„Socialistická ideologie, o níž se zdálo, že její doba dávno uplynula, je tady znovu. Nejen v Německu hovoří politici opět o zestátnění a třídním boji,“ začíná svůj analytický článek německý pravicový deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ).
List nabízí pohled socialisty Steva Hudsona, Angličana, jenž žije v západoněmeckém Kolíně nad Rýnem. Ten si stěžuje, že v některých čtvrtích se nájmy za posledních několik let až zdvojnásobily. Jeho známí musí vydat 40 až 50 procent ze svého příjmu, aby uspokojili základní potřebu, kterou je bydlení.
Hudson je členem německé sociální demokracie (SPD) i stejně zaměřené britské Labouristické strany. Označuje se za „demokratického socialistu“. Působil v hnutí Momentum, které pomohlo k úspěchu vůdce labouristů Jeremyho Corbyna. Tento veterán britské levice se stal novou nadějí mladých nespokojenců.
„Kapitalismus selhal,“ udeřil Hudson s tím, že současný hospodářský systém kritizují i ti, kteří každé pátky demonstrují za větší ochranu klimatu. Hudson je přesvědčen, že kapitalismus umožňuje (finančně silné) menšině držet skutečnou moc. „Krize se zostří,“ věští ponuře.
Pro Hudsona je vzorem labourista Clement Attlee, jehož vláda po druhé světové válce zestátnila přibližně 20 procent britského průmyslu, včetně těžebních a železničních společností a dodavatelů elektřiny. Po vlně privatizace v 80. letech 20. století jsou podle Hudsona železnice spravovány hůř. Soukromému vlastníkovi vyčítá, že málo investuje a omezuje počet vlaků.
„Neoliberalismus nenaplnil svůj příslib,“ tvrdí s tím, že jeho výtky sdílí i starší generace. „Také babička má obavy,“ dodal.
Kapitalismus jako sprosté slovo
„Pocit nespokojenosti ve společnosti je dnes mnohem rozšířenější než tomu bylo ještě před několika málo lety,“ napsal FAZ. Příčiny nelibosti vidí ve třech oblastech – vztahu bohatých a chudých, chování velkých firem a stavu trhu s bydlením.
Sedmdesát procent Němců označilo chudobu za velký problém. Více než devadesát procent uvedlo v průzkumu Evropské komise, že rozdíl mezi bohatými a chudými je příliš velký. V jiné anketě prohlásilo šest z deseti dotázaných, že kapitalismus dělá bohaté bohatšími a chudé chudšími. Samotný pojem kapitalismus má pro polovinu Němců negativní nádech.
V této atmosféře přišel předseda mladých sociálních demokratů Kevin Kühnert s návrhem na zestátnění německé automobilky BMW. Zakázal by také lidem vlastnit více než jeden jimi užívaný byt, aby se zamezilo spekulacím, které šponují ceny vzhůru.
Takzvané Kühnertovy teze jsou však příliš silné kafe i pro předáky SPD, natož pro jejich koaličního partnera, středopravicovou CDU-CSU kancléřky Angely Merkelové.
„Vedení SPD se pokusilo Kühnertův náběh bagatelizovat nebo ignorovat, ale v žádném případě nediskutovat o jeho obsahu. Neboť se bojí Kühnertova vlivu,“ upozornil FAZ na atraktivitu radikálních řešení. Podle listu chce SPD zůstat v koalici s Merkelovou do konce volebního období a udržet členskou základnu v klidu.
Významný je však už samotný fakt, že se zestátnění vrací i do ideového arzenálu umírněné levice. Představy dříve pěstované jen na okrajích politického spektra tak pronikají stále víc do středního proudu.
Špičky soc dem utekly od praporů
Hudson říká, že jeho i starší souputníci z Kolína nad Rýnem reagovali na Kühnertovy teze velmi pozitivně. Vedení SPD podle něj zapomíná, že strana vyrostla ze socialistického hnutí a na tuto původní tradici má navázat. To v Hudsonových očích znamená rozvíjet alternativní, například družstevní formy vlastnictví, prosazovat větší podíl zaměstnanců na chodu a ziscích firem a rehabilitovat státní intervence.
V rodišti Karla Marxe vztyčili jeho sochu |
Ty by mohly zahrnovat i zbavení korporací práv na těžbu ropy, aby se rozšířil prostor pro obnovitelné energie. Při pokračování současného kurzu hrozí totiž brzký zánik společnosti, tvrdí Hudson. Podle něj se stranická politika odtrhla od potřeb veřejnosti a proto je nutná „radikální demokratizace“.
„Sociální otázka je zpět: v podobě již vysokých a ještě rostoucích nájmů, nedostatku míst ve školkách pro děti a pocitu mnoha lidí, že jsou opomíjení až opuštění,“ poznamenal FAZ.
Tento duch doby se neomezuje jen na Německo, vlast filozofa a ekonoma Karla Marxe, jenž inspiroval radikální i umírněnou levici. FAZ připomíná, že podobně jako Hudson hovoří i „noví socialisté“ v USA, Británii či Francii, kde všude získávají další přívržence.
Průzkum při příležitosti 200. výročí Marxova narození zjistil, že přibližně polovina Němců, Britů i Američanů si myslí, že socialistické ideály mají pro společnost velkou hodnotu. Historik a sociolog Rainer Zitelmann mluví v souvislosti se současným vývojem o „renesanci“ socialismu.
