Jako profesionální hráč nastřílel celkem 1 281 gólů, třikrát se stal mistrem světa, šestkrát mistrem Brazílie. Mezinárodní fotbalová federace FIFA ho vyhlásila nejlepším fotbalistou dvacátého století, Mezinárodní olympijský výbor přihodil ocenění Nejlepší sportovec dvacátého století. A přitom příběh Pelého začal tak prostě.
Název města Três Corações, kde Edson Arantes do Nascimento 23. října 1940 přišel na svět, bychom mohli do češtiny přeložit jako Tři srdce. Křestní jméno dostal po vynálezci Edisonovi, který si nechal patentovat žárovku. „S tebou k nám přišla elektřina, proto jsem tě pojmenoval po Thomasi Edisonovi,“ řekl mu otec. Zavedení proudu se totiž jeho rodiče dočkali až těsně před chlapcovým narozením.
Otec hrající profesionální fotbal za jeden z místních klubů byl pro něj velkým vzorem. A nejspíš právě díky němu si míčový sport tak zamiloval. „Existuje mnoho sportovců, kteří na mě v průběhu let udělali dojem, ale tím, kdo na mě zapůsobil nejvíc, byl právě můj táta,“ vzpomínal ve své autobiografii Why Soccer Matters z roku 2016. Malého Edsona však rodiče od fotbalové kariéry zrazovali – hlavně když si otec vážně poranil koleno a s hraním musel skončit.
Rodina třela bídu s nouzí. „Bylo mi v té době asi deset let. Matka chodila prát prádlo cizím lidem, aby nás mohla živit. Tehdy mi řekla: ‚Podívej se, jak dopadl tvůj otec. Hrál fotbal, zranil se a teď nás nedokáže zajistit. Nehraj, ať nedopadneš jako on. Raději získej vzdělání‘.“
Pelé: Zrození legendy
S obživou musel pomáhat i on sám. Aby přispěl do rodinné kasičky, chodil drhnout podlahy. Rýže a fazole pro něj tehdy představovaly ta nejchutnější jídla na světě. O tom, že se bude honit za kulatým míčem, ale snil dál. Navzdory tomu, že si tehdy nemohl dovolit pořídit boty ani opravdový fotbalový míč. Bosý proto běhal za tím hadrovým. Právě zkomoleninou slova pelada (v překladu hadrák) vznikla přezdívka Pelé.
V šestnácti hvězdou reprezentace
Zlom nastává v momentě, kdy si ho vyhlédne fotbalový skaut Waldemar di Brito, bývalý reprezentant a účastník světového šampionátu z roku 1934. Díky němu se dostane do klubu FC Santos, kde stráví téměř celou profesionální kariéru.
Jeho talent je nepřehlédnutelný, v reprezentačním týmu debutuje v pouhých šestnácti letech. A jak – hned při prvním startu v červenci 1957 střílí gól v zápasu s Argentinou. Následující rok v květnu, měsíc před mistrovstvím světa ve Švédsku, se blýskne hattrickem.
Brazilský fotbalista Pelé vystřihl ukázkové nůžky v utkání s Belgií, které se v roce 1968 hrálo na stadionu Maracaná Rio de Janeiru.
Na turnaji o mistrovský titul už patří k hlavním tahounům mužstva „kanárků“. Třemi góly přispěje v semifinále k přemožení Francie, finálové klání proti Švédsku pomáhá rozhodnout dvěma brankami – včetně té vítězné. V sedmnácti letech je nejmladším mistrem světa a hrdinou své země. Vláda ho neváhá nechat vyhlásit národním pokladem.
Možná právě díky způsobu, jakým ho Brazilci oslavují, nikdy později nepodlehne vábení evropských velkoklubů a zůstane až do konce první etapy kariéry v roce 1974 věrný týmu FC Santos. Šestkrát s ním získá trofej pro mistry Brazílie, dvakrát dobude Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár. V utkání z roku 1964 proti Botafogu vstřelí dnes těžko vídaných osm branek.
Třikrát mistrem světa
Ani titul z mistrovství světa nezůstane osamocen. Podruhé je členem vítězného týmu na šampionátu v Chile v roce 1962 – sám se ovšem hned ve druhém zápase na turnaji zraní a do dalšího průběhu mistrovství už nezasáhne. Osudným se mu stává střetnutí s Československem končící remízou 0:0.
O čtyři roky později je Pelé na mistrovství světa v Anglii v každém zápase soupeři atakován zákeřnými fauly. Na pokraji zranění nemůže naplno předvést kouzla s míčem a Brazílie je senzačně vyřazena už v základní skupině. „Byl to můj poslední šampionát,“ tvrdí zlomený Pelé.
Svoje slova nakonec vezme zpátky a do boje o světovou trofej zasáhne ještě jednou, v roce 1970 v Mexiku. Na prahu třicítky je znovu ve formě a na finálovém výsledku 4:1 proti Itálii se podílí jedním gólem. Historicky třetí primát pro Brazílii a třetí pro Pelého.
Legendární Pelé s knížkou o Josefu Masopustovi
V Nigérii na dva dny přerušil válku
Za nejdůležitější moment své sportovní kariéry považuje úplně jiný zápas. Ten z roku 1967. S FC Santos tehdy zavítali hrát do Nigérie, kterou sužovala občanská válka. „Šéfové oddílu řekli: ‚Cože? Zbláznili jste se? Nemůžeme hrát v Nigérii, vždyť tam zuří válka.‘ Organizátoři odpověděli: ‚Ne, ne, lidé chtějí vidět Pelého. Přerušíme válčení, aby mohl hrát.‘ Takže na osmačtyřicet hodin zastavili boje a viděli hrát Pelého,“ připomněl v autobiografii.
Po oficiálním konci kariéry v polovině sedmdesátých let vyslyší volání fanoušků a vrací se. Stává se ozdobou severoamerické ligy, konkrétně klubu New York Cosmos. Během dvou sezon nasází 57 gólů a kariéru zakončí tentokrát definitivně ziskem ligového titulu. Při posledním zápase v roce 1977 žádá Američany, aby třikrát opakovali slovo „láska“.
A dobrou vůli se snaží šířit i po skončení své profesionální hráčské činnosti. V devadesátých letech se stává vyslancem organizace UNESCO v boji s dětskou chudobou a narkomanií. V letech 1995 – 1998 zastává funkci brazilského ministra sportu a zaslouží se o zákon proti korupci ve fotbale. Je také držitelem Mezinárodní ceny míru.
Pelé s olympijskou pochodní při zahájení olympiády v Riu 2016
Života si umí užívat i ve stáří. V červenci 2016, v pětasedmdesáti letech, se otec sedmi dětí potřetí žení. A pořád cestuje po světě. „Je krásné, když vás lidé milují, ale na druhou stranu toužíte po klidu, který s sebou přináší jen soukromí,“ přiznává. A dodává, že ještě nenavštívil místo, kde by ho neznali. Přesto ujišťuje: „Kdybych měl celou tu cestu projít znovu, nezměnil bych ani jedinou věc.“
