Bylo krátce před Vánocemi 1988. Večer 21. prosince nad skotským městečkem Lockerbie explodoval ve výšce 9 400 metrů americký Boeing 747 přezdívaný Jumbo Jet letící z Londýna do New Yorku. Zahynulo 270 lidí včetně jedenácti obyvatel městečka.
Dlouhé vyšetřování označilo teroristický útok jako libyjskou akci, zřejmě to byla odveta za americké bombardování libyjských měst. Na palubě nebyl žádný československý občan, přesto se v souvislosti s tragédií v celém světě skloňovalo jméno naší tehdejší republiky.
Že trhavinou ukrytou v zavazadlovém prostoru v magnetofonu Toshiba byl československý semtex, se sice nikdy nepotvrdilo, podezření však mělo důvod. Semtex byl považován za oblíbený nástroj teroristů. Ten punc se smývá těžko.
SEMTín EXplosive
Úkol vyvinout originální československou trhavinu přišel v 50. letech 20. století. Původní zadání: sloužit zejména ženijnímu vojsku.
Nová výbušnina měla nahradit tehdy používané jiné trhaviny a přinést lepší vlastnosti, o jakých se snilo už za druhé světové války: vysokou účinnost, a to i za extrémních teplot nebo ve vodě, a pro vojáky snadnou manipulaci, schopnost plastického tvarování, bezpečnost.
Za hlavního vynálezce je považován Stanislav Brebera, který vedl tým chemiků. Trhavinu vyvinuli v laboratořích pardubických Východočeských chemických závodů, o technologii levné výroby z domácích zdrojů se pak postaral Radim Fukátko. Rodila se samozřejmě v utajení, v domku zapadlém v lese.
Výsledkem byla látka založená na kaučukovém pojidle a vysoce výbušné krystalické trhavině. Do poloviny 60. let nesla výrobní titul B1. V nově vybraném obchodním názvu později zaznělo jméno Semtína, části Pardubic, kde chemické závody sídlily. Kombinací slov SEMTín a EXplosive, anglického výrazu pro třaskavinu, vznikl známý semtex.
Trhavina přinesla žádoucí vlastnosti. Razanci. Výbušnost při teplotách v rozmezí několika desítek stupňů Celsia nad bodem mrazu i pod ním a také ve vodě. Bezpečnost při manipulaci. Pokud se do kvádříku, skutečně připomínajícího dětskou plastelínu, nezasune rozbuška a neodpálí se, dá se s ním pohazovat, hníst ho, řezat, bouchat jím o zem, přejet ho náklaďákem.
Záchranné značkování
Časem se změnilo původní zadání sloužit jen armádě. Semtex se postupně začal používat i pro civilní, hlavně demoliční práce.
Složitější to bylo s exportem. Od roku 1967 semtex putoval zejména do Libye a hlavně do Vietnamu jako pomocník pro odminování a pyrotechnické práce. V roce 1981, kdy už rostlo podezření, že po něm sahají teroristé, export do rizikových oblastí skončil a omezil se na země Varšavské smlouvy.
Co s dodanými tunami třeba NDR nebo Maďarsko udělaly dál, se můžeme jenom dohadovat. V roce 1989 byl vývoz zakázán zcela, zřejmě roli sehrála i aféra kolem Lockerbie. Znovu uvolněn byl v roce 1991.
Tři otazníky
|
Dnes semtex vyrábí Explosia, a. s., která převzala adresu v Semtíně i jméno tamní předválečné firmy. A velmi se snaží pověst legendární trhaviny očistit.
Nejde jen o nejrůznější použití v civilní sféře - mimo jiné hasiči a záchranáři by mohli vyprávět o zachráněných životech ve zhroucených objektech. Vzhledem k tomu, že teroristé si semtex oblíbili i pro jeho špatnou zjistitelnost, se semtínští odborníci v roce 1991 podíleli na vytvoření mezinárodní Konvence o značkování plastických trhavin pro účely detekce.
Tehdejší Československo dokonce ještě před platností dohody začalo semtex značkovat těkavými látkami. Jeho přítomnost se tak dá zjistit, ačkoli ne až po výbuchu. Ovšem v případě letadla, jež explodovalo nad Lockerbie, by dnes mohl cvičený pes výbušninu odhalit už při nakládání.