Socialismus v americké baště kapitalismu
Čím je pro Brity sedmdesátiletý Corbyn, je pro Američany 78letý Bernie Sanders, další veterán levice podporovaný nespokojenou mládeží. Sanders se chce znovu stát prezidentem a usiluje o to, aby ho Demokratická strana příští rok postavila jako svého kandidáta proti současné republikánské hlavě státu, miliardáři Donaldu Trumpovi.
Nová internacionála bojuje za dělníky i slušnost |
„Ještě před několika lety byl vysmíván jako radikální starý levičák – než (v roce 2016) vyhrál demokratické primárky ve 23 amerických státech a získal 13 milionů hlasů,“ napsal na adresu Sanderse FAZ, jenž hovoří o „novém socialismu se starými socialisty“.
Kampaň pro Sanderse dělala v roce 2016 i Alexandria Ocasio-Cortezová. Sama později uspěla ve volbách do Kongresu, kde se v 29 letech stala nejmladší ženou, která kdy do amerického zákonodárného sboru pronikla. Také ona se jako Sanders hlásí k socialismu.
Průzkum centra Gallup ukázal, že 51 procent Američanů mezi 18 a 29 lety se staví k socialismu pozitivně. Sanders dostal v roce 2016 v primárkách od mladých Američanů víc hlasů než Hillary Clintonová a Trump dohromady.
Téměř každý třetí Francouz mladší 24 let odevzdal v roce 2017 svůj hlas Jean-Luc Mélenchonovi, podle kterého zmítá Francií třídní boj. Tentokrát ale vedený shora, těmi nejbohatšími proti zbytku společnosti.
Mládež minulostí nepoučená nebo nezatížená?
Pravicový britský týdeník The Economist hovoří o „socialismu mileniálů,“ tedy generace, která v socialistických režimech nežila a jejich neduhy i zločiny zná jen z učebnic dějepisu. „Hrůza, kterou šířily socialistické režimy, je pro ně pouze historií a socialismus módní odpovědí na problémy současnosti,“ míní FAZ.
Návrat Rozhořčených. „Stalinova dcera“ rozjíždí v Německu hnutí Povstaňme |
Předseda německé parlamentní postkomunistické strany Levice Bernd Riexinger ale zdůrazňuje, že jeho soudruzi ani Kühnert nechtějí návrat socialismu z doby bývalého východního Německa.
„Hledáme vlastní cestu (k socialismu),“ ujistil Riexinger s tím, že je třeba vyvinout „nový koncept socialismu,“ který bude sladěn s demokracií. „Společnost musí regulovat a hospodářství musí být demokratizováno,“ nastínil svou vizi.
Riexinger přitom nepřitakává Kühnertovi bezvýhradně. „Vyvlastnění a zespolečenštění ještě není socialismem. Ten vyžaduje další úsilí,“ míní.
„Současná diskuse je reakcí na neúspěch neoliberalismu posledních čtyřiceti let. Stále více lidí si všímá, že mnoho sociálních problémů není vyřešeno a mnoho oblastí – vzdělávání, výchova, zdravotnictví, veřejná doprava – je podfinancováno,“ doplnil.
„Před deseti lety bychom tuto debatu nemohli vůbec vést,“ upozornil Riexinger na to, že společnost je nyní přístupnější úvahám například o vyvlastňování.
Napodruhé už socialismus vyjde
„Všiml si, že kritika kapitalismu přichází do módy, zejména mezi mladými... Už to ve veřejné diskusi není tabuizované téma jako ještě před několika lety,“ řekla o Kühnertovi Monika Gärtner-Engelová z neparlamentní Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD). Ta také začínala u mladých sociálních demokratů, ale posunula se k levici radikální.
Guru neomarxismu, o kterého válčily školy v USA, šel smrti vstříc on-line |
MLPD podle ní usiluje o „pravý socialismus“. Socialistické režimy z minulosti označila za první (v jejích očích ne zcela nevydařený) pokus. „Napodruhé to uděláme spolu s lidmi lépe,“ věří.
Socialismus považuje za „shrnutí nejpokrokovějších myšlenek a vymožeností lidstva,“ za „další nezbytný a také možný krok kupředu“. „Německo se každopádně stane socialistickou zemí,“ tvrdí.
Opoziční pohled nabízí Kristian Niemietz z londýnského pravicového think-tanku Institute of Economic Affairs. Tento ekonom vydal před několika měsíci knihu s názvem „Socialismus. Neúspěšná myšlenka, která nikdy nezemře“. Niemietz vysvětluje růst obliby socialismu tím, že se zastáncům tohoto proudu podařilo distancovat od ztroskotání minulých pokusů o socialistickou společnost.
Jako příklad uvádí Sovětský svaz, který byl ve 30. letech 20. století v módě u řady západních levicových intelektuálů. Teprve když už nešlo popírat, že je v SSSR diktatura a bída, řeklo se, že tamní režim vlastně nemá se (skutečným) socialismem nic společného. Tím se idea socialismu chránila před jakoukoliv možností vyvrácení.
Stejné to bylo podle Niemietze s Venezuelou. „Také tu napřed mnozí vychvalovali jako socialistický ráj. A používala se tam rétorika, kterou dnes slyšíme znovu: děláme demokratický socialismus, demokratizujeme ekonomiku,“ poznamenal. Jenže „nový socialismus je (nakonec vždy) ten starý,“ míní Niemietz v narážce na současný stav Venezuely, který charakterizuje diktatura a bída.
