Kvůli podnikání nedokončil Václav Muchna vysokou školu. Ve svých jednadvaceti letech v roce 2000 položil základy dnes úspěšné brněnské IT firmy Y Soft. Ta má nyní šestnáct tisíc zákazníků a pobočky v sedmnácti státech světa včetně Číny a USA. Práci u Muchny najde už při studiu řada vysokoškoláků, nicméně držitel ocenění Podnikatel roku 2010 v Jihomoravském kraji po nich chce, aby z univerzit předčasně neutekli jako on. „Když nedostudují, nebudou mít dveře ve firmě tak otevřené,“ říká Muchna.
Letos je to dvacátý rok existence firmy, neustále rostete, loni dokonce enormně o 45 procent, těsně jste skončili pod miliardovou hranicí tržeb. Jak se to stalo, že jste šli tak nahoru?
To bylo způsobené předchozím rokem, kdy se nám tolik nedařilo. Mimo jiné se nám zpozdila nová verze produktu. Růst jsme pak dohnali v loňském roce. Když si to rozpočítáte na dva roky, v průměru je to stále stejný výkon a letos opět pokračuje růst kolem patnácti procent.
To je i tak dost. Rostete až na tu jednu výjimku v roce 2017 tímto velkým tempem. Zvládli jste i výkyvy ekonomiky. Jak je možný tak velký růst u dvě desetiletí fungující firmy? Přece jen je to typické pro začínající společnosti.
Máte pravdu. U nás je růst daný velkou orientací na inovace.
Firmu jste založil v roce 2000 a o tři roky později vás nastartoval do současných výšin váš program na správu tiskáren a zabezpečení tisku. Jak vás to napadlo? To u nás dosud nic takového nebylo a vy jste tak našli díru na trhu?
Skutečně nic takového u nás nebylo. V té době jsme byli banda programátorů, kterou si někdo najal, a my pro něj udělali, co potřeboval. Tak jsme se dostali i k tomuto. Bohunická nemocnice chtěla centralizovat tisk, ale v tu chvíli to nemohla udělat kvůli ochraně citlivých dat pacientů, která by někde vyjela z tiskárny a kdokoliv by je mohl vzít. Potřebovali tisk zabezpečit, nás si najali a my si pak řekli, že to asi nebude ojedinělý případ, ale trend.
Jaké procento výrobců tiskáren využívá vaše zabezpečení?
Máme deset procent na trhu, chtěli bychom patnáct. Dodáváme pro dva z asi deseti velkých světových výrobců, a to pro americkou společnost Xerox a japonskou firmu Konica Minolta. Česká firma z Brna tak dodává svůj výrobek obrovské firmě z USA a nadnárodní korporaci z Japonska, vlastně tedy do dvou technologických velmocí světa.
Proč si takoví giganti ale nevyvinou to, co děláte, sami?
Oni se o to pokoušejí, ale jsou spíš zaměření na ten samotný přístroj, nikoli programy, v tom neumí tak chodit.
Vy jste v minulosti zmiňoval, že do Brna chodí IT firmy ze zahraničí i proto, že je zde pro ně levná pracovní síla. Je to tak pořád? A mění se to, co tito ajťáci dělají?
Začíná se více dělat práce s přidanou hodnotou než jen kódování. To, že je zde levná pracovní síla, stále platí. Česko je pořád na třetině západního světa. Navíc se pořád rozhoduje v sídlech těch společností v zahraničí, nikoli tady. Pro někoho však může být lákavější, že bude pracovat pro ryze českou společnost, jako jsme my. Můj osobní sen je postavit českou globální firmu.
Což se vám už ale povedlo, ne? Máte pobočky v sedmnácti státech světa včetně Číny a Spojených států.
Stále jsme na cestě. Aby byla firma globální, měla by tvořit čtyřicet procent obratu v Americe, třicet v Evropě a třicet v Asii.
Jak je to tedy dnes?
Dneska máme stále 55 procent obratu v Evropě a v Americe zhruba osmnáct. Ve Spojených státech dnes máme v pobočce dvacet lidí a budeme ji dále zvětšovat. Potenciál je tam mnohem větší.
Spíš než na expanzi v Evropě se tedy chcete soustředit na USA?
Z geografického hlediska je to jednoznačně USA a Čína. Růst zvažujeme kombinací, tedy jak vlastními silami, tak i formou akvizice.
Tedy chcete nakupovat jiné firmy, jako jste koupili českou společnost be3D?
Nejdeme po tom, kupovat konkurenci, ale spíš se snažíme o doplnění k našim produktům, a tak i rozšiřování naší nabídky.
Což je právě třeba i případ, jaký jsem teď nastínil, když jste v srpnu 2016 koupili českou firmu be3D vyrábějící tyto 3D tiskárny. Jak se ten byznys od té doby u vás rozvinul a posunul?
