Podle Pracovní skupiny nástavkových včelařů (PSNV), která zastupuje zhruba tisíc tuzemských včelařů z více než 60 tisíc, je to příklad nesprávného rozdělování dotací. Zatímco celkový dotační koláč, který z poloviny tvoří evropské peníze, se příliš nemění a přesahuje každým rokem 60 milionů korun, výdaje na léčení roztoče u včel rostou na úkor ostatních výdajů.
„Utrácíme stále více prostředků za léčiva, ale nikam to nevede. Vznikají rezistence roztočů vůči syntetickým akaricidům,“ říká místopředseda PSNV a včelař Lukáš Prýmas. Akaricidy jsou léčiva na hubení roztočů, mezi něž kleštík patří.
Zkrátka tak přicházejí investice do pořizování medometů, pastovacích zařízení, plniček medu a jiné technické výbavy, bez které se včelaři neobejdou. Výdaje na léčení jdou i na úkor vzdělávání.
Z mapy Státní veterinární správy vyplývá, že méně citlivé na léčbu akaricidy jsou včely u některých chovatelů zejména v okolí Chomutova, Plzně a na jižní Moravě. Je jich však výrazná menšina.
Častěji než dřív však dnes dochází k hromadným úhynům včelstev, kdy naráz zajde celá včelnice, nebo dokonce celá oblast. Dříve to bylo zhruba po čtyřech letech, dnes každé dva roky. Podle Lukáše Prýmase z PSNV nemusí být útok roztoče tak agresivní jako dřív, aby včelstva zašla.
Příčina úhynů se stále zkoumá. Mohou mít původ v zavlečení agresivních viróz, které roztoči přenášejí nebo například oslabení včelstev novými pesticidy, které si včely zanesly do úlu.
Naopak podíl včelstev s více než třemi roztoči, kdy už má včelař povinnost ošetřit všechny své úly, letos ubyl o čtyři na 13 procent, uvádějí veterináři. Podle nich rezistence mohou vzniknout i vinou nesprávné aplikace léčiv nebo při dlouhodobém používání jednoho druhu stejné účinné látky.
Šlechtění i přírodní léčiva
I zahraniční chovatelé se potýkají se zákeřnou nemocí, která se na domácí včelu medonosnou přenesla z východních včel. Častěji však aplikují alternativní léčiva, jako je například kyselina šťavelová. Navíc potom nehrozí, že by v medu byla rezidua léčiv.
Pomoci by mohla podle některých včelařů podpora šlechtění, která by přinesla odolnější včely s geny varroa rezistence. „V dobách, kdy v USA už měli včely s varroa senzitivní hygienou, které nemoci velmi dobře odolávaly, tak se u nás říkalo, že šlechtit včelu proti varroáze je jako šlechtit psa proti blechám. To mi připadá úsměvné,“ říká včelař Leopold Matela. I podle jiných stát v této oblasti zaspal.
Z loňské zprávy Státní veterinární inspekce však vyplývá, že rezidua veterinárních léčiv v medu zjištěna nebyla. „Měřitelné koncentrace chlorovaných pesticidů (…) a veterinárních léčiv včetně zakázaných léčiv nebyly prokázány. Je to stejně příznivý stav jako v loňském roce a předchozích letech.“
Včelaři v současnosti mohou na léčbu roztoče získat 70 procent nákladů z dotací, zbytek si hradí sami. To by se však mělo už od července změnit. Nový Český včelařský program 2020–2022, který po vypořádání vnějších připomínek čeká na schválení vládou, zkrátí dotační díl na 40 procent, 60 procent výdajů na léčení vytáhnou z vlastní kapsy včelaři.
„Bude to spravedlivější. Peněz na technickou pomoc se někomu nedostávalo,“ hodnotí předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmila Machová. I ona připouští, že roztoč je odolnější vůči léčivům. „Používají se i organické látky jako kyselina mravenčí. Ale není to samo o sobě spasitelné. Bez chemie to dnes podle mého názoru nejde,“ domnívá se. Rezistence podle ní hrozí v případech, kdy včelař s léčivy neumí zacházet.
Český svaz včelařů (ČSV) zastupuje 96 procent tuzemských chovatelů. Ačkoliv jsou v ČR i jiné zájmové organizace, má výsadní postavení, protože rozděluje mezi včelaře všechny dotace. V rámci zemědělských dotací má nestandardní exkluzivitu, v ostatních případech je totiž administruje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Včelaři z PSNV tento dotační monopol kritizují jako způsob, který nemá oporu v právním řádu, a žádají, aby i dotace pro včelaře schvaloval stát.
„Změna se nechystá. Pro nadcházející programové období se připravuje nové nařízení vlády, kde si budou moci chovatelé včel žádat o dotaci prostřednictvím více žadatelů, tedy nejenom prostřednictvím Českého svazu včelařů,“ uvedla mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu Vladimíra Nováková.
Jenže ani to včelaři, kteří se protestně oddělili od dominantního svazu, nechtějí. Hlavním důvodem pro zachování statutu quo je podle SZIF i podle ČSV příliš složitá agenda, která čítá desítky tisíc včelařů. Výhodou Českého svazu včelařů je navíc to, že má více než tisíc místních poboček v regionech.
„Kdyby to dělal jen SZIF, bylo by to velice obtížné, velice náročné a hlavně by se nedostalo na každého chovatele,“ míní Machová. To prý nyní nehrozí, část včelařů však pochybuje o transparentním rozdělování dotací. Ministerstvo zemědělství uvedlo, že zváží systém žádostí o dotace skrze více žadatelů až pro období 2023 až 2025.
13. května 2018 |
