Spadli jste z kola, nabourali se v autě nebo se zranili na lyžích? Při celé řadě „běžných“ zranění potřebují lékaři vědět, co se uvnitř vašeho těla přesně stalo.
Až do začátku 20. století měli jen dvě možnosti. Mohli vás prohmatat a snažit se tak zjistit, zda máte všechny kosti celé. Nebo vám mohli udělat takzvanou diagnostickou operaci. Prostě vás rozříznout ne proto, aby uvnitř něco opravili, ale aby se podívali, jak to tam vypadá. Dnes už se to takto naštěstí dělat nemusí.
Paprsky X
Na konci 19. století řada vědců experimentovala s takzvanými katodovými paprsky – zjednodušeně řečeno s elektrickými výboji vysokého napětí ve zředěných plynech nebo ve vakuu.
Vypadá to složitě, ale fyzikálně je to jednoduché. Vzduch je docela dobrý izolant. Pokud ho odsajete ze zatavené skleněné trubice vybavené elektrodami, na které pak přivedete proud, překážka pro elektřinu zmizí a začnou se dít zajímavé věci.
Na tomto principu v první polovině 20. století fungovaly elektronky, základní elektrotechnické součástky, které později nahradily tranzistory. Počátky výzkumu elektronek jsou podstatou mnoha produktů dnešní techniky. Fyzikální principy, o kterých se dnes učí na základní škole, byly koncem 19. století neznámé.
Tři otazníky
|
Zkoumal je i německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen. A 8. listopadu 1895 si všiml zajímavého jevu. Elektronku obalil černým papírem, aby světelné výboje uvnitř nerušily jeho pozorování.
Chemikálie umístěná na stole nedaleko elektronky však začala zeleně světélkovat. Röntgenovi došlo, že příčinou musí být jakési lidskému oku neviditelné paprsky, které projdou i neprůhledným papírem.
Nazval je „paprsky X“ a pokoušel se je zachytit. Ale jak? V lednu 1896 Röntgena napadlo dát do dráhy paprsků ruku své ženy, za kterou umístil fotografickou desku. Po vyvolání na desce spatřil obraz kostí a prstenu.
Hra se smrtí
Jen málo vědců má to štěstí, že výsledek jejich bádání získá nesmrtelnost díky zobecnění jména objevitele.
Když dnes jdeme na rentgenové vyšetření, lékaři se do nás podívají díky jednoduchému principu. Paprsky o velmi krátkých vlnových délkách, nazvané po panu Röntgenovi, pronikají různými částmi našeho těla různě. Zatímco kosti je pohlcují, svaly a další měkké tkáně je propouštějí. Obraz kostí je tedy na snímku světlejší. Lékař se do nás může podívat i bez skalpelu.
Za svůj objev dostal Röntgen v roce 1901 vůbec první Nobelovu cenu za fyziku, která byla kdy udělena. K vyšetřovací metodě tvořící základ moderní medicíny ale vedla ještě dlouhá cesta.
Nikdo netušil, že rentgenové paprsky jsou nebezpečné. Dnešní rentgeny pracují s velmi slabým zářením, takže přínos vyšetření pro pacienta je mnohem větší než riziko. Röntgenovi pokračovatelé si ale při výzkumech nevědomky zahrávali se smrtí.
Tak třeba Edisonovu spolupracovníkovi Clarenci Dallymu způsobilo záření těžké popáleniny. Postupně přišel o obě ruce a nakonec ho zabila rakovina. Na tu ostatně v roce 1923 zemřel i sám Röntgen. Možná i kvůli svým pokusům, ačkoli přímá souvislost se nedá prokázat.
Skromný vynálezce si svůj objev nenechal patentovat, aby „paprsky X“ mohly bezplatně sloužit lidstvu. I díky tomu se rentgenování rychle rozšířilo a mohlo začít zachraňovat zdraví a životy milionů lidí.
Německý fyzik Wilhelm Conrad Röntgen
