Přitom problém atletek přesahujících vymezené hranice kategorie žen ani zdaleka nový není. Prolíná se dějinami tohoto sportu už takřka sto let.
Polka Stanislava Walasiewiczová, olympijská vítězka na stovce z roku 1932, se později vdala za boxera Harryho Olsona. Manželství vydrželo jen dva měsíce. Až po její vraždě při loupežném přepadení v roce 1980 lékaři během pitvy zjistili, že měla také částečně vyvinuté mužské pohlavní orgány.
Podobným případem byla německá výškařka Dora Ratjenová, čtvrtá z her 1936. U ní si už při narození rodiče nebyli jisti, zda jde o chlapce, či dívku. Tvrdila později, že ji ke startu za ženy donutila Hitlerjugend, aby pro vůdce získala na hrách zlato.
Ostatním výškařkám nicméně připadalo v olympijském Berlíně divné, že se s nimi nesprchuje a myje se zásadně sama ve vaně za zamčenými dveřmi.
Caster SemenyaováVývoj její kauzy přehledně |
Vynikala velmi hlubokým hlasem. Když se v roce 1938 vracela z mistrovství Evropy ve Vídni domů vlakem ve vagonu s německými vojáky, jeden z nich si ji dobíral: „Tady sedí muž v ženských šatech.“
Zřízenci atletku na jejich popud vyvedli z vlaku, byla zatčena, fotografována. Kvůli těmto fotografiím ji vyloučili ze sportovních podniků. Nechala se přeoperovat na muže a žila dál jako Heinrich. Dle lékařských svědectví byla hermafroditem.
Dora Ratjen, a German Olympic athlete, who was arrested at a train station on suspicion of being a man in a dress, 1938 https://t.co/ASZu9DOv9g
Rovněž Zdena Koubková, česká světová rekordmanka na 800 metrů, se narodil(a) s vývojovou vadou reprodukční soustavy a trpěla rozštěpem šourku. Porodní bába usoudila, že je to holčička, její pohlavní orgány se podobaly ženským, ale ve skutečnosti byly mužské a coby muž měla v těle také mnohem víc testosteronu.
V roce 1936 se po operaci ze Zdeny stal Zdeněk, oženil se a hrál za Říčany ragby. Atletická federace IAAF „její“ rekordy anulovala.
Také tyto kauzy vedly funkcionáře k zavedení sextestů v polovině 60. let 20. století. Jakmile se tak stalo, okamžitě ukončily kariéru sestry Tamara a Irina Pressovy ze Sovětského svazu, majitelky pěti zlatých medailí z olympiád 1960 a 1964. Přitom jim stále bylo teprve 27 a 29 let. Rovněž o nich se hovořilo jako o atletkách s mužskými rysy.
Zprvu sextesty probíhaly tak, že se atletky promenovaly před lékařkami nahé. Tak byla v roce 1967 jako první diskvalifikována Polka Ewa Klobukowská, světová rekordmanka na 100 metrů, u níž objevili zřídka vídanou genetickou anomálii. Neměla ji však nijak zvýhodňovat. Atletka později porodila syna a byla rehabilitována.
Primitivní sextesty byly po protestech sportovkyň vůči nedůstojným prohlídkám nahrazeny testem slin. Prováděl se až do 90. let. Tehdy vědci odhalili, že zjistit, zda má dotyčná sportovkyně chromozomy XX (žena), nebo XY (muž), někdy nestačí.
Německá tyčkařka Yvonne Buschbaumová se v letech 1998 a 2002 stala stříbrnou medailistkou na mistrovství Evropy, v roce 2008 však ukončila kariéru a podstoupila hormonální změnu pohlaví. Coby Balian Buschbaum nyní vystoupil i na obranu Caster Semenyaové.
The Life & Times of Balian Buschbaum https://t.co/cmFEC7ryWv #transguy #transgender #trans #ftm #lgbtq https://t.co/VlwZT2V37q
„Kategorizování žen ve sportu je jednodimenzionální,“ řekl Buschbaum. „Vědecky už dávno víme, že nejsou pouze muži a ženy, ale i mnoho nuancí mezitím. Případ Caster a vše, co se kolem ní děje, nám ukazuje, že jako společnost jsme se ještě příliš nevyvinuli. Za sto let by byly takové diskuze nemyslitelné. IAAF a CAS o ní nerozhodují s empatií. Diskvalifikovat ji je stejné, jako byste vylučovali Bolta kvůli příliš dlouhým nohám.“
Pokroky v lékařské vědě každopádně nyní umožňují mnohem detailnější a průkaznější testování, zda je příslušná atletka skutečně způsobilá pro kategorii žen, přesto se vzhledem ke změně společenského klimatu provádějí komplexní testy k určení pohlaví jen ojediněle.
Před 13 lety se o sebevraždu pokusila Indka Santhi Soundarajanová, když právě výsledek tohoto testu prokázal, že její tělo „neobsahuje charakteristické pohlavní rysy ženy“, a musela vrátit stříbro z běhu na 800 metrů na Asijských hrách.
Také to je memento, které bude při balancování na hraně v případu Caster Semenyaové nutné mít na paměti - i v případě, pokud se IAAF podaří prosadit dle mnohých oprávněné pravidlo o povinné hormonální léčbě, pokud by chtěla nadále startovat v kategorii žen.
