice nám opakovaně vyjadřuje podporu, ale obvod bohužel nemá finanční prostředky ani kompetence k tomu jakkoliv pomoci,“ mrzí Podolského.
Podle něj úroveň života na Střekově klesá. „Před druhou světovou válkou byl Střekov samostatné a bohaté město. Dnes je to jen obvod, který stojí na úplném okraji zájmu vedení města Ústí a chátrá,“ posteskl si Podolský.
„Žukovova ulice vypadá jako tankodrom a do centra Střekova nejezdí již řadu let žádný autobus, i když zde žije mnoho lidí, kteří by autobusové spojení uvítali. S minulým i současným vedením města jsme o situaci na Střekově jednali, ale bohužel neúspěšně,“ podotýká Podolský.
V 60. letech zabila 16 plavců améba, která požírá mozekLázně Dr. Vrbenského byly ve své době jedněmi z nejmodernějších ve střední Evropě a lidé je rádi využívali. Mají však i neobvyklou temnou skvrnku ve své historii: v letech 1962 až 1965 tu došlo k největší zaznamenané světové epidemii primární amébové meningoencefalitidy, již způsobuje vodní parazit Naegleria fowleri. Jde o prvoka, jenž napadá centrální nervový systém, v podstatě požírá mozek. Ve zmíněném období v Ústí zemřelo na hnisavý zánět mozkových blan 16 mladých lidí ve věku od 8 do 25 let. Kromě příznaků oběti spojovalo jediné – krátce před smrtí plavaly právě v bazénu Vrbenského lázní. Lékaři a odborníci si s onemocněním dlouho nevěděli rady. U nemocných totiž nenašli meningokoky, které v podobných případech očekávají. Nemoc měla prudký průběh a nebylo možné ji léčit antibiotiky. Infekce přišla ve čtyřech vlnách a nikdo z napadených ji nepřežil. Původce onemocnění, améby Naegleria fowleri, byl odhalen až dva roky po epidemii. Bazén byl opraven, došlo ke zlepšení systému vodní cirkulace a také k pravidelné kontrole vody na výskyt améb. Další případy nákazy už se neobjevily. Až v prosinci 1977 pak došlo i k lokalizování zdroje nákazy – v dutině čelní stěny bazénu. Následovala tak další rekonstrukce. Celosvětově je dodnes známo asi jen 300 případů primární amébové meningoencefalitidy. Úmrtnost je podle lékařů vyšší než 95 procent. K infekci dochází, když kontaminovaná voda pronikne nosem do těla, nejčastěji při koupání ve sladké nechlorované vodě. Prvok se přes sliznici dostane podél čichového nervu do mozku, kde se živí neurony a napadá nervový systém oběti. Příznaky začínají brzy po nákaze a zejména v počátečním stadiu mohou být zaměněny za meningitidu. Projevují se bolestmi hlavy, horečkou, zvracením, halucinacemi či poruchami vědomí. Většina obětí umírá za 5 až 8 dnů od nákazy. |
