„Dostal jsem loket od Jemelky, ale to se stane. Chviličku to bolelo, ale teď už ne,“ mávl rukou. Po závěrečném hvizdu se s ryšavým olomouckým stoperem na trávníku přátelsky objali a boule byla zapomenuta.
Větší újmu pociťoval z bezbrankové remízy. „I v deseti jsme předváděli super fotbal, takže pro nás je to určitě ztráta,“ měl jasno Ševčík.
Slávisté dokázali navzdory vyloučení zatlačit soupeře před vlastní branku, sigmáci měli přílišný respekt a pozornost upřeli na ubránění nuly.
„Po vyloučení jsme do toho šli s tím, že nemáme co ztratit. Od nás už by nikdo nic nečekal, protože v deseti se tady hraje těžko, Olomouc je fantastické mužstvo, alespoň tedy pro mě. Šli jsme do plných a měli jsme druhý poločas víc ze hry,“ hodnotil slávistický záložník.
Dva ztracené body ale sešívané nemusí mrzet, na čele tabulky mají i tak pohodlný jedenáctibodový náskok. Jen na Hané přišli o vítěznou sérii čítající osm zápasů. „To vůbec neřešíme, chceme hrát na špici a mít co největší náskok po podzimu. Šňůra je sice hezká, ale chceme vyhrát titul,“ zdůrazňuje.
S fotbalem začínal v rodných Supíkovicích na Jesenicku, odkud je to do Polska jen přes jeden malý kopec. Do Sigmy přišel v deseti letech a už v dorostu zářil a sbíral reprezentační starty.
„Petr je fotbalový génius, kterému nemusel už jako mladému nikdo radit a z 99 procent zvolil ve hře optimální řešení, protože to má dané,“ vzpomínal v rozhovoru pro MF DNES mládežnický kouč Augustin Chromý.
Vždy se sem rád vracím
Na Andrově stadionu strávil celkem dvanáct let, polovinu dosavadního života, a tak zápas mohl těžko brát stejně jako ostatní sešívaní. „Působil jsem tu odmalička, od mladších žáků, pro mě bude tento stadion vždycky speciální. Se spoustou kluků jsem hrával, takže se sem vždycky rád vracím. Vyhecuje mě to, abych podal co nejlepší výkon,“ přiznal.
Na hřišti ukazoval velkou touhu dát gól. V 19. minutě si sklepl míč hrudí a pálil k bližší tyči, o pět minut později při dělovce mířící pod břevno brankář Mandous po efektním letu vyškrábl míč nad.
„Z té první šance jsem měl dát gól, tam jsem se nejlíp uvolnil a měl jsem to cpát víc nahoru. Gólman to fantasticky chytil, byl rychle na zemi, výborný zákrok. Musím říct, že Mandous chytal skvěle, klobouk dolů před ním,“ ocenil Ševčík, který měl na tribuně svůj soukromý fanklub z rodných Supíkovic. „Přijeli naši a nějací mí skalní fanoušci.“
Musí z něj mít radost, vždyť se po příchodu z Liberce dokázal prosadit v nabitém kádru úřadujícího mistra. Na jaře na sebe upozornil dvěma góly na Stamford Bridge do sítě slavné Chelsea a na rozhodující zápasy kvalifikace ho povolal reprezentační kouč Šilhavý. „Musím říct, že jsem si lepší dobu pro to, hrát v reprezentaci, nemohl vybrat, protože hned v prvním zápase jsem postoupil na EURO,“ rozplýval se.
V klíčovém zápase proti Kosovu naskočil v 76. minutě a o čtvrthodinku později už křepčil s ostatními v postupové extázi.
Teď je připravený udělat vše, aby se na šampionát podíval. „To je cíl každého hráče a každý se tam také může dostat. Musíte udělat všechno, abyste se dostal před ty ostatní,“ vyhlíží boj o nominaci.
Jak fanoušci Sigmy zpovzdálí sledují stoupající Ševčíkovu hvězdu, nutně v nich hlodá myšlenka, že svůj um na Andrově stadionu nestihl pořádně ukázat. Brzký odchod talentovaného záložníka zůstává jedním z nejpalčivějších selhání managementu klubu. Ševčíka v létě 2016 po sestupu do druhé ligy koupil Liberec za hubičku, tedy údajně za nižší jednotky milionů korun. Po dvou letech už mířil do Edenu jako ligové eso.
„Ševčíka bych nikdy neprodal, měl prodlouženou smlouvu, jenže toho ještě ze své pozice spolumajitele dělal Pepa Lébr,“ prohlásil o rok později sportovní manažer Ladislav Minář.
Za áčko modrých tak odehrál jen jednu sezonu, navíc komplikovanou vyčerpávajícím a nakonec neúspěšným bojem o záchranu. Stihl třináct ligových zápasů a dva góly. Ševčík však přesto na jinošská léta v srdci Hané vzpomíná rád. „Zažil jsem tu krásné roky, dostal jsem tu šanci hrát velký fotbal a vždycky to bude pro mě takový domov,“ přiznává.
