Žihadla dostává denně, dopoledne během naší návštěvy jich bylo hned šest. Někdy nepomůže ani včelařská kombinéza.
„Trochu se nám to vymklo z rukou,“ směje se Jana Cihlářová, když vypráví, jak se včelí usedlost ve vesnici Kopeč na Mělnicku za čtvrt století rozrostla v největší rodinné včelařství v České republice. Na statku, pyšnícím se titulem Farma roku 2017 Asociace soukromého zemědělství, se za rok stočí do sklenic až třicet pět tun medu. „Výdělečné to začíná být až při dvaceti tunách,“ počítá Petr. Zaplatit musí jednoho stálého zaměstnance, brigádníka a rodinu.
Včely u Cihlářových nejsou obyčejný hmyz, ale posvátná stvoření, která svými tanečky v úlu vytvářejí z vosku takzvaná díla pro ukládání medu a pro nektar zaletí až pět kilometrů daleko. Dělnice jdou na jistotu, už zdálky poznají opylovaný květ. Vážnosti jim neubírá ani fakt, že tu a tam nějakou obyvatelé statku zašlápnou, skřípnou mezi plástve nebo pohřbí pod nástavkem úlu.
Stejně jako bzučivé společenství má svůj pevný řád i výstavní usedlost s dokonale upravenou zahradou, zátiším s altánem a dvorem, který bývá obvykle na statcích zjizvený koly traktorů.
Dnes tak idylické místo se sladkou vůní medárny vzniklo z ruiny. Na začátku devadesátých let dvacátého století nic nepřipomínalo začátky prvního hospodáře, kterým byl Janin dědeček. Na polích se mu dařilo do doby, než nastala likvidace kulaků po únoru 1948. Následoval klasický scénář: zábor majetku, nucené vystěhování i s dětmi a zákaz práce i studia.
„Tátovi bylo patnáct, jeho nejmladšímu bratrovi čtyři roky. Naložili je na valník a vyhnali,“ líčí Jana. Dál přitom musel splácet milionovou půjčku na nákup strojů. „Strašně ho to zlomilo,“ dodala. Drobnou satisfakcí bylo, že se dočkal vrácení statku v roce 1992. Nebyl to ale příjemný pohled. Po znárodnění se z usedlosti stalo JZD a ze zahrady bylo obecní smetiště.
Současná podoba statku je proto malým zázrakem. Kolem medu se od rána do večera točí celá rodina. Zatímco jaro a léto je plné ulepené práce, v zimě je čas na obchod. Nejhektičtější bývá jaro, kdy se objíždějí včelstva rozesetá po okolních obcích a posbíraný med v plástvích se pak vytáčí na medometu v medárně. Celoroční koloběh sladké dřiny se točí kolem Vánoc. Med je sezonní zboží a lidé ho začínají kupovat, až když je pobolívá v krku nebo mají péct cukroví.
„Povolání je to strašně krásný, ale člověk se nesmí bát práce,“ líčí Petr a dodává: „Měl jsem spoustu brigádníků, co chtěli mít vlastní farmu, ale pak si to rozmysleli.“ „Na dovolenou se přes léto vůbec nedostaneme,“ přikyvuje Jana.
Letos je však o něco méně práce. Kvůli horkému a suchému počasí květy odkvetly příliš rychle. „Když se daří, jsou chovatelé schopni z úlu vytočit až padesát kilo, letos to u nás bude o dost méně,“ odhadl farmář. Ke statku se počítají ještě pole s obilím, i to však zdecimovala vedra.
Počasí odjakživa proklínají zemědělci od Aše až po Jablunkov, ale Cihlářovým někdy život zpestřují i poměrně banální příhody. „Včely ve velkých vedrech potřebují hodně vody. Soused na mě přišel, že mu létají do bazénu. Poslali na mě dokonce policii,“ vypráví. V okruhu třiceti kilometrů proto hledá spíš zastrčená místa, kam umístit úly. Majitelům pozemků spraví náladu pár skleniček.
Nákup přímo z farmy
O odbyt medu nemají Cihlářovi nouzi. Desítky tun každoročně bez problémů udají i bez velkých řetězců. Odebírají od nich specializované obchody, výrobci výživových doplňků i obchodníci s pojízdnými dodávkami Nákup z farmy. Část medu ze skladů zmizí při prodeji ze dvora. Má to výhodu. Řetězce si totiž k nákupní ceně přisadí až sto procent.
Med v Česku patří k nejlevnějším v Evropě. Podle Petra Cihláře i kvůli aféře z roku 2015 s falšovanými medy, v nichž se našly stopy antibiotik. „Dlouho jsme nezdražovali. Lidé nejsou ochotni zaplatit v obchodě kvůli těmto kauzám adekvátní peníze,“ líčí Petr.
Průměrná cena za kilogram domácího medu se podle Českého svazu včelařů pohybuje mezi 150 a 160 korunami. Kvůli suchům ho letos může být méně a spotřebitelé si mohou připlatit až deset korun. „Sucho většinou poškodilo výnos. Včelařská sezona však ještě neskončila a v půlce července ještě může být medovice,“ říká předsedkyně Jarmila Machová. Podle ní kauza kolem společnosti Včelpo (nyní se předlužená prodává), která patří Českému svazu včelařů, s cenou nehnula a vedla k tomu, že dnes lidé více medu kupují přímo z farmy.
I po letech však platí, že v rámci kontrol Státní zemědělské a potravinářské inspekce je v Česku med jednou z nejfalšovanějších potravin. Nevyhovujících bylo při loňských kontrolách 51 procent šarží. Žádná komodita nedopadla hůř. To však může být i důsledkem cílených kontrol, kdy se inspektoři zaměřují na problematické prodejce.
„Motivací k falšování medu je možnost značného zisku pro tyto nepoctivé producenty. Příkladem může být značná rozdílová cena mezi tuzemským medem a medem z dovozu (kupříkladu čínským či ukrajinským), který bývá často za tuzemský med označován a dochází tak ke klamání spotřebitele,“ uvedl mluvčí inspekce Radoslav Pospíchal. Podvodníci také med doslazují sirupy a sladidly. Falšování medu je však celoevropský problém, týká se zhruba pětiny produkce.
