Vondroušová: Při mečbolu mi ztuhla ruka. Ale teď už se může stát cokoli |
Chybná úvaha.
Sluší se k nim přidat pokud ne královnu, tak minimálně princeznu. Bláznivý den Markéty Vondroušové končil až hluboko v noci - a stálo za to si počkat.
Pořadatelé její duel s Martičovou poněkud nelogicky zařadili až za švýcarskou řež Federer vs. Wawrinka; ti si teprve rozehřívali svaly, zatímco Britka Kontaová v prvním duelu dne na centrkurtu dávno slavila postup.
Vondroušová s Martičovou čekaly a čekaly, až se nad Paříž přihnala bouřka, šlehaly blesky, vítr ohýbal stromy a muselo se přerušovat.
Načež obě dámy čekaly dál. Teprve až Federer svůj duel uzavřel, mohly po sedmé večer nastoupit do arény Suzanne Lenglenové, tedy podle plánu. „Už nás chtěli dávat po Nadalovi na centr, ale jsem ráda, že to dopadlo takhle. Tady už jsem přece jen hrála,“ vyhovuje Vondroušové druhá největší aréna areálu.
Úvodní set rozhodl až tie break.
Slunce nad Paříži, které zde na začátku června zapadá velmi pozdě, dovoluje hrát v krajním případě až do tři čtvrtě na deset večer a to přece ani nebude třeba, když má Vondroušová mečboly...
První. Druhý. Třetí.
A pořád nic!
Při druhém spáchala dvojchybu, evidentně omámená kouzlem okamžiku, Martičová začala připomínat výbojnou amazonku.
Ještě tak chybělo, aby se tahle parádní přetahovaná hrála na tři sety, což zavánělo solidním průšvihem: ve středu mají nad Paříži řádit srážky téměř tropických rozměrů, tudíž byla teoreticky ve hře možnost, že by Vondroušová dohrála až ve čtvrtek. Dva dny po své soupeřce Kontaové...
Mečbol číslo čtyři. Chorvatka zkouší lob - a je příliš dlouhý, Vondroušová pokleká na antuku. Ve 22.00 poprvé v životě přichází do hlavní místnosti pro tiskové konference, tak jako předtím Federer s Nadalem.
A září štěstím natolik, že ani sluneční paprsky nejsou potřeba.