Záměr se otočil o 180 stupňů. Firmu jsme koupili s tím, že v segmentu 3D musíme něco dělat. Dlouho jsem se o tom ve firmě snažil mluvit. Později jsme zjistili, že u 3D tiskáren bude potřeba totéž, co u klasického tisku, tedy především tisk zabezpečit. Řekli jsme si tak, že naše programy rozšíříme i na 3D tiskárny.
Tam to zabezpečení dosud nebylo?
Není tam doteď. Jsme jediná firma, která je dnes dělá. Naší vizí je připojovat další 3D tiskárny od ostatních výrobců, kterých je na světě asi tisíc. Problém však je, že ty konkurenční na to nejsou vybavené, například elektromechanickým zámkem.
Jak na vaše plány výrobci slyší?
Říkají, že je to zajímavé, ale nejsou si jistí, zda toho dokážou dost prodat. Musíme trh vytvořit a prodávat tisícovky vlastních tiskáren, aby i ostatní viděli, že to má cenu.
Proč jste se zaměřili na školy? Těm dodáváte 3D tiskárny bezplatně? Jak se vám to vyplatí?
Školy neplatí za tiskárnu, ale za čas tisku, který můžou účtovat studentům. Můžou na tom vydělat, i kdyby po nich nechtěli platit za věci, které tisknou do školy. Studenti si tam tisknou třeba i vlastní obal na mobil nebo dárek. Školy tak nabízí největší možnou škálu využití.
Nejsou to však jen vysoké školy, dodáváte 3D tiskárny i na střední, například v Brně na Gymnázium Matyáše Lercha. Umí je učitelé a studenti ovládat?
Pokud student umí pracovat s mobilem, může ovládat i tuto tiskárnu. Nevymýšlí tam žádný program. Když se pak student navíc učí počítat, jaké bude mít výrobek rozměry, následně ho vytiskne na 3D tiskárně a přeměří, že je takový, jak si spočítal, získá pocit, že to jde, že to dokázal. Na Gymnáziu Matyáše Lercha je využití tiskáren skoro nonstop.
Václav Muchna (38)V roce 2000 založil se svým společníkem firmu Y Soft zaměřenou na vývoj softwaru pro tiskárny. Loni dosáhla společnost se 17 pobočkami po celém světě tržeb ve výši téměř jedné miliardy korun. Od roku 2003 je Václav Muchna šéfem firmy a dodnes v ní drží 68 procent akcií. Už několikrát odmítl společnost prodat. V roce 2006 získal Václav Muchna ocenění Začínající podnikatel, o čtyři roky později se ve svých 30 letech stal Podnikatelem roku 2010 Jihomoravského kraje. Loni v prosinci mu při výročí 100 let od vzniku Československa předal cenu velvyslanec USA za budování česko-amerických vztahů. |
Na kolika školách v Česku dnes máte své 3D tiskárny?
Jsou to nižší desítky a plánují se i další města. Velký úspěch máme v Austrálii a Norsku.
A na kolika byste chtěli být za rok?
To bychom chtěli mít stovky aktivně využívaných tiskáren po Česku a myslíme si, že když se dostaneme na tisícovky, začnou mít ostatní výrobci pocit, že jim něco utíká.
K tisícovkám se chcete dostat za jak dlouho?
Dva až tři roky.
Když jste říkal, že nejste ještě globální firmou, za jak dlouho budete?
Vidím to na pět let, ale záleží, aby nám evropský trh dál neutekl s našimi jinými produkty. Třeba se ve Spojených státech dostane tam, kam chceme dnes, ale za ty roky to bude stále málo.
Je to také ten důvod, proč jste v minulosti mnohokrát odmítl Y Soft prodat? Tedy že stále vidíte velký potenciál růstu.
Přesně tak. Stále vidím, že je firmu možné výrazně posunout. Mně by se líbilo, kdybychom firmu v horizontu tří let zdvojnásobili.
Tedy tržby dvě miliardy?
Přesně tak, to by se mi líbilo. To je plán, který stavíme.
Když jsme mluvili o expanzi, máte i nějaké konkrétní plány pro Brno? Třeba že zde rozšíříte své kapacity?
V Brně máme vizi, že během dalších tří let vyrosteme o dalších 50 až 60 lidí, celosvětově počítáme s nárůstem o 100 až 150 lidí. Dnes jsme zhruba na počtu 350 zaměstnanců. V Brně to znamená postavit už čtvrtou budovu. Díváme se proto i na to, že bychom vše nějak postavili v jednom parku u sebe, ale problém je, že v Brně je tristně malý výběr pozemků, územní plán není a pro firmu našeho typu je to extrémně blokující.
Zvažujete variantu, že byste se odstěhovali pryč kvůli tomu, že tento nejdůležitější rozvojový dokument stále není nově zpracovaný?
Já jsem Pražák, který šel do Brna. Hodně se mi tu líbí, jsem tady déle než v Praze. Myslím, že je to dobré místo pro život, a udělám všechno pro to, abych takovým směrem nemusel nikdy začít uvažovat.
